Krátký film o lásce

První setkání s Kieslowskim a hned láska na celý život. Film, který se k dokonalosti neblíží, on ji svou formální výstavbou a emocionálním dopadem dalece přesahuje. Těžko říci, co mě fascinuje více - jestli hluboké myšlenky a přirozené postavy nebo samotný systém díla, který se díky vynalézavému vývoji motivu voyeurství řadí k těm vůbec nejlepším, jaké si může jen trochu analytický divák přát. Herci, hudba i kamera vynikající, zhruba od poloviny čistá cinefilní extáze. Grazyna Szapolowska je sousedka, kterou by sledoval snad každý :) (01.06.2017)

"Když ten autobus chytíme, půjdeš ke mně !! Když ne, půjdeš domů !! Platí ?!" Přemýšlím, kdy naposled mi bylo tak úzko, kdy jsem byl tak dojatý, a tak by mě zřejmě jen těžko napadlo, že se tak stane právě u Kieslowskiho nesmírně upřímně a lidsky poetického snímku, který úžasně parafrázuje a velmi osobitým způsobem odkazuje jak na šesté přikázání, ačkoliv bych spíš mluvil o lásce k bližnímu, tak i na Hitchcockovo Okno do dvora !! Ten střet rozdílných vnímání lásky samotné i zcela odlišně smýšlejících postav dokonale vystihuje, jak člověka přes veškerou snahu a chuť jí jít naproti často láska naprosto míjí a jak city zůstávají nenaplněny !! Witold Adamek kreslí svojí kamerou jednu bezútěšnou a hořkou scénu za druhou, mezi nimiž naprosto ční jedna zcela symbolická, která divákovi omlátí o hlavu frázi o pláči na rozlitým mlékem.. Vše účinně doplňuje a pozdvihá z kaluže slz velmi vhodně zvolená hudební složka Zbigniewa Preisnera !! (15.11.2013)

Už vím, proč nemám rád Douglasovy komentáře, já mám u filmů i pocity. Krátký film o lásce rozhodně není pro "Magdiny známosti",  s testosteronem totiž vytváří toxickou směs. Není ale ani  pro skutečné "Tomky", anžto voyerismus vážně není vyznáním lásky.  Možná by mohl být pro skutečné "Magdy", nebyly-li by jen mýtickými stvořeními.  Ale ti, kteří někdy prožili "bolest lásky", což tak úplně není oxymóron ani klišé, těm by se tahle filmová láska mohla líbit stejně jako Magdě pohled do Tomkova dalekohledu... (14.03.2024)

Krátky film o láske ponúka viac otázok ako odpovedí. Je ťažšie vysporiadať sa s druhými, alebo sám so sebou? Je správne ublížiť? Sebe, alebo druhému? Otázky a tisícky rôznych odpovedí, krátky film, o ktorom by sa dalo rozprávať hodiny, dni, vždy môcť zaujať postoj - zároveň správny aj nesprávny. A tak je to s láskou. Kieslowski navždy (26.02.2015)

Náznak šedého komunistického (zde nepodstatné) sídliště s mnoha intimními okny a pošta, jediná v té době jakžtakž fungující instituce, vždy nabitá k prasknutí polepenými lidskými osudy a magickou možností různé životní cesty sbližovat, určovat, rozdělovat. Ještě větší moc než má pošta, mají jedno okno a druhé okno naproti, dva zvlášť vybudované průzory, spolu však pár očí patřících a hledících k sobě. A v nich téměř komorní příběh čistého citu lásky, (živený však pouze sám sebou a pouhým vědomím existence sledované milované osoby, které neměl co nabídnout kromě sebe sama) neschopný se v reálném světě projevit, a pokud ano, tak zoufale neprakticky a osudově dlouho nepochopeně. (05.10.2005)