21 gramů

21 gramů... moc, nebo pomoc? (19.04.2010)

Režisér Iňárritu moc dobře ví, jak zaútočit na city svého diváka, nutí ho přemýšlet, co se odehrálo předtím a potom. A když jste ochotni přistoupit na jeho hru a poskládáte mozaiku, kterou vám předkládá, odměnou je neopakovatelný a jedinečný zážitek. (06.04.2004)

Tohle je skvělý film. Opravdu je to síla. Ani není možné zhodnotit, který z hlavních protagonistů je nejlepší. Každý hraje tu svou neuvěřitelně realisticky napsanou postavu, tak skvěle, že z toho nechápu. Několik momentů jsou doopravdové herecké koncerty. Bravo, tomu říkám film. (21.11.2004)

Vše pozpátku?! Proč ne.. (14.04.2010)

Výborné drama, zajímavě natočené, s perfektní (depresivní) atmosférou a skvělými hereckými výkony. Úplně mně to vyrazilo dech. Velice silný zážitek, který je podpořen zajímavým zpracováním, které vás nutí přemýšlet nad filmem ještě víc. Parádní příběh tří lidí, kteří se zpočátku neznají, ovšem jejich drsné osudy je dříve či později svedou dohromady. Kam se na tento film hrabe nějaký "Crash", "Million Dollar Baby" a podobná dramata. 95% (18.07.2010)

21 gramů pro mě mělo neskutečně velkou váhu! Tak dokonale vystavěné příběhy a jejich prolnutí, tak mrazivá a skvostná atmosféra, tak vynikající herci a v neposlední řadě tak perfektně ušitá hudba na míru tomuto snímku! Mohl bych nadále vypisovat pochvalná slova a věty se samými superlativy. V porovnání s Babelem u mě jednoznačně vede tento počin. Příběhy nepůsobí tolik vyšperkovaně, jsou takové ponurejší, drsnější a méně přehledné je tu jejich prolínání, což jsem uvítal. Je dobře, když divák může u některých snímků přemýšlet, zvažovat, co a jak bylo. I po doběhnutí závěrečných titulků jsem nepřítomně hleděl a přehrával si jednotlivé scény rozmýšlejíc nad nimi. Dokonce i následný den jsem ještě přemítal myšlenky ohledně 21 gramů. Opravdový filmový zážitek! Doporučuji! (29.07.2010)

21 gramů z váhy ztratí člověk když zemře. Co je těch 21 gramů? Duše? (04.07.2009)

Atmosféra filmu, vytvorená práve tak nelineárnou štruktúrou, ako aj perfektnou hudbou, kamerkou a strihom, vyvoláva impozantnú naliehavosť režisérovej výpovede. Na otázky položené filmom divák nedostane subjektívne režisérove odpovede. Film je podľa mňa úžasnou poémou zaoberajúcou sa otázkami pre život človeka najdôležitejšími a podľa mňa poskytuje dostatok priestoru pre interpretáciu každého diváka zvlášť. 21 gramov je film s dobrým príbehom, niekoľkými naozaj silnými momentami a technicky predstavuje dobre zvládnutú strihačskú etudu. Solídne dielko, ktoré ale netreba glorifikovať. (06.03.2019)

Režisér A. G. Iňárritu potvrzuje, že má vzácný dar vidět do lidí. A o jejich pohnutkách a běsech, jež je stravují, ví skutečně mnoho. Jeho režie je excelentní. Možná bych měl trošku výhradu ke (přemrštěně?) složitě vystavěné struktuře příběhu, ale na druhou stranu chápu, že se snažil o vytvoření většího vnitřního napětí filmu, kterého by při lineárním vyprávění děje zdaleka nedosáhl. Herci jsou do jednoho strhující a cítím povinnost se jim třikrát hluboce uklonit, jelikož koncerty ve zde předvedených tóninách se nepodávají na počkání. (01.01.2005)

Lekce scénaristiky a nelineárního vyprávění, kde Alejandro González Iñárritu figuruje jako učitel. Vizionářský dílo.... 21 gramů z 21 (20.11.2019)

Tak tohle je opravdu síla. Kus brilantní a netradiční filmařiny, která možná nesedne úplně každému a střípky roztříštěného příběhu se hlavně zpočátku nesbírají nijak lehce, ovšem pokud zrovna máte svůj den a přistoupíte na Iňárittovu náročnou myšlenkovou hru, může se s velkou pravděpodobností konat i životní filmový zážitek. Já zřejmě svůj den měl a nyní nemohu než do nebes vychvalovat. Složitou rámcovou kompozici, na níž by i kdejaký zkušený tvůrce ztroskotal, tu mistr Iňarittu ukočíroval tak úchvatně a v souladu s deprimujícím příběhem, že každý další střih pro mě znamenal ještě hlubší ponoření do děje a větší empatie ke všem bravurně zahraným postavám. Právě herecké výkony je další obsáhlá kapitola, která by se na téma 21 gramů dala sepsat. Jen ústřední trojice Penn, Del Toro a Watts je jednoznačně celá na Oscara- aby se herci pro své role až takhle vydali a vyždímali ze sebe to nejlepší do poslední kapičky, to se vážně zase tak často nevidí. A jestliže je velká část příběhu motivována přímým útokem na divákovy city (což nelze popřít), tak výsledná podoba je natolik autentická a uvěřitelná, že nějaké tvůrčí machinace si zmražené publikum sotva uvědomí. Každopádně druhé shlédnutí je nevyhnutelné a účast minimálně v mé top 20 visí ve vzduchu. (19.06.2013)

Stejně jako Amores Perros je 21 gramů vyprávěno zároveň od začátku, prostředku i konce. Bavilo mě se do příběhu postupně dostávat a objevovat, co a jak se to celé odehrálo. V tomhle Inarittovi smekám, zrežíroval to skvěle. Herecké výkony rovněž velmi dobré. Menší výtku směřuji ke konci, kdy film ztrácí tempo, a místo skládání mnoha malých kousíčků dojde i na vševysvětlující velké celky. Druhá, větší výtka se týká toho, co již zmínil Dadel; je to (ke konci) příliš prvoplánově dojemné a slzopudné, a to je škoda. (28.03.2004)

tenhle film si získal mých 21 gramů. (27.08.2007)

Tuctová, chladná a vykalkulovaná až prekalkulovaná nezávislárna. Doslova prototyp filmu, ktorý s nadšením pozerajú pózerskí nepriatelia Hollywoodu. Samoúčelne chaoticky zostrihané s "post-modernou" ručnou kamerou, takmer bez hudby ... a čo je hlavné, bez emócií a bez myšlienky. Záverečný monológ o 21 gramoch znie ako výsmech a zavŕšenie paródie na europoidný art. (26.04.2007)

Byl-li by film natočen chronologicky zařadil by se nejspíše do dlouhé řady podobných dramat se silným příběhem, které však trochu nudí. Tím, že Ińárritu zpřeházel časové roviny, donutil diváka pozorně sledovat děj, který nám servíruje jednu nezodpovězenou otázku za druhou a nedá nám chvíli vydechnout. Říká se tomu vítězství formy nad obsahem. (21.01.2005)

Nádherný a dojemný film. Propracovaná studie vztahů a osudů, které se protly při tragické událost. Režisér dokázal nemožné a po skvělém Amores Perros překonal velmi vysoko nastavenou laťku a natočil ještě lepší film. Trio Penn,Del Toro a Watts je geniální a dokonalé. Film na jejich hereckých výkonech stojí a to velmi pevně. Jeden z nejlepších filmů poslední doby. (05.02.2006)

Veliké zklamání. Skládačka s beze smyslu rozházenými dílky, nesympatické postavy a děj natahovaný víc než 3.série Lostu. Opravdu jsem místy až trpěl - ale ne proto, že bych prožíval těžké osudy hrdinů, ale protože mě štvala a hrozně rušila ta rozházenost děje, kde mně vlastně bylo jedno, jak se "dá dohromady" začátek a prostředek, jen mě zajímal konec. Konec s hvězdou tohohle filmu - božským Beniciem Del Torem, kvůli kterému jsem si film místy dokonce i užíval. Ale jinak jak už jsem řekl... zklámání. (6/10) (11.06.2007)

Opět jeden film, od něhož jsem dostal přesně to, co jsem očekával. To, že Iñárritu vypraví příběh úlomkovitě a vlákna jednotlivých částí příběhu splétá dohromady jen velmi pomalu, se mi na rozdíl od některých uživatelů, kteří se na tenhle styl vyprávění stěžují, naopak velmi líbilo – z mého pohledu to přispělo k vykreslení té správné atmosféry snímku výborně, navíc si nemůžu nijak stěžovat, že by mě to mátlo, obtěžovalo nebo mi to nějakým jiným způsobem zprotivilo film. Někteří tu také tvrdí, že kdyby nebyl snímek tak rozkouskovaný a byl natočen v jedné časové linii, byl by úplně průměrným dramatem. To je docela dost možná pravda, ale myslím, že podobné argumenty by mohly padnout snad u každého druhého snímku. Je jasné, že kdyby třeba Aronofsky nezvolil klipovitý střih u Requiem za sen, kdyby nebyl u Matrixu použit efekt bullet-time a nebyl tak obrazově i zvukově vyladěn, kdyby Shawshank režíroval Zdeněk Troška... no, slovíčkařit ve stylu "kdyby nebylo kdyby" jde vždycky, ale u tak skvělých filmů je to leckdy úplně mimo, protože výše uvedené případy prostě vsadily na to nejlepší, co mohly s daným snímkem udělat. A v případě 21 gramů tomu není jinak. Když se zkrátka sejde osobitý režisér s kvalitním scénářem a perfektními herci (z těch hlavních jsou to opravdu bez výjimky všichni), máme tu jeden z těch filmů, které si opravdu zaslouží pozornost. U mě se umístil těsně před bránou topky, ale kdoví, třeba se jednou do ní dostane. (09.06.2012)

Slušné herecké výkony a styl vyprávění jsou asi jedinými pozitivy tohoto hodně přeceňovaného snímku. Smrt dvou dětí na začátku by rozesmutnila i diváka sledujícího grotesku, ale tady se autor snaží jen o zbabělé vyvolání emocí na úkor slabého scénáře. Asi 10 minut trvá zorientování se ve způsobu střihu a 30 minut přečtení celého příběhu, jehož mozaika je dalších 90 minut v podstatě zbytečně doskládána. Jediné odhalení si nechal režisér na závěr, ale v tu chvíli mi už bylo skutečně jedno, kdo Paula postřelil. (24.03.2009)

Iňárritův druhý film, který opakuje mozaikové vyprávění z jeho předchozího filmu Amores Perros. Právě díky tomuto velmi dobře voleném dávkování různých scén z různých časových úseků dosahuje dokonalosti. Může přeskakovat, dávat k sobě zdánlivě protichůdné scény a může tímto krásně vygradovat film a přesto udržet diváka do poslední chvíle nejistého co se stane. Právě ona zpřeházená chronologie dělá z tohoto filmu, tím co je. Přece jenom poskládat to normálně, bude to lehce kýčovitý film, který se sice snaží o to být filosofický se spoustou myšlenek, ale bude se spíše utápět sám v sobě. Střihem se však vše rozmísilo tak, že to funguje, drží to při sobě a na diváka to působí chvílemi tak nesourodě a vzdáleně, že nemá šanci dojímat se nad těmi krásnými obrázky... (30.01.2008)