Ztratili jsme Stalina

Josif Vissarionovič Stalin umírá a v Sovětském svazu začíná boj o moc. Je zajímavé sledovat, jak všichni chtějí urvat moc pro sebe. Film se ale netváří až tak vážně, je natočen jako lehká komedie, nebo spíše bych řekl, že je to taková kombinace mezi komedií a dramatem. Každopádně se to celkem povedlo a potěšilo obsazení Olgy Kurylenko. (21.07.2019)

Film zakázaný v současném Rusku? Asi nejlepší možná reklama! Prý zesměšňuje velkého sovětského vůdce a chce rozvrátit jednotu ruského lidu! Pak to bude asi velmi trefná politická satira, říkal jsem si...a ba že byla! I když...vlastně jsem se u toho ani moc nesmál! Spíš mne dost často mrazilo... Tahle komedie je ve své grotesknosti možná nejsilnější obžalobou sovětské komunistické totality! Realita Stalinova Ruska byla tak absurdní, že jejím překlopením do Kafkovsky absurdní černé komedie se uzavírá kruh. Politbyro ÚV KSSS byly normální lidské zrůdy a exponovat je do téhle ultra černé taškařice byl opravdu geniální tah. Vůbec se nedivím, že soudruhu Putinovi a jeho věrchušce tenhle film nejde pod fousy, logicky se bojí toho, že (nejen) ruští diváci uvidí řadu analogií se současným status quo, stejně jako se snahami o přelakování sovětské historie na růžovo...z té původní krvavě rudé! Jen doufám, že nebudeme muset čekat dalších osm let, než se podíváme na další film tohoto skvělého režiséra! (27.02.2018)

Servilita, absurdnost, cvakání pětky drátu prdelí a poučení soudruhů z krizového vývoje. Jakápak satira? Něco mi říká, že se to stalo přesně takhle.. Samozřejmě můžeme najít paralelu i s aktuálním děním u nás. Vzpomenout si na chrochtajícího vlekaře opojeného mocí a tiskovou mluvku, která když má mluvit, tak mlčí a když má mlčet, blábolivě blouzní a cituje Písmo. Potkat Jiřinu Isaacsův Žukov, řekne mu, ať si sundá brýle a plnou vahou svých metálů by mu jednu natáhnul.. (19.10.2021)

Grandiózne vyvrcholenie (povedzme posledných 30 minút) ma utvdrzuje v tom, že keby podobné tempo nastavili tvorcovia už na začiatku, mohol som byť s The Death of Stalin viac než spokojný. Bohužiaľ, v konečnom dôsledku ale nastalo sklamanie, ktoré si filmári nevyžehlia iba talentovanými hercami, niekoľkými skutočne vydarenými scénami a veľmi uspokojivým finále. Dalo by sa viac-menej ale aj povedať, že druh humoru, ktorý režisér Armando Iannucci (In the Loop) ponúka, musí divákovi jednoducho sadnúť. V mojom prípade som s ním dlhší čas súperil, až som mu časom predsa len mierne podľahol, ale bohužiaľ ma žiadnym žiarivým spôsobom neohúril. Týmto tvrdením mierim hlavne k tomu, že pokiaľ budete s prezentovaným svojským humorom spokojní hneď od začiatku, máte o zábavu skrátka postarané a k hodnoteniu si pokojne pridajte o bodík či dva naviac. No ak sa u vás dostaví opačný efekt - a teda averzia k všetkým snahám o navodenie zábavy - budete radi, ak film vôbec dopozeráte. 6/10 (26.02.2018)

Abych se přiznal, zpočátku jsem byl z filmu dost rozpačitý. Stejně jako Big Bearovi mi chyběla ruština, i když chápu, že by to bylo nemožné, navíc mě ne každý vtip dokázal rozesmát. Postupem času jsem se bavil stále víc a od příchodu Žukova na scénu, jsem se chechtal jako magor. Největším průšvihem filmu tak zůstalo jen obsazení Stalina, které se krutě nepovedlo a Josif Visarionovič vypadal jako parodie sebe sama. Naproti tomu byl Robert Duvall ve filmu Stalin z roku 1992 prakticky dokonalý. (04.09.2018)