Režie:
Ludvík RážaKamera:
Věra ŠtinglováHudba:
Ladislav SimonHrají:
Jan Skopeček, Jiřina Štěpničková, Vítězslav Vejražka, Libuše Havelková, Václav Lohniský, Eman Fiala, Ivanka Devátá, Jana Drbohlavová, Zdena Hadrbolcová, Otylie Beníšková, Hermína Vojtová (více)Obsahy(1)
Pohádková komedie o tom, jak teta Plajznerka polidštila čerta Trepifajksla, který ve společnosti dobrých lidí tak načichl člověčinou, že ho ani peklo nechtělo... Ano, zapomenutý čert spolu s Marijánou Plajznerovou přijdou z české báchorky J. Drdy, aby potěšili naši mysl. Aby promluvili slovem jadrným a šťavnatým o historkách, jaké nás určitě nepotkají... Hubatá Marijánka krotí a cepuje zapomenutého čerta, aby z něho byl „pracovitej a poctivej muskej", který by se uměl pořádně ohánět s kovářem u kovadliny i v Plajznerčině malém hospodářství. A aby jí pomáhal zmáhat všechny světské nástrahy, pomluvy a nepřejícnost sousedů. Trepifajksl z výřečnosti téhle povedené ženské brzy pochopí, že jako člověk na tom bude mnohem líp než jako starý, opelichaný čert... (Česká televize)
(více)Recenze (12)
Nezapomenutelný zapomenutý čert, dříve Trepifajksl (nebo tak nějak), teďkonc Mates, Plajznerčinej. Jak se v chudičké výpravě, kde je záběry na slaměné panáky s hudebními nástroji přiznáno, že není zaangažován kdo ví jak velký kompars naprostých hereckých (a nejspíš i ledasčeho dalšího) neumětelů jen pro ten pohled na dav lidí, dá udělat skvělá pohádka. Inu, kmotříčku, to máte tak, stačí, když ti herci, kteří tam jsou, skutečně umí hrát, mají co hrát a pak to jde tak nějak samo. Díky (či kvůli) církevním restitucím se vztah veřejnosti k církvi otočil o 360 stupňů, takže kostelník bude dnes vnímán tak, jak byl v roce 1964 zamýšlen, peklo je při soudu nad Trepifajkslem ukázáno v komické podobě jako odraz procesů z uplynulého desetiletí (Kdo bude dělat obhajobu? No tak, někdo musí, aspoň pro formu. Ne, ten ne, ten má hubu jako meč, ještě by ho z toho vysekal.) A pohádkový dědeček pan Pešek si tu vyzkoušel roli Lucifera. Vládce pekla má víc tváří než ta žena z reklamy na Rimmel a nutno říct, že tvář dobrotivého staříka nepůsobí nepatřičně. Třešničkou na dortu potom je, že proradnému kostelníkovi je udání čerta počítáno coby donašečství mezi jeho ostatní hříchy. Peklo je, jako zrcadlový odraz nebe, spravedlivé. ()
"To listí je živý, teta !!" - "Ale kdeže !! To je listí z vosiky !! To se porád takhle třepe.." ;) ()
Pěkná pohádka, ale pozdější verze s Moučkou mi přece jen přijde o něco lepší ()
Dobra studiova variace na Dalskabaty. Samzrejme je to trosku televizne zestrucnene, ale vsechno podstatne tam nakonec je. :) ()
Nemohu si pomoci, ale u mě vyhrávají Dalskabáty z roku 1976, byť třeba Václav Lohniský jako Piškitl byl skvělý nebo Skopečkovo podání Trepifajksla bylo o trochu lepší a umírnénější než Moučkovo. Přesto je to jedna z těch lepších pohádek. 60% ()
Co jste dělali? My jsme pekli buchty. ()
Hujer alias Václav Lohniský byl boží. Ale přece jenom verze s Moučkou a Bohdalovou byla o fous lepší. 75% ()
A ty mi budes nosit kafe 😆😆😆😆 ()
Protože jsem viděl mladší pohádku Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert můžu je srovnat. Druhou verzi jsem hodnotil třemi hvězdami. Jenže mladší film disponoval podstatně lepším obsazením. Bohužel taky měla téměř dvě hodiny, což tahle je o dost kratší. Ovšem autoři mladší verze si dali podstatně lépe záležet na kulisách. Tvůrci této pohádky ji trochu odbyli. Studiové prostředí je vidět na každém kroku, je slyšet a ve stínech můžeme zahlédnout i kameru. Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert u mě vyhrává, i když jen o hvězdu. ()
To jsem viděl jako malý kluk a moc se mi to líbilo!!!! ()
Nedávno jsem objevil tento klenot. A to jsem si myslel, že Trefifajsl či jak se ten blekota jmenuje je jen ten s Moučkou a to nemyslím jen tu barevnou verzi, ale i tu rozhlasovou. Upřímně pana Moučky jsem buďto přejezen v oné roli nebo mi nějak není sympatický. Skopeček je takový přirozenější. Navíc Štěpničková, Pešek nebo Lohniský. No já bych na Nový rok sem tam uvítal změnu a místo toho barevného radši tuto černobílou verzi. ()
Skvělé herecké obsazení převažuje nad pozdější verzí z roku 1976, barevné zpracování a bohatší kulisy zase nahrávají tomu novějšímu zpracování. Ale každopádně je tato černobílá pohádka neprávem zapomenutá a zasutá v archívu! ()