Atomic Blonde: Bez lítosti

Mám rád režiséry co mají svůj vlastní styl, ale to tady byl právě problém. Místy dokonalý špionážní retro, místy cool akční kousky, no ale co já jako divák s tím ? Jak mám vnímat hlavní hrdiny, jako nesmrtelný komiksy a nebo jako skutečný špiony ? Dialogy i dobový exteriéry i interiéry směřují k druhému, akce k prvnímu. Určitě oceňuji akční scény ať už bitky nebo auto honičky, ta se zakončením nárazu náklaďáku do osobáku luxusní, ovšem samozřejmě nejluxusnější scénka je ta, když se Charlize se Sofií ocitnou na nejmenované části nábytku, patřící většinou do ložnice a začnou se "kamarádit" v tu chvíli jsem zapoměl na cenu vstupnýho. (21.08.2017)

║Rozpočet $30miliónov║Tržby USA $51,687,870║Tržby Celosvetovo $100,014,025▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $6,777,859║ Tržby za predaj DVD v USA $5,275,14║ Režisér David Leitch nám natočil pekný retro súboj agentov pri páde Berlinského múru. Charlize Theron tu je nadmieru kuštovná, alektrizujúca, nehovoriac o scénach so Sofiu Boutella, tam to ináč iskrý a hlavne predvádza mrštné akčné kúsky. Hudobný podmaz známych nemeckých piesní tu pasuje. Pošmáknul som si, akurát škoda že dej je trošku zbytočne prekombinovaný. /75%/ (13.11.2017)

Dvouhvězdičkový brak s jednou pětihvězdičkovou akční scénou. Na akčně-špionážní film, který by měl být nabitý akcí a informacemi a neustále podněcovat naši zvědavost, je Atomic Blonde nezvykle utahaná. Na vině je nevyrovnaný rytmus, daný množstvím zpomalovacích scén, které děj nijak neposunují a neobohacují, v nichž postavy vedou plytké dialogy o pravdě, lži a politice, a záběrů, ve kterých Charlize Theron pózuje v hotelovém pokoji nasvíceném modrými a červenými neony (fanoušci Refnových filmů nepřijdou zkrátka). Hrdinka připomíná pěkně oblečenou figurínu či robota, který plní zadané instrukce (a ve výsledku vážně nesejde na tom, kdo je zadává) a občas zregeneruje své síly ve vaně s ledovou vodou nebo s pomocí panáka vodky (její varianta „Martini, protřepat, nemíchat“ proto zní „Stoličnaja na ledu“). OK, jde o ledově chladný stroj na zabíjení, decentněji by to sdělit nešlo? Pár náznaků její lidskosti a toho, že má vůbec nějakou individualitu, vyznívá do ztracena (vztah s Delphine, zabitý milenec, jehož fotku v úvodu spálí zřejmě jen proto, aby režisér mohl film odpálit skladbou Putting out the Fire od Bowieho). Vyprávění zpomaluje také nadbytečný rámec s výslechem v Londýně, vizuálně připomínajícím výslechovou scénu ze Základního instinktu (přehazování nohy přes nohu se ovšem nekoná), který nevytváří žádné napětí, nevzbuzuje zvědavost, nevyvolává nové otázky. Toby Jones a John Goodman jen zastupují pomaleji chápající diváky, kteří občas potřebují pauzu a shrnutí toho, co jsme doposud slyšeli. Film se nadto navzdory retrospektivnímu vyprávění v berlínských scénách nedrží hlediska Lorraine. Zcela nesmyslně jsme zpravováni také o aktivitách Percivala, takže s předstihem před ostatními postavami víme o jeho pravých záměrech a film nás již v tomto ohledu nedokáže zaskočit. Nejlepší akční scéna filmu je paradoxně ta stylisticky nejodměřenější, která se nesnaží být cool za výpomoci zpomaleného pohybu nebo osmdesátkových songů, které zabírají vždy a všude. Teprve (a pouze) během několikaminutové a několikaúrovňové rvačky (nejen) na schodišti se z filmu konečně alespoň na chvíli stává nekompromisní brutální akční nářez s přehlednou akcí, který sliboval trailer. Úrovní kaskadérských kousků, choreografie, práce kameramana nebo zapojením mizanscény (když je nejhůř, přijde vhod i elektrický vařič) jde o nadstandardní kus filmařiny. Natolik nadstandardní, že zřejmě nebudete řešit syrovější, méně stylizované pojetí akce (oproti zbytku filmu) nebo mizivý přínos dané sekvence pro vyprávění. David Leitch má tudíž skvělý materiál, pokud by někoho někdy potřeboval přesvědčit, že umí zrežírovat parádní akční scénu, ale celá ta příběhová nadstavba kolem je tak utahaná, pitomá, ledabyle poslepovaná a nevyrovnaná, že doporučuji přijít do kina až zhruba půl hodiny před koncem. 50% (31.07.2017)

Špionážní drama, které se odehrává v rozděleném Berlíně, kde jeho východní část vypadá jako semeniště punku a divných knírů, ale naštěstí tam pobíhá absolutně boží James McAvoy, který si tyhle role magořivejch hajzlíků vyloženě užívá a krom něj je tu Charlíza Theronová, co dokola opakuje jeden výraz, ale zas měla k dispozici evidentně skvělého choreografa, protože akce je tu neskutečně působivá a opravdu vypadá, že bolí (za to jest hvězdička navíc). Jinak mě zaujal vizuál, která na pár místech dělá několiko zábavností a mám nutkání si přečíst předlohu v podobě komiksu, abych zjistil, zda to vychází z něj. (07.08.2017)

Karlík Theron se urputně snažil vyprodukovat si na stará kolena nějaký ten fetiškultík a dokonce při tom neváhal snad poprvé exponovat skoro všechno kromě bobra. Samozřejmě z milosrdných úhlů, taková nahá čtyřicetiletá lesba s chlapeckou prdelí a hrudníčkem, z něhož by pindíci na Člověče určitě příliš nesklouzávali, je schopna vyděsit i nejednoho heteráka. Stylizoval se tedy do notně přechlazené androgynní barakundy, jejímž autfitům chyběly k dokonalosti snad už jen jezdecký bitchík a obří latexové dildo s kovovými ostny. Na to, že předlohou byl nějaký zkurvený homix, nebo jak někteří rádi říkáte „grafická novela“, abyste nevypadali jako úplně vypatlaní dyslektici, je to překvapivě obyčejný špionážní napínač s kulisově vymazlenou NDR, klišovitě plnou trojitých, čtveřitých a pětitých agentů, v němž kamera celou dobu lačně narcisticky okusuje superzabijáckého Reztrokarlíka jak při lízání škaredých cigošek, tak při mlácení stokilových soudruhů z KGB. To mlácení je ovšem naprosto perfektní až famózní, a nebál bych se zde opět použít ani vysoce odborný filmově teoretický termit – totálně popiči! Laikové prominou a někde si to vygůglí. Je nesporným fucktem, že nikdo nikdy neuměl a neumí natočit akční scény tak dynamicky, brutálně a vizuálně dokonale jako Džonvíkovci Stahelský s Lečem, kteří se navíc rozhodně neštítí ani pořádného stříkání kečupem. Být jich tam víc třeba na úkor toho trapně sterilního měkojadrného lesbení, bandy zbytečně nudných retrokudrlinek a jako vždy odporně slizkého Skřeta Mekevoje, jemuž by místo ukrutných borečků daleko lépe sedly role ochrnutých šikanovaných chcípáků nebo vůbec žádné, byl by to plnotučný pětipruhový Addidas. (06.08.2017)