Rio Bravo

Situování děje z valné části do interiérů šerifova krcálku, hotelu a jedné stáje se podobně jako nažehlené vesty, šátky, košile a další kovbojská garderóba po půl hodině přesytí. Nejinak je na tom polopatické osvětlování veškerých akcí a činů v jinak výtečných dialozích. Zbytek je ovšem bezchybný westernový prefabrikát své (dnes nutně shovívavě přijímané) doby. Už jen pro tu podezřele čistou a pečlivě sestavenou střihovou skladbu prostou disharmonického záběru, fantastickou dynamitovou přestřelku, za skvěle napsané, typizované i obsazené postavy a elegické a na klasický americký western trochu netradiční deguello, stojí zidealizované Rio Bravo za hřích, možná i dva a více. A to, i když se mistr Hawks v minulosti blýskl i v nesrovnatelně lepší kondici. Jasný, jak facka v pravý poledne. (25.01.2009)

John Wayne uz tu neni zadni klucina a nemozne se obleka, ale ze sveho ostrovtipu a presne musky nic neztratil. Prestoze se snad ani nejedna o cisokrevny western, ale spis o komroni westernove melodrama odehravajici se v 85% v inerieru, kde kulky svisti velmi sporadicky. Taktez ostatni zucastneni maji zivotni stavy na rozdavani - pres akcniho opilce, mexickeho majitele hotelu, tajemne karbanicky az po toho zkripleneho dedu. Zkratka sestava na vybornou koverzacku s par zvraty a ani se nenadejete a skoro dve a pul hodiny je pryc. Super podivana. (10.03.2006)

Rozvleklý a hodně upovídaný western (není se co divit, že je to jeden z nejoblíbenějších filmů Tarantina), v němž Hawks použije za celou dobu jen dva detailní záběry a vše proloží romantickou linií zbytečnou jak čtení z desatera přikázání Tuco Ramirezovi. Co Leone s Morriconem řeknou záběrem, hudbou či pouhými gesty, se zde několik minut vzletně okecává, nicméně chápu, že tohle jsou způsoby amerických westernů plných kašírovanosti z období 50. a 60.let, kde vše připomíná neškodnou hru na šerifa a zločince a vy jen v nadsázce čekáte, kdy prvně jmenovaný koupí lístky na dostavník, nasmaží řízky a pěkně poprosí rabiáta, jestli by byl tak laskav a opustil ráno město a on mu pochopitelně (možná po pár výstřelech) milerád vyhoví. Palec nahoru za hudební klip D.Martina a Rickyho Nelsona (s herectvím je to horší) a občasnou vtipnou průpovídku z úst chromého strážce cely či prkenného pana šerifa. Důvod uctívání Johna Waynea, jakožto ikony amerických filmů z Divokého západu, mi tak nadále zůstává záhadou.. (27.07.2011)

Westernová klasika, která mi není ani trochu po chuti. Čas je svině, která dokáže změnit některé dobové perly v zubožené nic. Sterilní vodopád dialogů vykresluje snad veškerou psychologii pomocí sáhodlouhých promluv, sterilitu látky zvýrazňuje i statická kamera a toporný Wayne a ještě se odvažuje vykoukávat americký idealismus v té nejunavenější podobě s bodrým užvatlaným staříkem, napraveným alkoholikem, ikonickým šerifem a chrabrým mladíkem. Nuda k pos... (09.08.2006)

Dnes již možná úsměvná westernová klasika, která ve své době měla dozajista své opodstatnění. S jistým nadhledem a velkorysostí pohledu diváka lze tuto filmovou westernovou "pohádku" o vítězství dobra nad zlem přijmout. Ne vždy v našem životě dobro vítězí nad zlem, a tak tedy přijměme tento příběh jako jakousi satisfakci na dnešní dobu našeho "rádoby" právního státu. (24.08.2007)