Kill Bill

(1001) Tento film mohu používat k odrážení lidí, kteří mě osočují z toho, že automaticky nesnáším všechen mainstream a naopak adoruji vše minimálně populární. Říkejme tomu guilty pleasure nebo jakkoliv jinak, má judistická minulost i jakýsi patologický obdiv k určitým segmentům japonské kultury se prostě bude vždycky tetelit. Dále se také jedná o jediný projekt, kde uznávám, že Uma Thurman opravdu hraje a není jen hezkou tvářičkou, o poslední Tarantinovo vzepjetí předtím, než se totálně vyprázdnil a zabředl do opakujících se vyčerpaných struktur, a o jeden z mála filmů, kde neprotestuji proti zvýšené míře zobrazovaného násilí. (15.02.2013)

Vdaka Kill Billu som spoznal Sonnyho Chibu (The Street Fighter) a naviedol ma k mnohym uzasnym kung-fu a samurajskym klasikam, ku ktorym by som sa inak zrejme nikdy nedostal. Teraz, ked som si po dlhej dobe KB pozrel znova, a mal som uz napozerane vacsinu filmov, ktorymi bol KB inspirovany, vazim si ho este viac. Naviac, aj sam o sebe je to velmi zabavny snimok s mnoha naozaj neopakovatelnymi scenami, a hudbou, ktora cely zazitok posuva este uplne niekam inam. Proste moderna klasika. (10/10) (02.05.2008)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 100 nejlepších akčních filmů - 100 Greatest Action Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Celosvětově divácky úspěšný film. Děj?: Uma Thurman se mstí. A Tarantino? To je umělecký Bůh i zvrhlý magor zároveň. Hodnocení filmu by podle předchozího výroku mohlo být 5* a zároveň odpad, záleží na úhlu pohledu. Když odhlédnu od gejzírů (místy černobílé) krve a hromad končetin, vidím překvapivě svěží film. A skvělou hudbu. Tarantino geniálně zúžil příběh zločinu a pomsty na akt pomsty samotný, bez vedlejších odboček a kliček, a roztáhnul ho do dvou zcela akčních filmů. Potěšily mne experimenty: různé barevné filtry, vložené animované sekvence, nebo třeba zesílení sytosti barev až k nevydtržení - když Uma přichází do prolézačkami a dětskými hračkami obklopeného domu své černé nepřítelkyně. Idylka. Pak to začne... Je libo trailer? http://www.youtube.com/watch?v=-czwy-aVbbU (15.07.2009)

"HLOUPÁ BÍLÁ HOLČIČKA SI HRAJE SE SAMURAJSKÝM MEČEM." Je radost sledovat film režiséra, který miluje filmy, má nakoukáno, umí točit a královsky si to užívá. Oba díly KILL BILLA jsou filmařsky po všech stránkách mimořádně vymazlené - Tarantino umí napsat zábavné dialogy, obsadit zajímavé herce, natočit parádní akci, vyhrát si kamerově, zvukově i hudebně (povypůjčovaný soundtrack) a celkově má nápadů na rozdávání. Nesedí mi snad jen občas příliš pozvolné tempo v druhém díle, pubertální smysl pro humor, přílišné pomrkávání na diváka a splatterová grotesknost. (29.11.2005)

Pryč je doba, kdy se točily filmy o životě. Ať žije doba, kdy se točí filmy o jiných filmech. A Tarantino je genius této nové epochy. Ukazuje nám, že citovat a vycházet není totéž, co krást. Po gangsterských Reservoir Dogs a Pulp Fiction nám opět ukázal, že umí. Jeho styl prosvitá skrze právě jmenované filmy i nový Kill Bill aniž by se dalo říci, že se napodobuje. Zatímco předchozí filmy byli založeny především na vtipných dialozích, Kill Bill má westernovou polohu filmu, kde se nekecá. Zatímco ovšem klasický western si svou pomalost a úspornost uchovává, jak v dialogové, tak v soubojové fázi - Kill Bill je jiný. Vychází s klasických honkongských kung – fu, kde když se přestane mluvit, film se teprve rozjede. Souboj je pro kung-fu film tím, čím je hudební číslo pro muzikál. Děj sice dopředu neposunuje - to ovšem nevadí, protože právě kvůli tomuhle jste na ten film přišli. Ta dokonalá choreografie, ty barvy, ta krása pohybu, dokonalý soulad Je to již otřelý postřech, že boj a tanec jsou dvě překvapivě si blízké formy lidské činnosti. Ovšem, to jak již jsem naznačila Tarantinův styl nedělá. Jeho styl spočívá především v inteligentní schopnosti citovat, aniž by měl člověk pocit, že jen opakuje, co bylo řečeno. Řeklo by se, že Tarantino vykradá celé úryvky z jiných filmů a tvoří ve pro žánru zaběhnutých klišé. Jenže Tarantino má tolik pro tvůrce důležitou schopnost ze starého vytvořit nové. Potrpí si na zajímavé hrádky se strukturou vyprávění. Užili jsme si ho již v Pulp fiction, ale Kill Bill zdá se nezaostávat. Neotřele působí i vložení celé animované, či spíše anime – sekvence. Podtrhuje tak, stejně jako ony pro kung -fu žánr charakteristické hudební vložky, ono lehce východní vyznění filmu. Cítíme však, že tu jde jen o hru. Tarantino nenapodobuje, Tarantino si pohrává s lehkostí člověka, který se na kung-fu filmy díval zřejmě pět let v kuse a teď je pro něj proto tento způsob vyjádření ten nejpřirozenější. Nevím, proč o tom pochybovat, že jde opět o další Tarantinův kultovní film. Už se těším na pokračování. (23.01.2004)