Reklama

Reklama

Zahradnictví: Dezertér

  • Česko Zahradnictví: Salon Valentino (více)
Trailer 1

Obsahy(1)

Filmová trilogie Zahradnictví se skládá ze tří samostatných filmů odehrávajících se na pozadí nejdramatičtějších období minulého století a časově předchází oblíbenému snímku Pelíšky (1999). Vypráví o třech rodinách: rodině leteckého radiotelegrafisty, rodině majitele kadeřnického salonu a rodině majitele zahradnictví. Obsáhne 20 let života postav, které musely v těchto pohnutých časech prožít nejlepší léta svých životů. Druhá kapitola rodinné kroniky Zahradnictví se odehrává na pozadí převratných událostí v letech 1947-1953. Hlavní postavou je majitel noblesního kadeřnického salonu Valentino v centru Prahy Otto Bock (Jiří Macháček) a jeho rodina, kterou zde zaměstnává. Podnik je smyslem a naplněním jeho života, po všech válečných útrapách se sem vrací jako uznávaný šéf se svou manželkou Elou (Gabriela Míčová) a jejími sestrami Bedřiškou (Klára Melíšková) a Vilmou (Aňa Geislerová). Sestry společně přežily válku a německou okupaci a staraly se o malé děti svých manželů, kteří byli zatčeni za protinacistický odboj. Teď všichni s ohromným úsilím realizují svůj sen, jenže přichází zlom po únorovém komunistickém puči. Ottova firma je vyvlastněna státem a jemu se podruhé v životě rozpadá svět. Tentokrát jsou však důsledky otřesu pro něj i pro jeho rodinu fatální... (Cinemart)

(více)

Videa (6)

Trailer 1

Recenze (151)

Brtniik 

všechny recenze uživatele

Taxem si myslel, že mi půlměsíční nesledování TV či filmů poněkud otupilo vnímavost k umění a ono to vypadá, že se diví i mí oblíbení komentovači. První díl jsem neviděl, ale tento mne málem porazil: mdle zahrané podivné scénáristické smyšlenky a celkovou nudu nerozptýlila ani žertovná scéna „honili se a hapali“ do skleníku... Křečovitě jsem svíral područky křesla, kdy v léčebně Otto obdržel vánočku. Čekal jsem, že ji rozlomí a bude v ní pilník – oblíbená, těžce klišovitá, pomůcka trestanců při překonávání mříží. Opravdu mne překvapilo (bezmála zklamalo), že tam nebyl. Ještě mne napadlo, že vánočku hodí do záchodu – bylo by pak pochopitelné, že si přes půl republiky přijel pro křídlo. Obě varianty se omylem dostaly na plátno, jelikož by byly bezvadným rozcestníkem v Kinoautomatu. Podivuji se nápadu, že STB hlídaný maník se (i s ošetřovatelkou) vytratí z psychiny, někde seženou luxusní oficínu (původně jsem si myslel, že se skrývají ve zrušeném modistickém závodě), vesele tam vniknou, žijí a provozují činnost pro odpolední směnu. To soudruzi nezkoumali, co jsou zač?! Věru naivní představa dobové atmosféry v roce, kdy zdrhali Mašíni... Klára Melíšková byla ségrou za všechny prachy, ale dorazil mne modelový (poněkud součastný) účes mladého klavíristy. Pokud mne paměť neklame, hoši této věkové kohorty mívali na hlavách model tzv. rendlík. (odstavec - závěr) Řekl bych, že zase jeden CZ filmový propadák. On Macháček věděl, proč se nechal umřít. Před časem jsme v kině viděli díl „Nápadník“ a jevil se mi o dost lepší. P.S.: xxmartinxx bravo! ()

silentname 

všechny recenze uživatele

Druhý diel Hřebejkovej trilógie "Zahradnictví: Dezertér" je rozhodne krok vpred oproti prvému filmu, ktorý ma skutočne nebavil. Hoci v prvej polke ma celkom držal, tak potom sa to rozsypalo do absolútneho zúfalstva a tragédie. Tentokrát sa sústredíme na strýka Ota, manžela Ely. A musím povedať, že jeho postava bola podľa mňa veľmi zaujímavá. A čo sa týka toho posteru, myslím si, že to hovorí úplne všetko. Po dopozeraní filmu som mu porozumel. Oto si prejde hold rôznymi obdobiami a každé bude niečím príznačné. Je to v reálne aj vtipný aj smutný film. Najmä keď si človek uvedomí, aké veci sa tu diali počas obdobia po vojne. A najviac to asi vystihuje Jindřichova veta: "Je to ako rakovina. Rozkladá nás to zvnútra." A najmä vojna trvala 6 rokov, toto obdobie tu bolo 41 rokov. Dlhých rokov. Ja som ich síce osobne neprežil, ale vrátiť by som sa k nim asi nikdy nechcel. V závere to dostane tú horkosť, ktorá nejako prichádzala aj v prvom filme. Tam to ale akosi nefungovalo. Tu je to spracované dobre. Herci podľa mňa podávajú dobré výkony, príbehy sú podľa mňa spracované dostatočne dobre na to, aby ma zaujali a bol som zvedavý kam sa posunú a ako to celkovo dopadne. Dúfam, že v tomto štýle budeme aj pokračovať. Jindřich tu ukáže viac ako naposledy a som tomu rád. Tu mi jeho postava aj celkom sedela. A jeho hlášky tu boli dobre vypracované. Sú tu silné momentky, ktoré ma dostali a najmä si človek uvedomí z filmu ešte jednu vec. Peniaze človeku šťastie neprinesú. Som rád, že som film videl. Hodnotenie. B ()

Reklama

kingik 

všechny recenze uživatele

Jen další čekání na kompati(de)bilitu a unikátní propojení s Pelíšky. Pelíškovská prequel trilogie tímto vstupuje do své prostřední fáze. Válečné období střídá nástup komunismu, udávání, vyvlastnění majetku a persekuce osob, které s režimem nekorespondují. A tak největší negativní sílu pocítí Otto Bock, majitel kadeřnického salonu, současně i švagr Jindřicha Krause, na jehož přerod do cholerického nerudy Jiřího Kodeta je každý zvědavý. A stále se tak neděje. Až na pár ráznějších výstupů, je Martin Finger ve své "kodetovské" transformaci stále nervově umírněný. Už se ale divák dočká jeho druhé dcery, Jindry, s níž v Pelíškách vedl pozdější spor o noky. Film je natočen technicky kvalitně, kamera, výprava i ostatní si drží vysokou úroveň. Ne už tak střih, respektive střihová skladba. Děj je totiž větší měrou roztříštěný, návaznost některých scén je hodně slabá, mnohdy ani nebylo zřejmé, co chtěl režisér danou sekvencí vyjádřit, neb častá podivná, debilní a zmatená ukončení různých scén, které nikam nevedly, vyvolávala nemalé divácké rozpaky. Film určitě není humorný. Jedinou humornou scénku představuje ta z kadeřnictví, kdy nešikovným kadeřnickým zásahem dojde ke ztrátě vlasů na palici ruské komunistky. A dál už je film takový různě polohovatelný, přičemž nejvíc působil neradostně, melancholicky až hodně smutně, občas ale i hodně sterilně. Jan Hřebejk nezapomněl na svého hereckého oblíbence Jiřího Macháčka, toho postavil do popředí příběhu. Ani tentokrát se druhý prequel neocitne v kolonkách divácké obliby. Pořád je to jen vláčné přemostění k závěrečnému vyvrcholení jménem "Nápadník", v němž bude dokončena transformace Martina Fingera na šíleně nesnesitelného tyrana Jiřího Kodeta, přičemž zvítězí humorné pojetí, které bude mít k Pelíškům nejblíže. 6/10 ()

klukluka 

všechny recenze uživatele

Nemůžu uvěřit, že to někdo v této podobě a v tomto formátu (3 rychle za sebou nasekané, samostatné, přitom ale navazující filmy) nasměřoval do kin s cílem na tom vydělat desítky miliónů korun. To je opravdu absurdní záměr. Tohle je totiž od A do Z typická televizní věc. Naprosto, ale naprosto vším. A jako taková není vůbec špatná. Naopak- televizní diváci u toho budou vrnět blahem. I já bych tomu bez mrknutí oka přihodil ještě jednu pecku. Ono to ale šlo do kina..! Navzdory té televizní kameře, navzdory vší té prázdnotě, navzdory tomu nesmyslu se třemi díly. Pokud bych v tom kině seděl, tak tomu naopak ještě jednu uberu. A kdyby to někdo z tvůrců například v rámci nějaké besedy připodobnil k Pelíškům, tak to kino zapálím. ()

HonzaBez 

všechny recenze uživatele

"A komu tím prospějete," napadá mě otázka z Pelíšků v souvislosti s hodnocením tohoto filmu ze strany některých uživatelů. Jako chápu, že se to nemusí někomu líbit tak moc jako dnes mě, ale proč hned odpad? Tohle hraniční hodnocení dávám jen filmům, co jsou fakt marný, nemají žádný příběh a žádnou myšlenku. Dá se toto říct o Dezertérovi? Podle mě rozhodně ne. Hlavně kvůli postavě Jindřicha, který je mi takto ještě sympatičtější, než když jsem ho znal jen z původních Pelíšků. Má můj obdiv za své možná pro někoho až směšné vlastenectví ("táta zas staví pomník :D), za břitký antikomunismus ("komunista nezná bratra, natož sestru") i za to, že dokáže pojmenovat věci takové, jaké skutečně jsou i v okamžiku, kdy se to může zdát vrcholně netaktické. Má přitom rozhodně pravdu, když říká: "Dneska se nás to snaží sežrat zevnitř, jako rakovina". Komunisti u nás v 50 letech tu rakovinu skutečně šířili, co jim síly stačily. A tak i když se někomu může zdát, že jsou ve filmu komunistické postavy ztvárněny trošku schematicky, věřím, že většina komunistů se ve skutečnosti takto hnusně fakt chovala. Jinak by nemohly zničit tolik lidských životů (Milada Horáková a další). Život zničili i holiči Ottovi. Ta doba ho totálně semlela a on se nakonec začne chovat tak, že i jeho vlastní (do poslední chvíle milující) ženě nezbývá než konstatovat: "Ty jsi horší než komunisti....." Tahle dějová linka byla za mě dost silná. Zvláště, když se v první půli filmu zdá, že Otta je na rozdíl od Jindřicha, jež se nedokáže přiblížit ke své dceři Danušce, ideální rodinný typ. Ideální otec i strýc. A Otta je i ten, co se snaží o smír i tam, kde evidentně není šance na smír, zatímco Jindřich nemá problém před svým komunistickým švagrem prohlásit, že mu je "milejší Francouz, když bleje, než Rus, když tančí." Má však pravdu, když své ženě důrazně připomíná, že to co přichází není "májový deštík, ale potopa...potopa našeho světa". Ale i tak jako má biblický příběh o potopě v sobě nese poselství o naději (vyjádřené duhou svítící na nebi), přináší naději, že bude líp i události a děje z konec filmu. A to zdaleka nejen ty politické v podobě smrti Stalina a Gottwalda, po níž z úst Jindřicha zazní pro diváky Pelíšků již legendární hláška: "Dávám bolševikům dva roky, maximálně tři." Doba se mění, z dětí se před očima diváků stávají mladé slečny a mladí pánové (u scény, kdy klučina hraje Fibichův Poem a v půli si s ním vymění místo u klavíru mladík, který bude tuto postavu ztvárňovat v dalších filmu, mě šel mráz po zádech) a my se můžeme těšit na slibovanou komediální romanci, kterou by se měla celá tato trilogie uzavřít. Co říct závěrem? No pokud jsem u prvního dílu dal 5 hvězdiček s hodně odřenýma ušima a to hlavně kvůli samotnému Hřebejkově záměru vrátit se k příběhu Pelíšků, tentokrát je to 5 hvězdiček bez mrknutí oka. Děj se zrychlil, přibyli více politiky a přišlo i silné rodinné drama. A co naopak zůstalo jsou skvělí dětští hrdinové. Že to někteří nevidí? No možná ani vidět nechtějí... Jako třeba argument paní Spáčilové (kritika na idnes.cz), že "divák není netuší, proč se hlavní hrdina začne náhle chovat jako z jiného románu." Copak je vážně nutné některé věci říkat jak pro blbé, když si je divák může domyslel z celkového kontextu filmu. Co je tak nepochopitelné na tom, že Ottu ty nové komunistické poměry natolik psychicky vydeptaly, že se s tím vším nedokáže vypořádat jinak, než totálním odpoutáním sebe od všeho, co mu připomíná ten krásný "starý svět"? Špatná dramaturgie? Mě by naopak vadilo cokoliv co by bylo více návodné a kde by pak chyběl ten moment překvapení, který prožívá rodina (i divák filmu), když dojde na onen inkriminovaný Ottův dopis... () (méně) (více)

Galerie (24)

Zajímavosti (6)

  • Celá trilogie byla natáčena převážně v Žatci, z části i za použití místního komparzu. (Frontie)
  • Mixér Pragomix byl dán do výroby v roce 1955, což znamená, že ve filmu nemohl ještě existovat, když se píše rok 1953. (ČSFD)
  • Film podpořil Státní fond kinematografie částkou 6 milionů korun. (SONY_)

Reklama

Reklama