Po strništi bos

Těžko se mi hodnotí... Knihu i audioknihu mám moc rád, dýchá z ní krásná atmosféra vzpomínek na dětství, je hřejivá a pohled malého kluka na velké věci v ní je až magický. Zdeněk Svěrák - spisovatel to dovedl napsat, Zdeněk Svěrák - herec to dovede i jaksepatří vyprávět... Ale zatímco Jan Svěrák - režisér to dovedl natočit, Jan Svěrák - scenárista to bohužel tak dobře jako otec odvyprávět nedovedl. Težko říct, jestli to vůbec šlo... Ale některé scény zkrátka měly být delší nebo tam neměly být vůbec, některé situace zase rozhodně měly být divákovi ukázány, aby se je spolu s Edou nedozvídal jen z druhé ruky (minimálně "babičku, která šla naproti" nebo "Péťu, který uletěl" jsme vidět měli) a bylo by to příjemnější, ucelenější. A smysl jedné změny oproti knize, kde se maminka s Edou u rybníka potkají s někým úplně jiným, jsem snad ani nepochopil. Abych ale jen nerýpal, musím pochválit herce (Ondřej Vetchý je obzvlášť přesný, Tereza Voříšková až na pár výjimek působí velmi přirozeně, Oldřich Kaiser je jistota a Jan Tříska zrovna tak) a hudbu Michala Novinskiho, uvěřitelnou dobovou atmosféru, hezky zachycený venkov a děj oživující scény Edových představ. Tři a půl. (18.08.2017)

Marné hledání konfliktů, ve kterém těch pár dramatických momentů nakonec působí až nepatřičně. Svěrákovské sebeukájení v poetických momentech a detailech poprvé za hranicí otravnosti. A jako bonus Tereza Voříšková, která nemá co hrát, ale to je jedno, protože byla obsazená kvůli přesně dvěma scénám a ani jedna není o herectví. (18.08.2017)

Ano, nemá to atributy filmu, je to spíše vzpomínkopovídkový příběh - ale velmi dobře natočený. Oceňuji výběr herců (hlavně těch neherců) a práci s načasováním a gradací jednotlivých scének. Pro mne velmi příjemný zážitek a jsem velmi rád, že tento snímek vznikl. Předpokládám, že časem se stane velmi oblíbeným a vyhledávaným filmem v televizi. (30.08.2017)

Hrozně jsem chtěl, aby se mi to líbilo. Byl jsem připravený užít si i ono očekávané hřejivé drama a svěrákovskou laskavost, ale dostal jsem bohužel film, kde tohle úplně není. Ono tam vlastně není skoro nic. Hezky to vypadá a co se týče výpravy a kostýmů, tak se Po strništi bos nedá vytknout vůbec nic, ve všech ostatních ohledech je to však mizérie. A bordel. Film plyne odnikud nikam a ačkoliv je rámovaný nějakou dobou a nakousne se v něm i pár zajímavých konfliktů, osmdesát procent stopáže je nakonec úplně k ničemu. Snaha narvat tam co nejvíc „vzpomínek“ má za následek to, že na nic není čas a kvůli tomu nefunguje humor, nefunguje drama a nefunguje ani dojímání. Většinu času jsem měl pocit, jako kdyby mi někdo pustil dvě minuty ze scény, která má mít minut patnáct a moc netuším, proč bych se měl koukat na to, že kluci řeší spolužačku, že Eda může dostat přes držku, že je táta rozhádaný s bráchou a že se ztratil holub. Nikdy není čas na to věnovat se čemukoliv pořádně a výsledek je tak hezky vypadající film, kde se děje strašně moc věcí, ale u většiny se budete nejspíš sami sebe ptát, proč vás žádná z nich vlastně vůbec nezajímá. Velká škoda. (21.08.2017)

„TATI, JÁ MĚL HODNĚ NAHNÁNO. ALE V KALHOTÁCH NIC…“ /// Dětský dialogy maj Svěráci zmáklý. Taky tragický věci uměj podat komicky. Příběh je plytkej, ale díky Janovi schopnosti vytvořit poetiku z malinkatejch věcí (třeba z převlíkání Terezy Voříškové) je koukatelnej. Asi není náhoda, že „tohle“ rodinný vyprávění si Svěráci nechali nakonec. Prostě už to není vono. A tak jestli vám nestačí ten holčičí polibek (snad to není spoiler?), můžete to pojmout jako úvahu, zdali by Ondra Vetchý jednou nemohl nahradit Zdeňka Svěráka v Cimrmanech. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knížku, kterou v roce 2013 napsal Zdeněk Svěrák, neznám. 2.) Potřebuju se naučit chodit bosej po strništi. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (27.12.2017)