Hai to gensó no Grimgar

Tahákem této série je realističnost. I navzdory tomu, že se děj potýká s něčím, co jsme tu už měli nejméně milionkrát – tedy uvíznutí jednoho či více lidí v neznámém fantasy světě – dělá věci trochu jinak. Hlavní partu, okolo které se děj točí, zde tvoří celkem typicky rozložené charaktery, nijak nevyčnívající, ale celkově i uvěřitelné. Děj se hlavně ubírá řešením toho, jak v onom světě přežít a protože, jak jsem již řekl, jde o realisticky zaměřené dílo, není to procházka růžovou zahradou. Ze začátku je zabití i byť jednoho slabého skřeta těžkou misí na celý den a postup všech zúčastněných není okamžitý. Co se mi taktéž líbí, je jak dokázal děj inteligentně zakomponovat MMO/RPG prvky, ačkoliv se o hru nejedná. Jsou tu tak cechy, kasty, do kterých se lze připojit a získat schopnosti pro účinný boj (postavy se mohou stát zlodějem, lučištníkem, mágem, atd.), získávání předmětů z nestvůr, které se následně prodají za zlato a stříbro, atd. Jediné, co tomu vytýkám, je poměrně velká pomalost a občasné až hluché záběry podkreslené jen hudbou. A samozřejmě, že dílo není dokončené a zůstává na konci hromada otázek, na které se zřejmě odpovědí nedočkáme, protože pochybuju, že to kdy dostane druhou sérii. A když, tak to bude jen dobře. Zkrátka a dobře, mezi tím, co vychází, se jedná již o druhou výjimku zimní sezóny 2016, která mě osobně i přes všechna natahování bavila a dokázala na mě i dobře zapůsobit. (27.03.2016)

First Impressions: Ano, můžete říci "toto už tu bylo milionkrát" (resp asi 5x), ale dýchá z toho něco jiného. Pokud bych měl hodnotit nádech, je to něco mezi SAO a MUSHI-SHI.... Divné? Ano. Bude to fungovat? doufám!, protože mě to neskutečně upoutalo. Musím také vyzdvihnout hudbu a poklidný styl vyprávění. Pustil jsem to a neodlepil od toho oči 20 minut. Něco mě na tom prostě uchvátilo. Nice one. Příběh: Pokud jste ještě neodtušili, hlavní hrdinové jsou ve hře a jde jim o krk. Jak se tam dostali? Jak ven? Co se bude dít? To nikdo neví. Silných 85% (10.01.2016)

Krásná kresba a zajímavý přístup k Isekai, jenže také zoufale dlouhé povídání o pocitech, které by šlo pochopit i z dialogů o polovinu kratších. A také taktická rozhodnutí, která mi příjdou hrozně divná (nepovraždím spící koboldy, ale raději se nechám v zádech, protože "na to nemám čas" při sestupu doly). (25.09.2022)

Seriál pojatý jako slice of life partičky loserů, originálně nahlížející na isekai téma z obrácené strany. Předkládá nám tudíž pomalu a hypnoticky odvyprávěné každodenní starosti a radosti party teenagerů, kteří po ztrátě paměti žijí ve hře typu „sword and sorcery“ a navíc jsou to ti nejméně schopní ze všech, takže mají zpočátku problém se zabitím i té úplně nejslabší nestvůry. A protože jen za zabité nestvůry si tu mohou koupit všechno potřebné k životu a dalšímu boji, docela dlouho se motají v existenčních problémech, občas až bizarně humorných (nedostatek spodního prádla). Jejich úspěch závisí na vzájemné spolupráci, takže se musí naučit spolu vycházet, i když najít si k sobě cestu bývá občas opravdu těžké. Kromě lovení goblinů sledujeme tedy společná jídla, večerní praní prádla, občasné hádky, nákupy ve městě, plánování akcí nebo třeba poetické noční rozhovory u ohně s kamarádem.  Někdy i s mrtvým kamarádem. Protože v tomhle světě není žádný restart a za chyby se platí. Přes to všechno je tenhle kousek vlastně docela optimistický, zdánlivě nekonečná tvrdá práce a snaha přináší postupně svoje výsledky a i ten nejméně významný hráč se nakonec může stát hrdinou. Zvláštní zmínku si zaslouží neobvyklá pastelová kresba pozadí, která ojedinělým způsobem dotváří poetiku tohoto světa. (16.02.2022)

Neskutečně nudná a předvídatelná záležitost. O to tu možná nejde, pomyslíte si. Vždyť to přece tak krásně rozvíjí vztahy mezi postavami a umožňuje nám to nahlédnout do jejich křehkých, ztrápených dušiček... Ne. Ne. Ne. Tenhle seriál nemá žádný smysl, není nic, co si z něj budu ještě za pár týdnů pamatovat. Nenechte se zmást. S ostatními anime s podobnou zápletkou to nemá nic společného. Toto je naprosto tuctové „slice of life“ a zasazení do RPG světa nemá žádnou pointu. Se svým pastelovým laděním a nijakou hudbou bych téměř nepoznala rozdíl, kdyby se to odehrávalo na střední škole. Nechápu, jak jsem to dokoukala. Bylo to pro mě neskutečně frustrující. Málem jsem vzteky převrátila stůl, když v jistém bodě jedna z postav vypotila: „Myslím, že pocity jsou důležité...“ (No a to tak nějak shrnuje myšlenkový přesah celého příběhu.) (20.10.2016)