Mladý papež

Tenhle seriál s poetikou projektů Juliena de Casabianca je chytrý, drzý, poťouchle vtipný... zkrátka boží! Sirotek Lenny, sestra Mary a klokan pěkně provětrají faldy půlce Vatikánu (a té druhé mozkové závity)! Tohle jsem tedy vážně nečekala. (28.11.2018)

Ačkoli zde skutečně může divák cítit pocit jakéhosi mírného rozezlení nad neuspokojivým (ne)rozuzlením, je ona rodičovská záležitost, tvářící se jako zápletka a hlavní motor papežova nevyzpytatelného a striktního jednání, v klidu odložitelná na vedlejší kolej. Jedná se o klasicky esteticky působivý Sorrentinův obraz Vatikánu a starobylé instituce, která za svými zdmi ukrývá bohatou směsici jedinců a charakterů, morálních dilemat i pokrytectví. Kromě vizuální stránky a zajímavého servírování teologicko-společenských a psychologických otázek, tkví nejsilnější stránka seriálu v oné nejednoznačnosti, ve které se všechny postavy a okolnosti pohybují a odvíjejí. Hranice mezi dogmatičností a moderností, vypočítavostí a morálností, zlem a křehkostí, mocí a bezmocí, láskou a odstupem se téměř stírají. A když se Jude Law, ono ztělesnění nepochopitelného střetu bigotní agrese a empatického citu zároveň, ono ztělesnění starozákonního i novozákonního v jednom, v papežském odění a za zvuků elektronické hudby prochází se zapálenou cigaretou chodbami paláce plného renesančního umění - kdo by to nemiloval? Jeho projev ze stínu před plným náměstím v úvodu seriálu patří k tomu nejlepšímu, co jsem za poslední dobu viděl. (20.03.2022)

Mnohovrstevnaté a mnohovýznamové – seriál a postava papeže mě nepřestávali překvapovat. Nic není, jak se zprvu jeví. Charaktery postupně odhalují své další odstíny a divák je ohromený nejenom krásou záběrů ale hlavně hloubkou povah a jejich proměnlivostí v chytrých dialozích i nečekaných zápletkách. Jude Law rolí papeže ztvárnil mistrovské dílo. Postava, kterou jsem na začátku nesnášela, se měnila a odhalovala tak, až jsem jí nakonec zcela propadla. Papež je nevyzpytatelný, arogantní i pokorný, ďábelský i svatý, krutý i laskavý….. Dívá se na pojetí víry přísně, ale člověka postupně napadá: Možná má pravdu. Možná to není srozumitelný a přívětivý návod k použití světa, ale smrtelný zápas sám se sebou. Možná by se z víry neměla dělat předžvýkaná hračka pro turisty (scéna s reklamními talíři, na kterých má být papežův portrét). Svou ledovou odtažitou krásou dodal Law papeži znepokojivé vyzařovaní, nepředvídatelnou temnotu a světlo zároveň. I když jen mluví, dokáže vzbudit strach. A pak zase dojmout. Je to jeden z nejfantastičtějších hereckých výkonů. Ale ani ostatní postavy nezaostávají - nenápadně a přitom dominantně mateřská sestra Mary nebo machiavellistický kardinál Voiella. ____ Když k tomu připočteme suchý a přesně načasovaný humor, patří seriál k tomu nejlepšímu, co pro tv vzniklo. Nutí k zamyšlení. (02.05.2018)

Velký překvápko. Očekával jsem břitkou kritiku nebo naopak přiblblou agitku katolické církve, ale ono se z toho vyklubalo rafinované, soustředěné, vyzrálé, inteligentní a dojemné pojednání o víře (rozhodně ne jen v boha) a hledání životní rovnováhy (ne jen papeže ale každého člověka). Je to nekompromisně nečernobílé. Je v tom krásně jemný (a přesto často černočerný) humor. Je v tom hromada pravdivých monologů a dialogů které jdou až na dřeň. A je to, jen tak mimochodem, i estetická lahůdka. Čím víc, každým dalším dílem, vylézal na povrch fakt, že se tenhle seriál nesnaží sdělit žádný názor, že se nevrhne velkohubě do řešení neřešitelného, že je to "jen" tiché hledání lásky, tím víc a víc si mě to omotávalo kolem prstu.. (03.04.2017)

*Komentík dost možná obsahuje (ne)chtěný product placement* Mocné, skvostné, nádherné, rouhačské, sexy, dráždivé, vizuálně dechberoucí, hudebně vyladěné, emotivní, umělecké dílo. Jude Law hraje jako ďábel, což je paradox, protože hraje papeže. Papeže, který něvěří v Boha. Protože pokud v Boha věříte, nevěříte vlastně ničemu. Ani v nejšílenějších snech mě nenapadlo, že někdy přilnu k postavě papeže. Moment, ve kterém jsem se našel, připlul již v prvním díle, kdy si chtěl papež vychutnat svoji tradiční ranní Coca Colu Cherry Zero, avšak ve spíži byla pouze Cola Light, nad kterou náš Poup jen znechuceně odfrkl. Ani se mu nedivím. My, co máme vyladěné postavy, bifidus esencis shit, přece nebudem pit Lightku s malým obsahem cukru, ale pěkně Zero (0 % cukru, 100 % chuti). Je tam sice snůška takových sraček, že z toho dostanem nejspíš rakovinu, ale aspoň budem umírat jako fešáci! Ty ale co ta Eshter, brácho? Cudná holubička nepopsatelných půvabů. Při jejích scénách jsem neměl pevnou půdu(matraci) pod nohama ani klid v kaťatách. Love you big time girl! Thinking 'bout ya! <3 PeS: Aby těch superlativů nebylo málo, intro seriálu je jednoduše geniální a tak stylové, že jsem to nepobíral...ostatně, posuďte sami - https://www.youtube.com/watch?v=dPjW75fIbUo (24.12.2016)