Café society

Taka mismas Allenovka. Z casti dobovka, z casti film o milostnom trojuholniku a z casti saga o jednej zidovskej rodine. Len na to klasicke Allenovske filozofovanie tu vôbec neostal cas. Bohuzial ziadna z jednotlivych linii tu nie je poriadne rozvinuta a ani sa vzajomne prilis nedoplnaju, aby vytvorili kompaktny celok. Prave naopak. Niektore linie ako ta mafianska do celkoveho ladenia filmu vôbec nepasuju. Vysledok nie je uplna katastrofa. Nad niektorymi dialogami som sa pousmial. Len je to nonstop uplne priemerne az to zacne dost nudit a aj zaver je taky do stratena, takze som si na konci povedal: a to bolo vseko? Vyraznejsie sa nepodaril casting. Eisenberga sice rad nemam, ale v naivnej polohe bol este uveritelny. Zato toho schopneho manazera som mu neveril. Steve Carell je prekvapivo uplne nevyrazny. Ale uplnou katastrofou je neherecka Kristen Stewart, ktora tu ma znova ten jediny znudeny neznesitelny vyraz, ktory vie. A kedze je centrom milostneho trojuholnika, tak to pomaly vyzera jak retro Tvajlajt. Fakt mi je z nej uz na zvracanie. Jedina herecka, ktora tu je fantasticka je roztomila Blake Lively. Keby hrala hlavnu ulohu ona, tak by mozno ten milostny trojuholnik fungoval. Vysledkom je strasne slaba a v kazdom ohlade nevyrazna Allenovka. 4/10. (26.09.2016)

Musím říct, že mě Woody Allen nenudí - jeho filmy už jsou tak iritující a otravné, že ve mně dokáží vzbudit silné emoce a nezapomenutelné zážitky odporu a nechuti z té povrchní snobárny, co nemá nápad, vtip, ale myslí si o sobě, že tím překypuje. Jestli budu mít někdy potíže s nízkým krevním tlakem, naordinuju si maraton Allenových 2000+ filmů a možná si tak zachráním život. Takže potud dobrý. (02.10.2016)

Často jsem kroutil hlavou, protože se scénář hluboce topí v nostalgii a neustále nahazuje dobová hollywoodská jména, čistě proto, aby ukázal, jak je Phil velké zvíře. Když se ale uráčí vyprávět příběh, pro který jsme si přišli, stává se z Café society hladké i nervózní retro se sladkobolně znějící strunou stesku. 70% a zaokrouhlení nahoru právě za onen neomylný poslední tón. (21.05.2018)

Milostný trojuhelník, o nic víc tam nejde a celé to nějak vyšumí do ztracena. Woody už točí jenom ze setrvačnosti, ale zrovna Café Society je tak hladivé, milé a svým způsobem i sympaticky staromódní, obzvláště, když to má bezchybnou atmosféru Hollywoodu 30.let, tedy doby, která mě, staromilce, vždycky přitahovala. K tomu jsem učinil poznání, že Stewart umí být i půvabná, když jí to role umožní. A vlastně i ten konec byl přesně tak melancholický, jaký asi měl být. (18.12.2016)

Miloučký Woody (jenž už dávno rezignoval na to předávat divákovi jakékoliv poselství), Jesse, dobová atmosféra a sem tam vtipnější replika. Přiznám se, že když v setmělém kině zase spustila swingová melodie, řekl jsem si, že i z toho nejlepšího se může stát rutina, protože WA posledních několik let svoje filmy nezačíná jinak (minimálně od Paříže). Ale atmoška, a precizní casting mě nakonec přesvědčil. O co šlo? Fandit Bobbymu a přát mu Vonnie? Povedlo se, a já se těším zase za rok. A kéž by zase v 1930´s. Kino Scala. (28.09.2016)