Fitzcarraldo

Pseudointelektuálové rádi onanují nad podobnými šílenostmi. Stejně jako mnohým dalším ve mě snímek během svého tříhodinového děje vyvolal mnoho existenciálních otázek. Nejsilnější z nich byla, co si Herzog asi píchal do žil, když to točil. (08.06.2016)

Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. (15.02.2009)

Už len vďaka neuveriteľnej pasáži prevážania lode cez kopec, stojí tento snímok za zhliadnutie. Kto by sa dnes odvážil urobiť niečo také a bez CGI. (01.08.2013)

Operu zrovna nemusím, takže celý ten nosný motiv šel trošku okolo mě..ale jinak je to úžasná podívaná=Fitzcarraldo jde za svým snem vytrvale a odvážně, podporován vlastním pološílenstvím..a právě takovíhle lidi klidně pohnou horou-často zbytečně, na blbou stranu nebo víc než chtěli..ale minimálně ten kulervoucí fakt, že pohli horou jim ve výsledku upřít nelze. (24.06.2011)

Poznejte film: Režie Herzog, hlavní role Klaus Kinski, jenž se za zvuků hudby kapely Popol Vuh plaví po řece a stává stále větším fanatikem. Říkáte Aguirre? Ale kdeže, je to Fitzcarraldo... Ty filmy jsou si nicméně opravdu tak podobné, že se neubráním srovnání. A tehdy bohužel klesne hodnocení Fitzcarralda o hvězdičku dolů, protože Aguirre mě dostal víc. Byl jasný, rychlý, strhující, úderný... Fitzcarraldo se občas nevyhne zdlouhavějším pasážím, které asi, chápu, vzhledem k tomu, jak obtížně vznikaly, bylo režisérovi líto nepoužít, ale přesto se nemůžu ubránit dojmu, že stopáž je přepálená. Neškodilo by ubrat statických záběrů na řeku a na plovoucí loď a naopak přidat hudbu Popol Vuhu. Jinak ale nemám výhrad; některé obrazy se do divákova povědomí vryjí neobyčejně silně - proslulé tahání parníku přes horu za zvuků Carusa je jejich vrcholem. Ani nevím, jestli dřív Herzoga (a s ním i Kinského, je neskutečné, že po Aguirrovi zase do podobného projektu šel, v 55 letech!) obdivovat a skládat mu hold za fascinující práci nebo ho obvinit z ,,fitzcarraldovského" fanatismu, protože co tu předvádí, to už je docela za hranicí normality. Jenže, málo platné, pro umění se má trpět. A dílo, které díky tomuto fanatismu vzniklo, je po čertech dobré. (17.05.2012)

Ať už se nám podobná zápletka může zdát jakkoliv absurdní, Klaus Kinski svoji hlavní roli hraje tak přesvědčivě, že nemáme pochybnosti o tom, že někde na světě existují jemu podobní nadšenci (blázni). Herzog, který sám miluje operu, mohl díky Fitzcarraldovi skloubit tuto svoji lásku s tématem několika jeho filmů – s obsesí, s posedlostí člověka dosáhnout nějakého cíle. Fitzcarraldo tak dobře funguje proto, že čím absurdnější takový cíl je, tím působivější je příběh o člověku, který se ho snaží dosáhnout. I přes nesmyslnost a šílenost některých způsobů, kterými si hlavní hrdina pomáhá, mu jako diváci fandíme a obdivujeme jeho odhodlání. Z hlediska stylu se sice nejedná o nijak inovativní ani jedinečné dílo, ale o unikát jde především z hlediska psychologie postav a také ze způsobu, jakým údajně probíhalo natáčení. V některých chvílích prý totiž byly podobnosti mezi Fitzcarraldem a Herzogem až děsivé. (07.03.2011)

Téměr se mi nedostává slov! A nebýt poněkud slabší prostřední části, na můj vkus příliš dokumentární a dějově prázdné, nebylo by ani výtek. Fitzcarraldo je mou první zkušeností s duem Herzog - Kinski a jako taková vyústila v lásku na první pohled. Naprosto famózní a nezapomenutelná záležitost. (09.03.2010)

Na tomhle filmu se musí obdivovat to, že do toho tvůrci vůbec šli. Kinski byl šílenec na první pohled, ale Herzog mu skvěle sekundoval. Z jejich zvláštního uměleckého vztahu pak vzešlo něco, co je geniálně šílené, anebo šíleně geniální. Přeprava parníku přes hory je neskutečnou ukázkou toho, že skutečně v podstatě jakákoli umělecká vize je realizovatelná. (07.12.2015)

Optimističtější verze Aguirra ponechávající si obrazové klady - nadmíru ikonickej parník a jeho přesouvání přes horu, obdivuhodné záběry detailní (mouchy na lucerně) i komplexní (obkruh z "rozhledny"), mračna indiánů... Však další "kvality" Aguirra postrádá. Herzog se tímto filmem přiblížil tradičnímu vyprávění a režii, (nicméně) ve své honbě za cílem není Fitzcarraldo tak posedlý jako Aguirre, natožpak tak démonický, a některé pasáže jsou poněkud zdlouhavé, čili bych si představil, že široce divácky atraktivní film není. Nebo ne na 84% ale tak 75%. (08.01.2013)

Vizionársky ubermonument Wernera Herzoga aka zasnívaného Fitzcarralda. Škoda len jemne rušiacej asynchrónnej nemčiny. (21.04.2018)

Tak tohle je film! To se nedá převyprávět. A taky je to Herzog! Ten se nedá s nikým zaměnit. Stejně jako Klaus Kinski Fitzcarraldo! Pořád stejný od té doby co mu v Pokladu na Stříbrném jezeře svítilo slunce do furt pravého ucha: obdivuhodný hrdina, i když skoro vždycky záporný. (06.05.2014)

Fitzcarraldo nejspíš už navždy zůstane Herzogovým životním projektem. Z každé minuty je znát režisérovo ohromné úsilí převést na plátno svůj sen. Právě metafora lidské posedlosti a odhodlání, a zároveň jedinečná ukázka střetu dvou odlišných kultur (přičemž právě nádherná opera, rozléhající se do všech stran neprobádaných končin amazonského pralesa, symbolizuje příchod moderní civilizace), posouvají Fitzcarralda z vod běžné filmové tvorby do říše projektů snů, za nimiž stojí neuvěřitelné množství tvrdé práce a nepolevujícího zápalu (dokument Břímě snů o vzniku tohoto impozantního díla jsem ještě neviděl, ale rozhodně ho plánuji). Herzog kdysi tvrdil, že on sám by velmi nerad hrál Fitzcarralda (v původním obsazení byl např. i Jason Robards), což je vcelku logické, nicméně stojí za to si uvědomit, že Herzog sám je v podstatě jedním takovým Fitzcarraldem: mužem, který se pere za své sny, který jde za hranici nemožného, a který ve finále vytváří neuvěřitelné a fascinující. Herzogovo osobní nasazení je znát z každé minuty filmu a celému příběhu mimořádně přidává na síle. Klaus Kinski v roli Fitzcarralda předvádí zřejmě svůj životní výkon (absolutně nechápu, že nezískal ani nominaci na Oscara). Kinski v hlavní roli ani příběh samotný nejsou tak drásavě pochmurní ani drsní jako tomu bylo v jiném projektu dvojice Herzog/Kinski, Aguirre, hněv boží, který v podstatě vypráví o podobných věcech (posedlost, střet civilizací), avšak Fitzcarraldo je v mnoha ohledech spíše jeho protipólem, je divácky příjemnější, celkově působí velkolepěji, přesto ve srovnání s Aguirre nijak nestrádá na přirozené síle, natož na filmařské hodnotě. Pro mě je to jeden z nejpůsobivějších filmů, co jsem kdy viděl. Že Fitzcarraldo nezískal žádného Oscara mě na jednu stranu mrzí, rozhodně by si jej zasloužil více než desítky jiných oceněných. Na stranu druhou by se ovšem stal součástí onoho „cirkusu,“ o němž Herzog a Kinski vždy hovořili a proti němuž svými filmy společně bojovali. (22.04.2021)

ocenenia : MFF Cannes 1982 - Najlepšia réžia (Werner Herzog) (31.01.2013)

Už si na to moc nevzpomínám, ale tehdy se mi to líbilo, jako ostatně většina filmů s tímto hercem. (22.01.2013)

Tak konečně jsem objevil nějaký Herzogův film, který si zaslouží plný počet (ale nemyslete si, že se mi od něj nic nelíbilo, to právě naopak, snad jen u něj jsem dal čtyřem jeho filmům silné 4*). Sice jsem to zhlédnutí dost dlouho odkládal, hlavně kvůli té délce, ale nakonec mě ten film naprosto dostal. A hlavně mě dost mile překvapilo, jak je celý ten film nakonec vlastně spíš pozitivní. Těch 158 minut uteklo jako voda, utahaných mi přišlo jen pár scén, jinak jsem ale byl naprosto fascinovaný vším, co se ve filmu dělo - ať už samotné shánění lodě, či cesta Amazonkou nebo to přesouvání lodi přes horu. A to finále bylo podle mě naprosto velkolepé a celé to nádherně uzavřelo. Perfektní je to i po filmařské stránce, kamera je zde dokonalá, herci hrají skvěle (jak ti indiáni, tak Klaus Kinski a ostatní), i ta hudba zde funguje... A natáčení muselo být hodně náročné a je to z toho filmu dost znát. Fakt si nemám skoro na nic stěžovat, prostě mě Fitzcarraldo (jak mu zkomoleně říkají indiáni) a jeho urputná snaha splnit si svůj šílený životní sen (dostat operu do pralesa) dostala, hodně se mi líbila a já nemohu jinak, než dát plný počet. A i když je zde myšlenka, že si člověk má jít přes všechny překážky za svými sny, Herzog ji zbavil všech klišé, které mainstreamové filmy s podobným poselstvím mají a působí tak spíš směšně. Navíc tady je ta myšlenka rozebraná do hloubky, spíš je to totiž ukázka toho, čeho všeho je takový člověk schopný a že to zachází až k šílenství. Velkolepý film s ještě velkolepějším závěrem. 5* (04.04.2020)

K hercovi menom Klaus Kinski mam naprosto ambivaleentny vztah. Jednak viem ze hoci je mrtvy, vo filmoch mi stale nahana hrozu .... hovori sa ze sam o sebe bol dost desivy. Zas dalsi narocny film na tocenie rovnako ako Aguirre, hnev Bozi. Domorodcom siel Kinski hodne na nervy, to chytry divak rychlo zbada, scena prechodu parniku cez kopec je masaker dodnes. Jednak je tu nieco ako prenikave architektonicke vizionarstvo - ten parnik myslim a kopec a jednak, film bol natoceny v nemcine a predabovany do anglictiny. Po porvy krat som pocul Kinskeho hovorit dost studenou anglictinou akokeby si nechaval tymto jazykom odstup. To prenikave architektonicke vizionarstvo bolo o tom, ze Fitzcarraldo chcel dotrepat do peruanskej dzungle operu : 81 % (06.04.2021)

Nuda k posrání #151. Viz Osvícení. 20% (13.12.2022)

40. Zlatý Glóbus za rok 1982 - nominace (1) - Nejlepší cizojazyčný (zahraniční) film - Západní Německo (23.12.2008)

Nejznámější scéna v podání nejznámnější filmové dvojice... Fitzcarraldo je neobyčejný snímek. (24.12.2008)

Vyborna postava snilka a vizionare Fitzcarralda, ktereho vytecne zahral Klaus Kinski. Dej filmu se odehrava v atraktivnim prostredi peruanske divociny. Hezky dobrodruzny film s krasnou hudbou. K plne spokojenosti snad chybi jen dramatictejsi dej, i tak jsem byl spokojeny. (06.10.2013)