Ztratili jsme Stalina

Jak se láme chleba a dělí moc po smrti chlapíka, který poslal na smrt enormní množství lidí..? A ještě je to komedie? To si sakra zaslouží pozornost. Dobře se ví, že už během zdlouhavého umírání diktátora a masového vraha proběhlo v Kremlu dělení moci. Soupeř nesmí dostat náskok, ideálně spíš kulku do hlavy. Je to velmi solidně zrežírované, vtipné, ale spíš udivující, co za absurdity se kdysi v Sovětském svazu asi děly. Je to zvláštní typ nadsázky, kdy například jedna z důležitých postav doma s manželkou řeší, jaké anekdoty Stalin ocenil a u kterých se nesmál. U diktátorova těla se nejprve musí potkat potřebný počet nejvyšších, aby coby usnášeníschopní mohli povolat doktora. Leccos je tak úsměvné i děsivé zároveň. Ambice i obyčejná lidská tupost si dávají zelenou, kachní žaludky už měli pánové tehdy. A korýtko láká. Herecky je to velmi solidní, nejvíc mě zřejmě potěšil (doživotně) cynický Steve Buscemi. Britský režisér s italskými předky Armando Iannucci nepřitáhne se svým chytrým dílem davy, ale rozhodně nezklamal. (10.10.2018)

Kouzelná, černá, bizarní komedie, u které se hodinu a tři čtvrtě smějete, jen abyste pak zjistili, že vlastně není moc čemu a že vás vlastně mrazí. Skvělý námět o bezohledném boji o moc mezi skupinkou figurek, které jsou "čirou náhodou" nejmocnějšími muži v zemi. Nejlepší bylo trio Buscemi - Tambor - Russell Beale... 100% (16.04.2018)

Nová anglická černá komedie ( o které jsem teprve v závěrečných titulkách zjistil, že je inspirovaná jakýmsi komiksem) měla potenciál na to stát se komedií roku. Černá komedie sahající do důležité události historie SSSR, navíc s perfektním komediálním obsazením (Steve Buscemi, Jeffrey Tambor) je opravdu nevšední. Nicméně to není perfektní film. Humor tohohle filmu je vlastně zvláštní. Když jsem od kritiky slyšel, že jde o nejzábavnější film minulého roku čekal jsem film ze kterého my bude práskat bránice. Na místo toho se ale žertuje často až nevhodně při mučení, vraždění či znásilňování, ty fóry většinou nemají žádnou pointu. A občas obzvláště sahají k trapnosti. Nebo snad někomu přijde vtipná scéna kdy se snaží členové představenstva nešlápnout do Stalinovy moči? Ten film je vlastně taková vleklá ryba. Trvá tak půl hodina než dojde ke Stalinovu úmrtí a následně dochází k tomu, že všichni na sebe kujou pikle, dělají si naschvály a každý chce moc. A takhle to vlastně spěje až do závěru filmu kdy konečně dojde k tomu, že film začne mít grády a začíná být vtipné i to když někomu hrozí smrt. Bohužel se na to musí čekat skoro celý film. Kladem je však obsazení. Steve Buscemi je překvapivě jako Nikita Chruščov perfektní castingová trefa, Jeffrey Tambor na to pořád má a v roli generále to celkem jde i Jasonu Isaacovi. Vzhledem k tomu, že jde nakonec o přiznanou adaptaci komiksu je snadné odpustit to, že film trošku odporuje skutečnosti (především závěrečnému zúčtování). Navíc bych vsadil zlatého bludišťáka, že minimálně polovina dialogů nikdy neproběhla.Pokud jde však o alternativní historii (a ne historický fakt!) mohli se tvůrci vyřádit víc! Udělat z toho tu správnou třesknutou komedii! Zaplést do toho nějaké šílené nápady které by ale mohli být tak šílené, že by fungovali! Ztratili jsme Stalina je určitě dobrý film. Ale není výrazný a za půl roku si pravděpodobně už nebudu pamatovat skoro nic. Což je škoda, protože potenciál byl. (06.04.2018)

Tohle je hodně přísný. Možná nejmrazivější "komedie" (spíš satira) za dlouhou dobu. Bez ohledu na míru fabulace, přesně takhle si představuju stalinistické Rusko - neustálý strach, nejistota, paranoia, brutální a nekompromisní jednání de facto s kýmkoliv, nulová úcta k lidskému životu (natož k lidským právům). Je to hodně absurdní, ale snad nikdy to přitom nesklouzne k ryzí parodii. A o to je to působivější a děsivější... Herci samozřejmě super, nejlepší imho Buscemi jako Chruščov, S. R. Beale v roli Beriy a Jason Isaacs jako polní maršál Žukov. 80 % (16.04.2018)

Satirická fraška je to mrazivá. Přestože film předvádí partu postarších legračních páprdů, kteří mají problémy se zády nebo s kocovinou, zároveň je v druhém plánu vidět, že jsou to páprdové, kteří poslali na smrt desetitisíce, možná statisíce lidí (v případě Stalina – milióny). „U Stalingradu byla taková zima, že jsme házeli granáty po německých zajatcích, abychom se zahřáli.“ Historická fakta nemusí zcela sedět, tady jde o pocit. Skupina soudruhů, co se rve o moc, jak psi o kost, rozhoduje o mnohamiliónové zemi. Jistěže film děj zhušťuje a žene do karikatury, přesto některé věci zachovává. Molotov skutečně zůstával Stalinovi věrný, přestože ten mu bezdůvodně zavřel ženu. Chruščov, který z tahanic o vládu nakonec vyšel vítězně, opravdu dělal Stalinovi šaška. Pletichy v malé skupině všemocných a zlomocných drtily celou zemi. A co je nejhorší, ale zároveň běžné, lidé to přijali. Že nenormální je normou. I ti, které nechal Stalin popravit, umírali se jménem svého vraha na rtech. SHRNUTÍ: Pro všechny, kteří s nostalgií vzpomínají na „staré dobré časy“. Pro všechny, kdo si myslí, že současnost je jenom nepřetržité zlo. Pro všechny. (17.08.2018)