Krátký film o lásce

Hitchcockov "look out" motív v ktorom vaše veličenstvo otvára okno do dvora prepnutý do "euro-artovej" a pokrokovej polohy tohoto námetu. Kukátko ďalekohľadu obmieňa šošovky, s pozorovateľa je náhle pozorovaný (nie samotným pozorovaním, ale prejavom pudov pozorovaného) a medzi depku udržujúce paneláky dopĺňa toto zasnené, pomerne neoptimistické varieté zbožňovania tretia dozerajúca strana. Plač nad rozliatym mliekom je v skutku zlatistou metaforou. Komparácie vo mne nevzbudzujú slasť, ale tento voyeuristický úryvok predsa len radím o chlp za nebojazlivo načatú tému o uťahovaní slučiek. Nejde o úmyselnú diferenciáciu dvoch vzácnych "kraťasov", príčinou je väčší dilematický údel, ktorý sa vo mne zhostil práve pri prvom, takpovediac otáznom (ne)potlačovaní pokánia. (20.04.2010)

Krátký film o lásce je skutečně tak krátký, že téměř skončí dříve než začne. Především je však polský, a proto jsem se jistým předsudkům nevyvaroval. Herecky skutečně nebylo o co stát. Příběh je ubohý a emocí by se ve mně člověk nedovolal. Při sledování jsem si nemohl nevzpomenout na Alfredovo Okno do dvora, které mělo vše, co tomuhle snímku chybí. Nedostatky bych rozhodně nepřipisoval pouze polské zemi původu.Jak kdyby nestačilo, že je tento film krátký a polský. Navíc je i naprosto obyčejný. Obyčejný je takovým způsobem, že si troufám tvrdit, že by ho spáchala i parta Rumunů s vypůjčenou kamerou polské značky. Museli by ovšem film spáchat na polském sídlišti, protože tam lidé údajně mají velká okna a žádné žaluzie. Znovu bych film ani přes krátkou stopáž vidět nechtěl. Nemá totiž co nabídnout. Lepší 1*. (03.02.2013)

Je krátký ... ale vypráví o LÁSCE ? Možná je spíš zjitřeným poetickým příběhem o POTŘEBĚ lásky - nebo jakéhokoli blízkého vztahu ... o závislosti ... a o strachu ze samoty ... jako když se předčasně zestárlá žena bojí usínat, pokud je vedlejší pokoj prázdný. V chování všech protagonistů lze najít určité chorobné znaky - ale co je vlastně měřítkem normálnosti ? Na každý pád se jedná o velice zraňující a traumatizující historku - o iluzi lásky, která ubližuje jak objektu své touhy ... tak i sama sobě. Na mě působila dosti depresivně - možná víc, nežli zamýšlela. (18.11.2013)

Krátky film o láske ponúka viac otázok ako odpovedí. Je ťažšie vysporiadať sa s druhými, alebo sám so sebou? Je správne ublížiť? Sebe, alebo druhému? Otázky a tisícky rôznych odpovedí, krátky film, o ktorom by sa dalo rozprávať hodiny, dni, vždy môcť zaujať postoj - zároveň správny aj nesprávny. A tak je to s láskou. Kieslowski navždy (26.02.2015)

Krátký film o lásce má podobné pozadí jako Krátký film o zabíjení. Pořád jsme v tom stejném depresivní socialistickém polsku, kde vládne zejména šedá. Teplé a veselé barvy zde skoro nenajdete. Ono se není ani čemu divit, ten film totiž není moc veselý. Spíš naopak, je smutný, ale narozdíl od "Zabíjení" skýtá v sobě tolik naděje. Naděje na happy end, na změnu života a hlavně na lásku. Sice se zde jedná o lásku, tak trochu postavenou na hlavu, ale pořád je její podstata stejná. Láska nenaplněná, toužebná, hravá, despotická, obsesivní, mateřská anebo ryzí a čistá. To vše se vešlo do jednoho špinavého sídliště kdesi v Polsku. Stejně jako Zabíjení otřáslo mou dušičkou, to samé se povedlo i tomuto filmíku, ovšem zde zcela v pozitivním slova smyslu. (24.01.2007)