Mladý papež

Človek nevie, čo čakať. A Sorrentino, majster, si pohral s očakávaniami ako málokto. Je to dokonalá hra - Lenny je figúrka, spočiatku narcistická, až odporne narcistická (fascinuje tých, ktorí majú zdravé sebavedomie), provokatívna, cynická. Autori, chvalabohu, (pre niektorých asi práve bohužiaľ) postupujúcim dejom pozornosť upriamia na mikropríbehy, ktoré každý jeden (pre mňa vyjma ministerského stretnutia) fascinujú a dojímajú. Spočiatku som si prial viac hollywoodský prístup a keď sa začali tvorcovia na jeho hrane pohybovať, prial som si opak. Sorrentinovsky šikovné a dokonale nákazlivé. A ak sa človek odprostí od Vatikánu (komu to ide), jednou z línii, ktorá dostala mňa, je odlišnosť a boj každého z nás s egom - a ako sa inakosť stále málo toleruje...tbc...áno, seriálový šok roka...tbc... (25.12.2016)

Velké zklamání, dané především očekáváními z prvních dílů. Odpoutaná a nepředvídatelná první polovina je potěcha pro to spirituální i zemité v nás. Navíc Law funguje jako dráždivý objekt, který se nikdy nechová tak, jak chceme. Sorrentino si tu vzpomněl na doby, kdy nebyl velmistrem plochého populismu, ale uměl si obrazem a zvukem podmanit dost zásadní existenční koncepty. Vatikán je jeho další terárium plné líných lidských plazů, kteří marně hledají smysl bytí - a v tomhle ohledu je Mladý papež konečně životaschopnou látkou. Jenže pak je tu druhá polovina, především některé části dílů 6–10. Co bylo spontánní, je tu strnulé. Co bylo imaginativní, je tu nahodilé. Ambivalence přechází doslovnost, provokativnost v prvoplánovost. Z postavy papeže se stává triviální "nesrozumitelný svatý". Sorrentino těká, dělá hloupé scenáristické kopance (kauza s dopisy ve stole? wtf?), hudbu používá občas vysloveně předvádivě (Kalinka? Come on!) a namísto surrálného klokana se zahradami Vatikánu prohání tak trošku troškovská svatá Juana. Závěrečná pointa je bohužel Paolo model Mládí. Nabubřelé, prázdné, křečovité, banální... Tenhle seriál si cením za prvotní energii, s jakou narušuje tradiční představy o žánru a dramaturgické koncepci, ale v závěru se ukáže, že trocha rigidity by tu vůbec nezaškodila. Sorrentino překypuje vším možným, ale rozhodně ne schopností autocenzury. Brilantní momenty tak střídají rozpačité. P. S. Skutečnými papeži téhle série jsou skvostné figury kardinálů Voiella a Gutierréze. P. S. 2: k nejlepším momentům papeže se v myšlenkách pořád (rád) vracím. Proto přidávám. (13.12.2016)

Drzé, provokačné, dobre natočené i zahrané. A síce nie som nejaký turbo fanda miestami podobného HOUSE OF CARD, ale tam mi vyhovovalo, že viem, kam hlavný hrdina smeruje. Pápež ide akoby za pochodu, bez "skutočného" plánu, a na môj vkus už pridlho improvizuje (tak postava ako aj scenárista). Tento prístup je možnože originálny, ale mňa skôr oberá o zvedavosť, než by ju vo mne vzbudzoval... (04.02.2017)

Ačkoli zde skutečně může divák cítit pocit jakéhosi mírného rozezlení nad neuspokojivým (ne)rozuzlením, je ona rodičovská záležitost, tvářící se jako zápletka a hlavní motor papežova nevyzpytatelného a striktního jednání, v klidu odložitelná na vedlejší kolej. Jedná se o klasicky esteticky působivý Sorrentinův obraz Vatikánu a starobylé instituce, která za svými zdmi ukrývá bohatou směsici jedinců a charakterů, morálních dilemat i pokrytectví. Kromě vizuální stránky a zajímavého servírování teologicko-společenských a psychologických otázek, tkví nejsilnější stránka seriálu v oné nejednoznačnosti, ve které se všechny postavy a okolnosti pohybují a odvíjejí. Hranice mezi dogmatičností a moderností, vypočítavostí a morálností, zlem a křehkostí, mocí a bezmocí, láskou a odstupem se téměř stírají. A když se Jude Law, ono ztělesnění nepochopitelného střetu bigotní agrese a empatického citu zároveň, ono ztělesnění starozákonního i novozákonního v jednom, v papežském odění a za zvuků elektronické hudby prochází se zapálenou cigaretou chodbami paláce plného renesančního umění - kdo by to nemiloval? Jeho projev ze stínu před plným náměstím v úvodu seriálu patří k tomu nejlepšímu, co jsem za poslední dobu viděl. (20.03.2022)

Sorrentino servíruje zvláště v prvních dílech neuvěřitelnou podívanou, kde je papežova postava jednou z nejnevyzpytatelnějších, kterou jsem kdy v seriálech viděl! To se sice postupem děje vytrácí a končí poněkud smířlivěji. Ale ten drive, ta atmosféra, ty detaily... A pak jsou tu herci. Jude Law exceluje, ale jsou tu i další: Orlandi třeba jako kardinál SSC Neapol :-). Gutierréz. A taky to intro! A rozpravy, třeba s premiérem nebo o vatikánském marketingu... :-D Kamera samozřejmě. Opravdu originální počin - troufám si říct, že lepší seriál v roce 2016 nevznikl... Otázku katolicismu nechám stranou, pro něj bych neměl pozitivních slov, tak aspoň zaujme jistá snaha papeže o očistu. (02.01.2017)