Naušika z Větrného údolí

Počas Siedmich dní ohňa zmietli Obrovskí bojovníci z povrchu zeme industriálnu civilizáciu. Tisíc rokov po tejto apokalypse je svet zamorený Morom rozkladu - toxickými plynmi a znečistenou vodou. Zvyšky ľudstva prežívajú v niekoľkých kráľovstvách neustále ohrozovaných rozširovaním Mora. Skutočným vládcom zeme je gigantický hmyz zvaný Ohmovia, ktorí tiež ľudom nerobia radosť. Poslednou nádejou ľudstva je stará legenda o modrej bytosti ktorá zostúpi z neba na zlatú lúku a vyjedná s Ohmami mier. Nausicaa je príbehom (ako to už u Miyazakiho býva) mladého dievčaťa, ktoré sa snaží zachrániť svoj ľud pred Ohmami, znepriatelenými kráľovstvami Pejite a Tolmekia a rozširovaním Mora. Je zvláštne, ako veľmi Nausicaa vybocuje z Myiazakiho tvorby. Pokiaľ väčšina z jeho filmov postráda výraznú epiku (výnimkou je Mononoke Hime a Kurenai no Buta) a kladie dôraz skôr na nedramatický sled fantazijných udalostí, u Nausiky je to presne naopak. Od začiatku do konca sa dozvedáme co sa to vlastne ľudstvu stalo a prečo ich Ohmovia nemajú radi. Myiazaki radí fantastické retrospektívy aby osvetlil konanie hlavnej hrdinky. A koniec sa svojou dramatičnosťou vyrovná záveru Mononoke Hime. O výtvarnej stránke sa netreba ani zmieňovať, podobne ako všetky ostatné snímky od pána režiséra je úchvatná. Čo sa mi veľmi páčilo bola funkčná hudba od Hisashiho v akčných ale i neakčných scénach. O niektorých filmoch od ich začiatku viem, že ich budem milovať. Tak to bolo i s Nausicou, ktorá má plné právo sedieť ako kráľovná vedľa kráľa animákov - jej mladšej sestry Mononoke Hime. 10/10 (29.07.2005)

85% - Při sledování Naushiky jsem celou dobu vzpomínal na Princeznu Mononoke. To proto, že svým příběhem jsou si oba filmy velmi podobné. Zde se ale víc létá (což já rád...), a hlavní hrdinka se mi zdála propracovanější, a sympatičtější. Byl bych tedy Naushiku hodnotil v procentech lépe, než Mononoke Hime, ale -a to je snad poprvé, co ho lehce kritizuji -Joe Hisaishi se tentokrát svou hudbou netrefil úplně do mého vkusu. Zejména nelogické citace Bernsteina a Händela v závěru filmu mi dojem spíše kazily. Naushika mi dokázala, že se Miyazaki příliš dlouho nehledal, a laťku kvality nastavil vysoko již od svých raných děl... (13.05.2006)

Nikdy mě nenapadlo, co zajímavého k tomuto filmu by se dalo napsat. Vždy jsem nahlížel a pořád nahlížím na toto dílo, jako jedno z největších děl ze všech, které jsem měl možnost vidět. Film je tak prošpikovaný skrz na skrz dobrotou, že se vás to prostě pohltí. Poselství. Konec na zlaté pláni, mě vždy dostane do kolen a brečím. Hudbu snad musí poslouchat i samotní bohové, jak moc je líbezná. Má naprostá srdcová záležitost! (23.03.2014)

Na své výpravě do minulosti studia Ghibli jsem se vydal do vzdálené budoucnosti jménem "postapo", ve které se odehrává příběh princezny Naušiky z Údolí Větru. Originalita prostředí a běhu světa, která je Miyazakimu tak vlastní, tu byla už tenkrát, a stejně tak tu byla i výborná hudba pana Fujisawy aka Hisaishiho. Jde přitom o - možná krom Mononoke - "nejzelenější" film páně Miyazakiho, který je - opět stejně jako Mono - poměrně dost drsný a naopak poměrně málo dětský. Vlastně bych docela váhal, kdybych měl říct, jak starému dítěti bych Naušiku pustil. To ale nic nemění na tom, že to má spád, sílu a kouzlo, a že i když cítím v příběhu ještě pár nevyladěných míst, s klidem můžu dát 90%. (08.01.2012)

Postapokaliptický animák s ekologickým podtónem - to je Naušika z Větrného údolí. A je to i můj další pokus najít zalíbení v Mizajakiho tvorbě. Včera Ponyo, dnes toto... A zázrak se nekonal. Ba co víc, přišlo i jisté zklamání. Příběh tu byl silnější než v Ponyo, to bylo fajn, ale animace horší. Snad je to opravdu tím, že autor se teprve ,,rozkresloval''. No já brouky (kromě Brouků) moc nemusím a tak jsem to sice dal, ale to přátelství s nimi a skrze ně s přírodou o vzpamatovávající se Zemí šlo mimo mně. Vysoce hodnotím hudbu, ta byla úžasná - tedy krom elektronických pasáží. Dávám za tři sviňky a jdu si pustit Straship troopers :-). * * * (29.01.2016)