Hon na pačlověky

Tak tohle dobrodružné putování divokou novozélandskou buší jsem si neskutečně užila. Mělo to spád, dostatečné napětí a samozřejmě nechyběly ani emoce. Absolutně mi sedl styl humoru umocněný scénami plnými absurdit a nadsázky, jež notně přiživovaly všechny ty prapodivné postavičky, které se v ději objevily. Dokonce i Sam Neill mě nadchnul, přestože ho jinak moc nemusím. Ovšem roli nevrlého náhradního strýce ztvárnil fakt skvěle. (85%) (26.03.2023)

Po fenomenálním Co děláme v temnotách nám Oscarka Navaltiti evidentně řádně zpychnul a přihakoval si to tentokráte s povrchní, tupou, trapnou a nudnou bushoidní koljovinou, kterou tu může přebushit jen těch pár obvyklých, tolik citlivých karlovarských homoklád nebo obstarožní otylá maorská chovatelka wombatů, a za níž by zasloužil akorát tak hlavu do Svěráku. Když už, kurva, nemám na originální poetiku, humor ani solidní historku a vypomáhám si otravným vykalkulovaným mletím kýčovitých hoven, měl by být aspoň ten „ubohý“ odvrhnutý chlapeček buď rektorvoucně lostomiloušký nebo sympatický, a ne odporný neherecký domorodý prasnic, odkojený Tupákem, jehož máte od první minuty neodolatelnou chuť lhostejně zaříznout a předhodit vakovlkům. Příjemně nevrlý Zdeněk to sice kapku vytrhnul, ale kde nic není, ani zmrd nebere, a já se jen tak tak udržel, abych to neposlal rovnou do Te Whanganui-a-Tara-le. (09.10.2016)

Kdyby neexistovala současná filmová přesycenost, tak tenhle film by po uzrání získal štempl kultu. Má humor - hodně, má dobrodužství - nemálo, má dojemné chvlilky - nemnoho, ale o to jsou efektivnější a co ještě má tenhle film ? No přece mejch pět hvězdic ! Pořadetelé Aussie Film Festu mají na startovací filmy frňáček, loni skvělej Taxik do Darwinu a letos tahle novozelándská prdel. Dobře Vy ! (18.11.2016)

Psanci už tuší. Život ta klidná bouře. Splynout s buší.. Na počest Waititiho „endemitního“ filmu s úžasným soundtrackem jsem si dovolil složit oslavné haiku, ale zároveň musím hravému tvůrci vytknout, že všechna ty kostky ztřeštěného humoru, popkulturních odkazů a absurdity moc nepasovaly do puzzle sociálního dramatu a jeho očekávaného emočního vyznění. Několikaměsíční putování sedláckého Gandalfa a stále objemného Hobita mohlo svádět k dojmu, že novozélandská buš je plná čistíren oděvů a McDonaldů. Beru to tak, že v zemi, kde úřednice sociálky jezdí v obrněném transportéru, je možné cokoliv.. (14.12.2017)

Dobrodružný film (?!) je těžší natočit než cokoli jiného. Připadal jsem si podobně, jako když jsem před šedestáti lety četl Toma Sawyera. A co se (dů)vtipu týče, sedl mi, stejně tak jako happy end; v tom jsem spíš nejspíš Maor než Slovan. "Pačlověci" jako označení nekonformních lidí se mi také líbí (víc než Wilderpeople). Zkrátka mohu číct, že mě to "bavilo", přestože se na filmy s tímto záměrem nekoukám. (10.11.2021)