Hon na pačlověky

+3* Skoro bych nazval, že jde o rodinný film, kdyby se v průběhu děje z úst postav nevyluzovalo tolik sprostých slov. Ale je fakt, že tak pubescenti a často i mladší běžně mluví a tak má vlastně film reálný podklad. V hlavní roli tu hraje úžasná novozélandská krajina a maorové. Pro část je příroda stále domovem a ostatní se už přizpůsobili společnosti a z toho kontrastu vychází spousta vtipných momentů. Za sebe musím říct, že jsem se bavil dobře a film je na hraně mezi 3, 4 hvězdičkami, ale přece jen něco malinko vyšší známce chybí, například méně předvídatelný konec. Třeba někdy při zopakování přidám hvězdu a zatím jen doporučuji, pokud chcete přinést trochu exotiky do Vašeho bytu. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (04.03.2018)

Baví mě Waititiho verva, se kterou oživuje existující koncepty. Nebojí se nařčení z neoriginality, nesnaží se dokázat divákovi, že nabízí "víc". Místo toho takřka k dokonalosti dovádí něco, co k ní doposud nebylo přivedeno právě proto, že se filmaři báli takové čistoty provedení. K tomu mě navíc baví Waititiho budování filmového světa, která zjevně není zcela realistický, ale není ani přímo nadrealistický - zkrátka cosi mezi, co překvapivě funguje. Plus sympatické postavy. Plus dokonalý timing. (07.02.2018)

Po fenomenálním Co děláme v temnotách nám Oscarka Navaltiti evidentně řádně zpychnul a přihakoval si to tentokráte s povrchní, tupou, trapnou a nudnou bushoidní koljovinou, kterou tu může přebushit jen těch pár obvyklých, tolik citlivých karlovarských homoklád nebo obstarožní otylá maorská chovatelka wombatů, a za níž by zasloužil akorát tak hlavu do Svěráku. Když už, kurva, nemám na originální poetiku, humor ani solidní historku a vypomáhám si otravným vykalkulovaným mletím kýčovitých hoven, měl by být aspoň ten „ubohý“ odvrhnutý chlapeček buď rektorvoucně lostomiloušký nebo sympatický, a ne odporný neherecký domorodý prasnic, odkojený Tupákem, jehož máte od první minuty neodolatelnou chuť lhostejně zaříznout a předhodit vakovlkům. Příjemně nevrlý Zdeněk to sice kapku vytrhnul, ale kde nic není, ani zmrd nebere, a já se jen tak tak udržel, abych to neposlal rovnou do Te Whanganui-a-Tara-le. (09.10.2016)

Bušní road trip obtloustlého protivného sirotka a protivného chlapíka, který už se blíží k dědkovskému věku (no jo, Same Neille – ale třeba si to jen dobře hrál), je místy vtipná, místy záměrně parodická a jen lehounce dojemná. Film předkládá originální charaktery v neotřelých situacích a dobře volených dialozích. Bavila jsem se. SHRNUTÍ: Jak projít novozélandskou buší po boku zálesáka a v patách s novozélandským OSPODem. (19.10.2022)

Lehké zklamání balancujcí u mě na hraně mezi třema a čtyřma hvězdama. Je to sice sympatické, bavil jsem se, ale zároveň jsem měl pocit, že jsem to všechno už někde viděl. Asi jsem čekal něco co se bude stylem více podobat předchozí, rafinovaně vtipné upírské taškařici, namísto "milé kopie" Wese Andersona... No nevadí. (21.11.2017)