Naušika z Větrného údolí

Miyazaki je skutečný vizionář. Jeho svět budoucnosti působí dokonale přesvědčivě, pochmurné barvy "pustiny", vybledlé odstiny neobydlené pouště a podivných skalistých útvarů i přívětivá Zeleň Větrného údolí. Vše působí naprosto živě, včetně animace samotných postaviček, a mohutní Ohmu, ohromující svojí majestátností, zuřivostí i moudrostí.Dojem jen občas kazí mírně sekaná animace, tím spíš v záběrech, kde část sekaná je a část ne. Neviděl sem od mistra žádný jeho další film (zatím), ale pochybuju, že by některý mohl být horší, což ovšem rozhodně není urážka, protože Naushika nasadila Laťku opravdu HODNĚ VYSOKO. 5 hvězdiček je v tomto případě povinné minimum... P.S. připadá vám taky, že spousta obrázků z fotogalerie ve filmu vůbec nebyla? (12.01.2006)

Mijazakiho animáky jsou de facto jediné, jimiž se nechám  uchylizovat po japonsku. Těžko říci, čím to je. Přes veškerou dystopickou bezbřehou fantazii,  sdělované ekologické a pacifistické poselství se nedá nevnímat velmi  krátká vlající sukénečka nedospělé Naušiky a pod ní nic... Naštěstí tedy animačně opravdu nic, co by stálo za nějakou pozornost., ale už hen ta i dalších pár náznaků napovídá, že Hajao byl krátce po čtyřicítce ještě vcelku nevybouřený obroň japonské imaginace. Ve srovnání třeba s Cestou do fantazie, kde jsem nic podobného už nevnímal (nebo ještě?) je Naušika krapet víc pedo, no. Čtyři. (17.01.2023)

Hodně se mi líbil svět, ve kterém se film odehrával. Lidé byli oblečení dle středověké módy, ale měli tanky, plamenomety a obří letadla. Boje mezi lidskými frakcemi mě moc nezajímaly. Bavily mě výpravy Naušiky do tajemné Pustiny. Obří Ohmu budí respekt i v dnešní době a oceňoval jsem mystický nádech s hmyzem spojený. Taky se mi líbilo, že se Naušika snažila všechny usmířit a chápala ekosystém světa. Finále je fakt epické. Miluju japonskou posedlost obřími potvorami a Boží bojovník mě nadchnul. Ke konci jsem byl opravdu dojat. Jen mě hodně překvapilo množství záběrů pod sukýnku hlavní hrdinky na holý zadek. Přišlo mi to trochu perverzní, ale je to holt japonsko. P.S. tak jsem byl opraven a nosí tělové legíny, nebo co. :) (16.01.2016)

Každý tvůrce musel nějak začínat a Mijazakiho debut rozhodně není na ostudu. Trochu jsem měl obavy z toho, do jaké míry bude Mijazaki vířit vody ekologie a zda to nepřeteče trochu přes okraj, ale nakonec to zas až tak vyhrocené nebylo a plamenné řeči o záchraně planety rozhodně nebolely tolik jako v "poser-se-z-mého-vizuálu!" Avatarovi. Naušika je sympaťačka, její mazel podobný Pikaču jakbysmet a celkově si nemůžu jinak na příběh, postavy či nápad stěžovat. Jenom mi to nepřipadalo tolik divácky přitažlivé jako právě budoucí mistrova dílka - bylo vidět, že tady oba pánové Mijazaki a Hisaiši ještě hledali svůj budoucí styl, kterým se budou ubírat, ale za to se na ně přece nelze nijak zlobit. Možná další zhlédnutí vyšvihne mé hodnocení ještě o jednu hvězdu výše, jinak jsou to teď takové slušné 4*. (18.11.2011)

Naušika byla první ze série velkofilmů, které Miyazakiho proslavily po celém světě, ale shodou okolností jsem se k němu dostal až jako k poslednímu - tudíž v době, kdy už jsem důkladně poznal jeho rukopis, výtvarný styl a způsob vyprávění, takže mě nemohl ničím překvapit. Je to určitě velkoryse zkonstruovaný obraz alternativního světa a lze obdivovat režisérovu fantazii, ale zároveň tomu schází větší plasticita postav, propracovanější myšlenkový svět, protože tyhle zjednodušené ekoaktivistické představy jako by vypadly z dílny Greenpeace včetně té mytologie a la "bohyně Gaia". Po výtvarné stránce se Miyazaki opakuje a podobně jako kdysi Disney vlastně vytváří na své postavy jakousi šablonu. S postavami jsem se nedokázal nijak ztotožnit právě proto, že byly tak ploché. V téhle fázi své tvorby ještě Miyazaki škatulkoval své hrdiny na výrazné klaďasy a podlé zlosyny podle černobílého vidění béčkových filmů. Takhle jednoduše pojatá moralita na mě zkrátka nefunguje. Celkový dojem: 55 %. (20.11.2011)