Krátký film o lásce

Láska má mnoho podob a já si netroufám posuzovat, co je či není normální. Pro introvertního Tomka mám pochopení, jeho platonická láska je tak čistá, upřímná, dojemná, že mě úplně odzbrojil/a. A Magda? Té jsem celou dobu držela palce, aby pochopila... Jeden z nejkrásnějších a nejněžnějších filmů o lásce, plný emocí, osamělosti, smutku a utrpení, prostě o všem, co život a hluboký cit může někdy přinést. (11.08.2018)

Přepsáno v březnu 2019. Krátký film o lásce ve zvoleném prostředí nálady vyzní odlišněji, než jeho kratší televizní verze Dekalog VI. Je odhaleno více ze soukromí, vzájemné střety rozdílných verzí lásky jsou zásadnější a urputnější. Ubyl cynismus, přibyla melancholie, pohyb vpřed je obdařen nadáním pro poezii, vyústění bezvýchodněji smutní. Láska je sobecká, zármutek instinktivně destruktivní. Závěr přináší rozhodující konflikt a nevinná nezkušenost je odhodlaně bráněna mateřským ochranným pudem. Procitnutí z promarněného naplnění je rozsáhlejší, niterný smutek je zoufalejší v tísni. Krátký film o lásce je úžasná existenciální filmová poetika lásky, touhy a zklamání. (13.08.2009)

Krásny príklad na to, ako sa dá citlivo, veľmi zaujímavo a na vysokej umeleckej úrovni spracovať aj taká chúlostivá téma, akou je 6. prikázanie z Dekalógu. Vo filme sa skrýva posolstvo, že toto prikázanie nás neochudobňuje, ale naopak - obohacuje. Chráni nás totiž pred egoizmom a pred zužovaním lásky len na fyzikálne procesy v človeku. Učí nás, že láska je oveľa viac, že láska je byť oporou pre toho druhého, spolucítiť s ním a v žiadnom prípade mu neubližovať, ani slovami, ktoré môžu narobiť veľa zla. (01.02.2007)

První setkání s Kieslowskim a hned láska na celý život. Film, který se k dokonalosti neblíží, on ji svou formální výstavbou a emocionálním dopadem dalece přesahuje. Těžko říci, co mě fascinuje více - jestli hluboké myšlenky a přirozené postavy nebo samotný systém díla, který se díky vynalézavému vývoji motivu voyeurství řadí k těm vůbec nejlepším, jaké si může jen trochu analytický divák přát. Herci, hudba i kamera vynikající, zhruba od poloviny čistá cinefilní extáze. Grazyna Szapolowska je sousedka, kterou by sledoval snad každý :) (01.06.2017)

Náznak šedého komunistického (zde nepodstatné) sídliště s mnoha intimními okny a pošta, jediná v té době jakžtakž fungující instituce, vždy nabitá k prasknutí polepenými lidskými osudy a magickou možností různé životní cesty sbližovat, určovat, rozdělovat. Ještě větší moc než má pošta, mají jedno okno a druhé okno naproti, dva zvlášť vybudované průzory, spolu však pár očí patřících a hledících k sobě. A v nich téměř komorní příběh čistého citu lásky, (živený však pouze sám sebou a pouhým vědomím existence sledované milované osoby, které neměl co nabídnout kromě sebe sama) neschopný se v reálném světě projevit, a pokud ano, tak zoufale neprakticky a osudově dlouho nepochopeně. (05.10.2005)