Petrolejové lampy

"Jistě chápete, že jako muž přísně zásadový nemohu dovolit ani své ani vaší slabosti, aby činila mou toleranci nadbytečnou. Žádám jasnou odpověď. Jste ochotna kajícně přiznat svůj omyl, omluvit se za přestupek proti přirozené poslušnosti a uznat, že váš klobouk je hnusný? Ba vrcholně hnusný a nestydatý a že už jej nikdy nevezmete na hlavu?" Čepek je démon. Že je Janžurová výborná herečka, jsem věděl už dlouho, nikdy jsem ji ale nepovažoval za hezkou herečku. Až Petrolejové lampy mi ukázaly, že je to i hezká, opravdu hezká herečka. A ten film je hnusný. Dobrý, ale hnusný. Nemám z něj vůbec dobrý pocit. A to pravděpodobně bylo jeho záměrem. Normálně vám vezme chuť do života. Což asi záměrem nebylo, ale je to prostě tak. (26.06.2013)

knihu jsem nečetl, tento typ maloměšťáckých románů mě nebral ani v období, kdy jsem knihy ještě otevíral... přesto jsem dal téhle klasice šanci. první polovina mě bohužel naprosto míjela, nevěděl jsem, co si mám o tom myslet a bojoval jsem sám se sebou nevěnovat se raději nějaké bohulibější činnosti, než dál sledovat tlachání korzujících prapaniček... zaujala vlastně jen tradičně skvělá janžurová... pak ale přišel čepkův part, jehož přednes by mu záviděl leckterý herecký virtuoz. tedy prakticky jenom díky skvělé ústřední dvojici uzavírám na 70%. (10.02.2009)

Dokonalý propletenec lidských osudů a velmi dobře vykreslených charakterů. Střetávají se zde dva naprosto rozdílní lidé s úplně jinými ambicemi. Z postavy Štěpy sálala její nezkrotná chuť do života a touha po naplněné lásce. Její manžel se vlivem vážné nemoci proměnil v opravdového tyrana. Po jeho smrti si připadala na světě zbytečná, ale pak se z lidského bahna vyhrabala. Pan Čepek předvedl velmi mimořádný výkon a Iva Janžurová vlastně také. Atmosféra byla opravdu nezapomenutelná. Měla jsem pocit, že film má otevřený konec. (28.05.2009)

Strhující filmová adaptace psychologického románu Jaroslava Havlíčka Petrolejové lampy s neopakovatelnou atmosférou a nedostižnými hereckými výkony. Z velmi naturalistické románové předlohy sice udělali tvůrci spíše melodram životním osudem zkoušené Štepy, ale i tak je to jedno z nejsilnějších filmových děl vypovídajících o době přelomu 19. a 20. století, o době zhoubné prudérnosti a (malo)měšťáckého pokrytectví. Dokonalá studie rozpadu lidské osobnosti je gradovaná především fenomenálním hereckým výkonem Petra Čepka, jehož metamorfóza z důstojnického flamendra v syfilitika je doslova famózní. (Již ve stadiu románové předlohy je velmi hluboké významové propojení mezi dobou úpadku, tedy přelomu století - dekadence, a progresivní paralýzou, tedy syfilidou, coby synonymem pro zhýralost a zpustlost.) Hned za ním je ovšem nutno jedním dechem jmenovat Ivu Janžurovou a její mimořádně silný dramatický výkon, kterým potvrdila, že je herecky famózní i ve vážných polohách. Zajímavou paralelu pak s tímto filmem vytváří následující Herzův film Morgiana, stýkající se s Petrolejovými lampami nejen v dosti podobném hereckém obsazení, fenomenální Ivou Janžurovou, ale i secesní stylizací, zvláštní dekadentní atmosférou a temnými proudy lidského (pod)vědomí... (17.11.2006)

S údivem zjišťuji, že mi zmizel komentář, který jsem zcela jistě psala. Nevadí, zkusím znovu a možná lépe. U Petrolejových lamp mi vůbec nevadí, že film ukazuje trochu jiný příběh než vypráví kniha. Jaroslav Havlíček se nefilmuje snadno. Jedno nelze všem tvrcům upřít - jde v obou případech o skvělá díla, v případě filmu se skvělými hereckými výkony. Kdo nečetli knihu, vřele doporučuji! (25.10.2014)