Vzpomeň si

jak se říká, někdy je lepší nevědět, oč jsem přišel, když jsem na to zapomněl :-D Skoro až do konce jsem si říkal: Sakra, o co tady jde? Občas jsem klimbnul, ale naštěstí jsme se ženou spali na střídačku, takže jsme si dokázali děj vzájemně doplňovat. Vlastně až po závěrečném rozuzlení, když jsem si přečetl, že to točil Atom Egoyan, jsem si vyčinil za netrpělivost a mladickou nerozvážnost a uspěchanost :-D (15.03.2016)

„Příjemnou zábavu s přítelem.“ – „Díky...“ Kdyby se všechny roadmovies točily tak zajímavě, to bych se jim snad přestal účelně vyhýbat. Ale popořadě. Měl jsem vysoká očekávání, ovšem film je předčil. Snímek nabízí vysoce funkční mix žánrů roadmovie, thrilleru, dramatu, ale též komedie. Tvůrcům se zde totiž podařilo velmi dobře skloubit jemný humor s napětím (i díky výtečné hudbě) a divákovou zvědavostí. A práce s jeho očekáváním zde určitě hraje svou roli, i přesto, že tuší, jakým směrem se příběh bude asi odvíjet. A ačkoliv se pointa možná dá lehce předvídat, nemyslím si, že kompletně celá, a to díky její promyšlenosti (zpětné „ospravedlnění“ určitých scén) a originalitě. A faktor náhody není tak brutální, i když (skvěle zahraný) Zev ho občas využije. Pár much by se sice našlo, nejde však o nic fatálního, a já asi mírně nadhodnotím, ale těch slabších 5* rád dám. „Jestli nejste na útěku, jestli není proti vám vedena žaloba…“ - „Na útěku?“ – „Ano, jestli se nevyhýbáte spravedlnosti.“ – „Vypadám snad na někoho, kdo může utíkat?“ (13.07.2016)

“„…SLÍBIL JSEM SÁM SOBĚ, ŽE CHYTÍM LIDI, KTEŘÍ JSOU ZA TO ODPOVĚDNÍ…“ /// Dobře se na ty dědky dobře kouká... Dokážu si představit, že jsem na jejich místě. Navíc je to vlastně realita, protože žádnej cucák by takovouhle misi absolvovat nemohl. Nejde jen o vytetovaný číslo na předloktí, ale hlavně o motivaci. Informace jsou dávkovány postupně a fantasii (divácké) se meze nekladou, takže sháněním dalších informací jste vlastně sami proti sobě. Scénář je hodně zajímej a vcelku originální. Prokládá seniorský tempo dobrejma nápadama. Filmařina zase nevyráží dech efektama, ale každá špetka akčního vzrušení je mazácky provedená. Když dojde na závěr, nejste překvapení, ale připravení. Otázka „Kolik lidí jsi zabil?“ způsobuje nástup husí kůže. A když si myslíte, že vrchol večera je za vámi, přijde největší trumf, který zvedá hodnocení ne o jednotky, ale o desítky procent. Rázem filmu odpustíte všechny hříchy, protože vám dojde skrytej význam oněch čtyř zastávek. Na tuhle pouť muže bez paměti mně nebude dělat problém si ani s odstupem času vzpomenout. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Dědek prej po válce zmizel v Argentině (nebo tam někde. Taky se prej přejmenoval.). 2.) Pracoval jsem pro Simona Wiesenthala. 3.) Thx za titule „sizok“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (25.03.2016)

Život ve lži. Setkali se v táboře Auschwitz v Polsku. Stojí za smrtí jeho rodiny. Je poslední osobou, která dokáže rozpoznat jeho tvář. I kdyby o jeho osudu rozhodoval coby s válečným zločincem soud, i přes jasné důkazy by se procesu zřejmě nedožil. Trest musí přijít jiný. Ovšem devadesátníka Zeva trápí stařecká demence. Nejde jen o tu krátkodobou, ale nemoc už ochromuje také centrum paměti dlouhodobé. V domově důchodců má naštěstí parťáka, který sice fyzicky strádá, ale hlava mu šlape pořád dobře. Vlastně až příliš dobře. A někdy se ukáže, že paměť dokáže být zatraceně milosrdná. Výsledek je krutý a přes pomalé tempo poutavý. Jde o honbu za nepotrestaným nacistou s pomocí „záludné paměti“, kdy každá ze Zevových zastávek „něco“ přinese. A které stojí na hereckém výkonu legendárního Christophera Plummera. Kupříkladu scény u šerifa z domu s věcmi, které jeho nedávno zesnulému tátovi přirostly k srdci, jsou výtečné. 75% (04.03.2021)

Může obsahovat spoilery. Zaděláme těsto z Mementa (už ten název), okořeníme Prokletým ostrovem, dáme špetku Volného pádu a zatímco se nám dílo peče v troubě, přečteme si P. K. Dicka. Což neznamená, že nejde o dobrý film. K čemu to přibližně směřuje, bylo celkem zřejmé od začátku, avšak Plummer a ostatní se postarali o to, abych se musel zaobírat obsahem. Zabít někoho ve chvíli, kdy páchá odporný čin nebo bezprostředně po něm... No, neříkám, že to dokáže každý, sám o sobě to nevím jistě, dokud jsem se do takové situace nedostal. Ale dokážu to pochopit celkem snadno. Jenže zabít toho samého člověka desítky let poté, ve chvíli, kdy je bezmocný nebo kdy je v kruhu své dobře vychované rodiny, to už chce opravdovou dlouhotrvající nenávist. A přimět takového člověka, aby... No, to už bych prozradil moc, zkrátka si nejsem jist, jestli zde bylo učiněno spravedlnosti zadost. A to je právě to v čem tento film nekopíruje. Minimálně nepodsouvá divákovi, co si má myslet, a za to jsem tvůrcům velmi vděčný. Tyhle otázky morální přípustnosti pomsty mě osobně zajímají mnohem víc než "překvapivé pointy". (03.02.2017)