Zahradnictví: Dezertér

Taxem si myslel, že mi půlměsíční nesledování TV či filmů poněkud otupilo vnímavost k umění a ono to vypadá, že se diví i mí oblíbení komentovači. První díl jsem neviděl, ale tento mne málem porazil: mdle zahrané podivné scénáristické smyšlenky a celkovou nudu nerozptýlila ani žertovná scéna „honili se a hapali“ do skleníku... Křečovitě jsem svíral područky křesla, kdy v léčebně Otto obdržel vánočku. Čekal jsem, že ji rozlomí a bude v ní pilník – oblíbená, těžce klišovitá, pomůcka trestanců při překonávání mříží. Opravdu mne překvapilo (bezmála zklamalo), že tam nebyl. Ještě mne napadlo, že vánočku hodí do záchodu – bylo by pak pochopitelné, že si přes půl republiky přijel pro křídlo. Obě varianty se omylem dostaly na plátno, jelikož by byly bezvadným rozcestníkem v Kinoautomatu. Podivuji se nápadu, že STB hlídaný maník se (i s ošetřovatelkou) vytratí z psychiny, někde seženou luxusní oficínu (původně jsem si myslel, že se skrývají ve zrušeném modistickém závodě), vesele tam vniknou, žijí a provozují činnost pro odpolední směnu. To soudruzi nezkoumali, co jsou zač?! Věru naivní představa dobové atmosféry v roce, kdy zdrhali Mašíni... Klára Melíšková byla ségrou za všechny prachy, ale dorazil mne modelový (poněkud součastný) účes mladého klavíristy. Pokud mne paměť neklame, hoši této věkové kohorty mívali na hlavách model tzv. rendlík. (odstavec - závěr) Řekl bych, že zase jeden CZ filmový propadák. On Macháček věděl, proč se nechal umřít. Před časem jsme v kině viděli díl „Nápadník“ a jevil se mi o dost lepší. P.S.: xxmartinxx bravo! (24.09.2018)

Druhý diel Hřebejkovej trilógie "Zahradnictví: Dezertér" je rozhodne krok vpred oproti prvému filmu, ktorý ma skutočne nebavil. Hoci v prvej polke ma celkom držal, tak potom sa to rozsypalo do absolútneho zúfalstva a tragédie. Tentokrát sa sústredíme na strýka Ota, manžela Ely. A musím povedať, že jeho postava bola podľa mňa veľmi zaujímavá. A čo sa týka toho posteru, myslím si, že to hovorí úplne všetko. Po dopozeraní filmu som mu porozumel. Oto si prejde hold rôznymi obdobiami a každé bude niečím príznačné. Je to v reálne aj vtipný aj smutný film. Najmä keď si človek uvedomí, aké veci sa tu diali počas obdobia po vojne. A najviac to asi vystihuje Jindřichova veta: "Je to ako rakovina. Rozkladá nás to zvnútra." A najmä vojna trvala 6 rokov, toto obdobie tu bolo 41 rokov. Dlhých rokov. Ja som ich síce osobne neprežil, ale vrátiť by som sa k nim asi nikdy nechcel. V závere to dostane tú horkosť, ktorá nejako prichádzala aj v prvom filme. Tam to ale akosi nefungovalo. Tu je to spracované dobre. Herci podľa mňa podávajú dobré výkony, príbehy sú podľa mňa spracované dostatočne dobre na to, aby ma zaujali a bol som zvedavý kam sa posunú a ako to celkovo dopadne. Dúfam, že v tomto štýle budeme aj pokračovať. Jindřich tu ukáže viac ako naposledy a som tomu rád. Tu mi jeho postava aj celkom sedela. A jeho hlášky tu boli dobre vypracované. Sú tu silné momentky, ktoré ma dostali a najmä si človek uvedomí z filmu ešte jednu vec. Peniaze človeku šťastie neprinesú. Som rád, že som film videl. Hodnotenie. B (05.09.2018)

Jen další čekání na kompati(de)bilitu a unikátní propojení s Pelíšky. Pelíškovská prequel trilogie tímto vstupuje do své prostřední fáze. Válečné období střídá nástup komunismu, udávání, vyvlastnění majetku a persekuce osob, které s režimem nekorespondují. A tak největší negativní sílu pocítí Otto Bock, majitel kadeřnického salonu, současně i švagr Jindřicha Krause, na jehož přerod do cholerického nerudy Jiřího Kodeta je každý zvědavý. A stále se tak neděje. Až na pár ráznějších výstupů, je Martin Finger ve své "kodetovské" transformaci stále nervově umírněný. Už se ale divák dočká jeho druhé dcery, Jindry, s níž v Pelíškách vedl pozdější spor o noky. Film je natočen technicky kvalitně, kamera, výprava i ostatní si drží vysokou úroveň. Ne už tak střih, respektive střihová skladba. Děj je totiž větší měrou roztříštěný, návaznost některých scén je hodně slabá, mnohdy ani nebylo zřejmé, co chtěl režisér danou sekvencí vyjádřit, neb častá podivná, debilní a zmatená ukončení různých scén, které nikam nevedly, vyvolávala nemalé divácké rozpaky. Film určitě není humorný. Jedinou humornou scénku představuje ta z kadeřnictví, kdy nešikovným kadeřnickým zásahem dojde ke ztrátě vlasů na palici ruské komunistky. A dál už je film takový různě polohovatelný, přičemž nejvíc působil neradostně, melancholicky až hodně smutně, občas ale i hodně sterilně. Jan Hřebejk nezapomněl na svého hereckého oblíbence Jiřího Macháčka, toho postavil do popředí příběhu. Ani tentokrát se druhý prequel neocitne v kolonkách divácké obliby. Pořád je to jen vláčné přemostění k závěrečnému vyvrcholení jménem "Nápadník", v němž bude dokončena transformace Martina Fingera na šíleně nesnesitelného tyrana Jiřího Kodeta, přičemž zvítězí humorné pojetí, které bude mít k Pelíškům nejblíže. 6/10 (02.02.2018)

Nemůžu uvěřit, že to někdo v této podobě a v tomto formátu (3 rychle za sebou nasekané, samostatné, přitom ale navazující filmy) nasměřoval do kin s cílem na tom vydělat desítky miliónů korun. To je opravdu absurdní záměr. Tohle je totiž od A do Z typická televizní věc. Naprosto, ale naprosto vším. A jako taková není vůbec špatná. Naopak- televizní diváci u toho budou vrnět blahem. I já bych tomu bez mrknutí oka přihodil ještě jednu pecku. Ono to ale šlo do kina..! Navzdory té televizní kameře, navzdory vší té prázdnotě, navzdory tomu nesmyslu se třemi díly. Pokud bych v tom kině seděl, tak tomu naopak ještě jednu uberu. A kdyby to někdo z tvůrců například v rámci nějaké besedy připodobnil k Pelíškům, tak to kino zapálím. (22.07.2018)