Sláva
Slava
Glory
Glory
Kamera:
Krum RodriguezHudba:
Hristo NamlievHrají:
Stefan Denoljubov, Margita Goševa, Decho Taralezhkov, Milko Lazarov, Ivan Savov, Georgi Stamenov, Hristofor Nedkov, Alexandra Angelova, Poli Angelova (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Když zaměstnanec železnic Canko Petrov najde na kolejích obrovské množství peněz, rozhodne se celý obnos vrátit na policii. Netuší však, jak fatální soukolí událostí tímto bohulibým činem dává do pohybu. Vděčný stát jej odmění novými náramkovými hodinkami. Pragmatická kariéristka Julia v čele PR oddělení Ministerstva dopravy mu však mezitím omylem ztratí jeho vlastní hodinky, které pro něj mají značnou emocionální hodnotu. A právě zde začíná zoufalá Cankova snaha získat zpět nejen své staré „Slavy", ale i svou důstojnost. (Film Europe)
(více)Recenze (102)
Nech to na Bulharech, aby z poctivosti udělali hřích. Východoevropská facka na kolejích. ()
Najít nikým nepozorován takovej balík peněz, tak ho určitě nejdu odevzdat na policii jako Canko, ale pořádně si osladím život. Celou dobu jsem si říkala, proč si aspoň něco nenechal a s přibývajícími problémy mi ho bylo čím dál víc líto. Některé situace, do nichž se dostal, však byly až tragikomické. Naproti tomu sebestředná kariéristka Julia byla častokrát na pěst, já být její manžel, tak jí to dám pěkně sežrat. Každopádně Stefan Denolyubov mě absolutně nadchnul v roli Canka Petrova a Margita Gosheva jako Julia Staykova taky nebyla vůbec špatná. A samotné rozuzlení přiběhu? To nemělo chybičku. Fakt pecka film! Za naprostou originalitu musím jít do plnejch. ()
Tak to byl krutý, bohužel pravdivý zpravodaj dnešní doby. Tichý hrdina žijící si domácí život s králíky, dokud mu prostinká zápletka nezkomplikovala život. Sláva má holt dvě tváře a tady ukázala tu nejkrutější a nejnespravedlivější. Film byl tak chytře natočený, že se s postupujícím dějem jsem byl tak nasranej, až jsem u toho nevydržel sedět. Jeden z nej filmů letošního roku. 100% ()
Za dobrotu na žebrotu. Výborné bulharské tragikomické drama o jednom poctivém železničáři. Nadčasové i nadgeografické drama (mohlo se udát kdekoliv i kdykoliv) je natočeno originální a poutavou formou. Až tak moc se toho neděje, přesto se divák ani na chvilku nenudí. Příběh jednoho (bezmocného) poctivce proti "moci státu" je provázen dramatickými i tragikomickými situacemi. Představitelka Julie se úspěšně zařadila do mé TOP 10 největších filmových záporáků (těch, které jsem i při své mírumilovné povaze chtěl při sledování filmu "přiškrtit"). Na Michela Bouqueta (Dva muži ve městě) sice neměla, ale v mé topce je pevně ... ()
Hneď v úvode v rádiu miliónová korupcia s vagónmi priamo na ministerstve. Tí Bulhari snáď točia o nás? Ale k filmu. Jeden statočný čin a zvyšok už nemusí byť o žiadnom hrdinstve, len o obyčajných ľudských veciach. Ľudských slabostiach, chybách a hlavne ľahostajnosti k slabším. Kam až tá ľahostajnosť môže viesť a ako sa vráti aj veľkej šéfke PR oddelenia, ktorá sa uchyľuje k tomu najhoršiemu pri ochrane imidžu vrchnosti. Netočia tí Bulhari fakt o nás? ()
Buďto je toto geniální kombinace a nebo my Češi máme opravdu zvrácený smysl pro humor. A nebo jenom já. Kdo ví? A nebo je to jenom opravdu geniální film. Chcanko se svým příběhem si zavaří na dost velké problémy jenom kvůli tomu, že najde peníze a ty jako ctihodný občan vrátí státu. I když mu vlastně asi ani nepaří, kdo ví? Na tom nezáleží. Důležité je, co se vše stihne stát. Na druhé straně stojí úspěšná úřednice ministerstva z PR, které svět v podstatě leží u nohou. Úžasné hodinky, které mu patří a ztratí je, ji dovedou k tomu, že není schopná za sebe a své činy převzít odpovědnost a tím Standu zažene do velkého kouta, který mu změní život. To celé je tak absurdní v rámci povrchnosti, absurdity a všeho možného, že to z filmu dělá neuvěřitelně skvělou komedii, která ani moc komedií být nechce, protože má v celku tragický průběh, který k tomu končí nejdříve šokujícně smutně, poté sladce a nakonec i hořce a trpce. Nenápadná záležitost, která je bezpochyby jedním z klenotů uplynulých let. A asi nejlepší film na východ od Polska, který jsem kdy viděl. ()
Surová, ťažká, európska "depka". Nepozeralo sa na to dobre, no nedalo sa to nepozerať... Bulhari zaťali do živého a z minimalistickej zápletky vytvorili maximálny, aj keď nepríjemný, filmový zážitok. Záver bol poriadny klinec do truhly, také niečo sa vidí len málokedy... 70 %!! ()
Chápeš to jo, Bulharsko - Řeckej film :o). Už mám asi všecky ostatní filmy skouknutý, když mi to v hledáčku (kterej je zde na csfd fakt jedničkovej) hledá takovýhle exotický filmy :o). Jako ale solidní drama. O jednom jednodušším, kterej našel mrdu peněz na kolejích, ale vrátil ji. No a jestli si myslel, že tím to pro něj skončilo a že si bude v klidu dál živořit ten svůj život, tak pravej opak. Kdyby si ty prachy nechal, měl by se rozhodně líp a všichni ostatní taky. Jeho protějšek - kariéristka s přízviskem "dominus bruntálus", tak ta diktovala všem jako zvon. Uplně si dokážu představit jejího bezradnýho manžílka, páč sem taky kdysi taky něčím podobným disponoval :o). Buď jak buď, tak sem rád, že občas zabrousím i do takle exostickejch zemí, do kterejch bych se nikdy jinak těžko podíval... ()
Vynikající hořkosladký film plný jednoduchých, přitom ale originálních nápadů. Na železničáře Canka se upřela mediální pozornost, štěstí ani radost mu to ale nepřineslo. ()
Rád chodím na artovky do malých kín, ale toto je presne ten typ filmu, ktorý ma odradzuje. Ukrutne pomalé tempo, ktoré mi inak kvalitný scenár nedovoľuje si vychutnať, ale skôr odtrpieť. Boli tam síce vtipné scény na odľahčenie, ale pri takomto filme by som ich uvítal aj viac. Ale uznávam, že na poli angažovaných filmov to nie je až tak prepálené, ako napr. Leviatan. ()
film který porazí vše ostatní svou jedinečností,propracovaností,vše do sebe zapadá.Střet dvou světů. ()
Nepříjemný bulharský výlet s koktavým železničářem, který nám dokáže, že s poctivostí rozhodně nejdál nedojdeš. Takhle svíravý pocit už jsem hodně dlouho neměl. 8.5/10 ()
Môj prvý bulharský film a hneď také príjemné prekvapenie! Slava je výborná tragikomédia s veľkou dávkou spoločenskej satiry, ktorá krásne zobrazuje boj jednoduchého človeka so svetom mocných (politickým, mediálnym). So svetom prehnitým, v ktorom vládnu ľudia s pokrivenou morálkou, bez kúska ľudskosti. Tieto dva protipóly sú výborné stvárnené postavami Canka (Stefan Denolyubov), jednoduchého železničiara a Julie (Margita Gosheva), karieristickej vedúcej PR oddelenia Ministerstva dopravy. Silnou stránkou filmu je skvelý, nepredvídateľný scenár, s prekvapivými zvratmi. Je to nečakane vyzreté dielo, ktoré začína ako absurdná komédia, ktorá sa ku koncu prepne do vážnej drámy s tragickým podtónom. Komické a zároveň smutne pravdivé. ()
Zajimavy, ale s Dardenny to ma tolik spolecneho jako pondelni presny a analyticky sloupek v novinach s filozofickou eseji. Tema je vychodevropsky jasne: Ucta k cloveku? Gloryjako. ()
Uff. Nekonzumujte, pokud máte alergii na bezpráví. Zrcadlo doby (opravdu husokachno, opravdu?), která nemá čas ani náladu na Canka a jeho hodinky, protože tady se přece hraje ve velkým. Cynismus a bezohlednost dnešního "kapitalismu" se krásně odhaluje v kontrastu s "malým" Cankem, se kterým se život nemazlil, a který má své jednoduché konstanty, na kterých mu záleží. Film vám nedá rozhřešení, neukáže cestu, jen neúprosně smýká Cankem v proudu události, aniž by to působilo nějak samoúčelně nebo kalkulovaně, až ke konci, který je asi jedinou možnou logickou katarzí, byť neuvěřitelně hořkou. ()
Nebylo to až tak úplně dotažené, ale čtyři hvězdičky si toto smutné drama zaslouží. Canko Petrov byl koktavý chudák, který se snažil žít poctivě. Z nálezu hromady bankovek na železniční trati si ponechal minimum, které by mu stejně mělo náležet. A pak využil příležitosti, kdy jej vyznamenával ministr, a s pevnou důvěrou v něho mu sdělil, že ví, kdo a kde krade naftu ze zdrojů státních železnic. Netušil, že bodne do vosího hnízda, neboť naftová mafie měla prsty až na nejvyšších místech a starci se za to krutě pomstila. On se zase pomstil vedoucí tiskového odboru ministerstva, která pro pracovní zatížení neměla možnost nechat si udělat od milujícího manžela děti a teď to doháněla všelijak. Tragikomická postava Cankova hledá vlastně jen spravedlnost a své ztracené hodinky... Je to trochu o tom, co negativního s lidmi udělal režim restaurace kapitalismu s mafiánskou tváří. Nejen v Bulharsku... ()
Neskutečně tísnivý snímek, jehož ústředním tématem je lidská důstojnost. Hlavní hrdina (Canko) je člověk na okraji společnosti, marginalizovaný, avšak přitom nositelem pozoruhodných morálních hodnot. Film klade divákovi otázky, zda jsou tyto hodnoty, které reprezentuje Canko, v současném světě ještě vůbec platné. Neubíhá snad svět „mocných“ po jiné trajektorii a spolu s ním i smysl pro morálku? Ve snímku tento svět (protiklad toho, ve kterém žije Canko) představují politika a média. Člověk, jako kdyby byl jimi redukován pouze na nějakou funkci, zvěcněn, doslova použit pro nějaký účel. Důsledek takového přístupu se zřetelně projevil např. za 2.SV - a z toho mrazí. ()
Bezmála tragédie o samotářském železničáři, jenž se vlivem náhody dostane do svízelné situace, ve které jsou mu nedobrovolně odebrány hodinky, jedna z mála věcí o kterou je ještě schopen bojovat, a nakonec i důstojnost. Sympatické je, že autoři nikomu nenadržují a ukazují obě znesvářené strany ( investigativního novináře a PR manažerku) jako pouhé oportunistické prospěcháře, kterým nevadí zneužít bezbranného člověka téměř za jakoukoliv cenu. Cosi to vypovídá o přístupu většinové společnosti k neúspěšným, zdaleka nejen v Bulharsku. Až groteskní výjevy (svlekani kalhot a košil) ostře kontrastují s drtivým závěrem.. ()
Imho snímku škodí hype kolem něho. Jako je to dobré, co chce říct to řekne, jasně, srozumitelně, ale na to aby to hrálo nevyšší ligu příliš tezovitě. Respektive, tím jak film dramaturgicky přepálený je těžko odhadnout jak moc je to realistický. Chybí mu subtilnost, která by umožnila jasněji ho vztáhout k realitě. Takhle je to prostě sice dobrý, ale pořád jen zjevný konstrukt který se maximálně snaží zvýraznit jak morální, tak faktickou zkorumpovanost lidí ze středních/vyšších vrstev a vyprázdněnost současného "PR" vidění světa v kontrastu s normálním člověkem. ()
Spravedlnosti se člověk na tomto světě nedočká a každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán! Zhruba o tom to je. A také o tom, jak příliv demokracie v postkomunistických zemích vytvořil nové "elity", které pohrdají obyčejným člověkem a potřebují ho jen o volbách. V podstatě ta elita není ani moc nová, jen se z doby komunismu přelila do demokracie a pokračuje pod jinou vlajkou ve své vládě. Máme ten komunismus v sobě, nic se nedá dělat! Demokracie se nedá naučit, tu musí mít člověk jako odkaz svých předků zažitou. Brilantní snímek, ve kterém se nasranost stupňuje s každou minutou a tak ani ten šokantní závěr moc nepřekvapí. ()