Moonfall

Rovnako detinská stupiditka ako Geostorm. V céčkovej produkcii to môžem, v áčkovej to neuráža len logiku a zdravý rozum, ale hlavne tých hercov. Tak trochu anarchisticky som sa bavil, pretože keď je na filme zlé konzistentne úplne všetko, a niekto mu zaplatí efekty, vyššo-ligových hercov a pošle ho hrdo do kín, tak si toho buď musí byť vedomý, alebo je Ed Wood. Jedno aj druhé je zábavný extrém. A Moonfall pozerá na fungovanie sveta hravou optikou predpubertálneho dieťaťa, nerobí si hlavu s náväznosťou scén, miznúcimi postavami (a scénami), nulovou gradáciou napätia (a budovaním vzťahov), alebo samotnou absenciou finále, a proste len tak buzzlightear-ovsky si ide svoje, čo je u mňa furt guilty pleasure. (06.06.2022)

Zatiaľ čo prvá polovica Moonfallu je čírou esenciou Emmerichovej deväťdesiatkovej tvorby v tom najlepšom slova zmysle, v druhej som už bol nútený rezignovať pod čoraz narastajúcejšou plejádou nezmyslov, logických dier a absurdne budovanej sci-fi mytológie. O vyložený prepadák pritom nejde - je to totiž správne veľkolepé a herci miestami bavia, zároveň však niet pochýb, že v minulosti to už Emmerich dokázal i lepšie a podstatne zábavnejšie. 50% (01.04.2022)

Ďakujem Ti Roland, že držíš pri živote žáner, ktorý od detsva milujem. Stargate, Godzilla, 2012 - filmy, ktoré boli tak utrhnuté z reťaze, že človeku dovolili uniknúť z reality, a vypnúť mozgové kotúče na celý večer - a to aj bez chlastu. Podarilo sa to aj v Moonfall. A aj keď to už neni to pravé orechové, prekvapiť to svojou bláznivosťou vie aj naďalej. Ps: Kto si dodnes myslí, že jeho filmy sú bez nadsadenia, naozaj nedával pozor :D (15.04.2022)

Emmerich se tentokrát už defakto utrhl ze všech řetězů, nicméně se obávám, že pro tento typ katastrofických filmů (možná všechny) už není na trhu místo a diváci zkrátka nedorazili. Není divu, látka nijak extra lákavá nebyla a v tom nejlepším jsem doufal v blbou, leč zábavnou, podívanou. Což se ale splnilo jen na půl a v různých částech filmu jsem pociťoval nudu, ačkoliv jsem byl pravidelně zásobován monumentálními výjevy imaxovského plátna (triky leckdy citelně zaostávájí a je poznat, že i tak velký rozpočet kolem 130mil $ nebyl dostačující). Ale musím pochválit finále, které je samozřejmě klasicky emmerichovsky absurní, o to ale velkolepější. Lehký nadprůměr, za pár let si třeba dám znovu na 4k televizi, ale na Nově s dabingem fakt ne. (10.02.2022)

Měsíc hapal! S rostoucím věkem je Rolo čím dál tím úchylnější senil, který je nám ve svém nejnovějším Dem-Fi (Dement Fiction) počinu schopen s vážnou tváří naspídovaného Verna (a patrně škodolibým smíchem uvnitř) v kosmickém věku naservírovat následující teorii (téměř doslova): Uvnitř měsíce běhá v obřím kole macatý křeček, čímž jej udržuje na orbitu. Ovšem jen do té doby, než se ne až zas tolik mimozemská a ne právě přátelská technoentita rozhodne zahrát si planetární kulečník, trefí bílou kouli nanotágem pravou falší tak, aby tu modrou jen lízla a poslala ji o buzer někam do prdele. Tedy vlastně do černé díry. Z toho křečka namístě jebne, přestane pohánět a lidstvo v hajzlu. Tentokráte kupodivu žádné ukájení se nad hvězdotřpytným praporem, žádné pateticky srdcervoucí integrační projevy prasidenta Spojených sráčů, naopak se všichni hlavouni okamžitě zašijou do bunkrů a jebat, tudíž záchrana planety spočine na bedrech vyhořelého a jak jinak než neprávem zneuznaného kosmonautisty. Ten spolu s vyžraným konspiračním fritérem od Mekdonalda a z posledních sil zoufale balzamovanou Bobulí, předsedkyní amatérského spolku NASA na částečný úvazek, vytáhnou z muzejní garáže rezlý devadesátkový raketoplám posprejovaný nápisem „Jebat měsíc“, dotáhnou ho málem za kombíkem na Keneverl, sami natankují, nakopnou, bez jednoho motoru s ním vyhřeznou do kosmu, polámou kulečníkářům tágo, nahodí křečka EMPéčkem, ten hned šlapáním v kole vrátí měsíc na jeho oběžnou dráhu a lidstvo zas až tak posraný den nakonec nemělo. To je ale retardovaná pičovina, co? Ovšem retardovaná pičovina od mistra katastrofických katastrof, sveřepě jedoucího dlouholetou linii pompézního škváru, tedy sice už kapku vyždímaná, avšak opět spektakulárně udělaná, poháněná standardizovanou devadesátkovou kýčovitou patinou a hlavně!!! půl filmu v upjatých pastelových elasťácích smrtelně vážně nementorující labilní náctileté mentály k diverzitě, bezpohlavnosti a bezpáteřnímu neomarxistickému pokrytectví. Zatím asi nejhlubší Rolova lobotomie, ovšem pořád ještě vinně potěšující a s fantaskní brakovou nonšalancí sarkasticky seroucí na hlavu všem vymatlaným pětkovačům Spájdrgejů i artovým hnědopichům. P.S. Jelikož Karlík Švestkáč nemá s Kryštofem Švestkáčem ani Amandou Švestkáčovou nic společného, asi jej nelze osočovat z protekce. Účast takto mimořádně ochrnutého prkenného kopyta ve velkofilmu mezi skutečnými herci proto jednoznačně přisuzuji jeho patrně famózním felačním schopnostem a obřízkám přívětivému měkkému patru. (07.02.2022)