Režie:
Jan HřebejkScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Jan MalířHrají:
Miroslav Donutil, Jiří Kodet, Simona Stašová, Emília Vášáryová, Bolek Polívka, Jaroslav Dušek, Eva Holubová, Stella Zázvorková (více)Obsahy(1)
A je tu zpět jedna z nejúspěšnějších českých filmových komedií od renomovaných tvůrců - režiséra J. Hřebejka a scenáristy P. Jarchovského s řadou skvělých herců. Vraťme se tedy s oblíbenými postavami k rodinným rituálům, láskám a trapasům odehrávajícím se na sklonku šedesátých let minulého století v jedné pražské čtvrti. Jemná poetika a humorná nadsázka jsou charakteristické pro vyprávění životních osudů tří generací mužů a žen ve zvláštním období našich dějin v roce 1968… V jedné dvoupatrové vile tu žijí dvě rodiny - Šebkovi a Krausovi. Otec Šebek (M. Donutil), prostoduchý, ale dobrácký důstojník z povolání, je zastáncem panujícího režimu a stejně vehementně obhajuje i vlastní neomylnost v roli hlavy rodiny. Elegantní otec Kraus (J. Kodet), bývalý odbojář s trpkou válečnou zkušeností, je naopak zarytým opozičníkem. Také on je přesvědčený o tom, že má za všech okolností pravdu - není proto divu, že se tihle dva nemají zrovna v lásce. Jejich děti - gymnazista Michal (M. Beran) a jeho spolužačka Jindřiška (K. Nováková) - spolu vycházejí docela dobře. I když Michal by byl rád, kdyby ho jeho sousedka brala trochu víc na vědomí. Ta má ale oči pro jiného. Nezbývá mu tedy nic jiného, než aby smutně přihlížel, jak mu jeho první milostné body krade spolužák Elien (O. Brousek). U Šebků a Krausů se zatím střídají rodinné návštěvy, ve vší obřadnosti se tu slaví Vánoce, svatba i nečekaný, bolestný pohřeb. Do zabydlených domácností vtrhnou i některé novodobé vymoženosti v podobě umělohmotných lžiček, nerozbitných sklenic i podivných her pro statečné pionýry. Mládež zatím pokukuje po lákadlech světa kapitalismu a snaží se žít svůj vlastní, na rodičovských autoritách a "velké" historii nezávislý život. V soukromí rodinných pelíšků se tak čas od času odehrají malá dramata názorů a vztahů, která se v paměti jejich účastníků otisknou už nejspíš navždy… (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (1 909)
"Já jsem zvědav, co na to řekne soudruh tatínek." Střet socialisty Šebka s kapitalistou Krausem je skvostný, Saša je jedinečně soudružský, muž s brašnou zase mrtvý a soundtrack náležitě stylový, ale pro mě to s počtem repríz tak nějak ztratilo to původní kouzlo. Zkrátka mi to už nepřipadá zdaleka tak vtipné jako kdysi a s tím mizerně slyšitelným mumlavým huhňáním některých postav se mé nedoslýchavé uši stále ještě nevyrovnaly. A po několika vědeckých experimentech, provedených v různých prostředích za různých teplot, mohu zodpovědně prohlásit, že moje hovno nehoří. ()
Tenhle film mám rád, byť rozhodně není Hřebejkovým nejlepším. Jenže narozdíl do nesourodého a mělkého "Pupenda" se jedná v nejlepším slova smyslu o rodinnou komedii, která pohladí laskavou vypravěčskou nostalgií po duši a přitom skutečně něco řekne o době a těch, kteří ji prožívali. Krom humorné stránky má skoro každá hlavní postava určitou porci vnitřní tragiky, takže nedochází k vzniku roztomilých mluvících komediálních archetypů, jako je tomu v "Pupendu". Pan režisér zkrátka natočil snímek, který obstojí jako zábava i jako výpoveď. Jedna hvezdička spadla z nebes po uvedení fenomenálního "Musíme si pomáhat", ale i tak se "Pelíšky" řadí na čelní místa galerie slávy českého filmu jako doposud nejlepší adaptace Šabachovy předlohy. ()
Jeden z nejlepších českých filmů, co u nás byly po revoluci natočeny - co více se dá říct? Napoprvé to u mě tak docela nefungovalo (dala bych 3*), ale napodruhé už zůstaly výhrady jen drobné a nasmála jsem se převelice... i nějaká ta slza ukápla. Dobrý příběh, skvělí herci, nezapomenutelné hlášky, mně to stačí ke spokojenosti. Jsem holt "tupé publikum", kam se hrabu na yntelygenta, jakým je uživatel "dablju". Dablju celého světa, vyližte si prdel! 90% ()
Uz ani neviem po kolkykrat som tuto skvelu komediu videl, ale vzdy sa na nej nasmejem a pritom to nie je ani tak blazniva komedia, ako skor trpa komedia zo zivota ludi z komunistickeho obdobia, kde boli ludia rozdeleni na tych, ktori obhajovali zapadne demokraticke staty koncom 60-tych rokov a ich pokroky a na tych, ktori naopak obhajovali komunisticky system. Moji najoblubenejsi herci su jednoznacne Bolek Polivka a Miroslav Donutil a nikdy nezabudnem na ich hadky ohladom zapalkovej skatulky, alebo scena s umelými poharmi a lyzickami. Jedna z najlepsich ceskych komedii. ________ Boleslav Polívka - (Strýc Václav) +++ Miroslav Donutil - (Šebek) +++ Simona Stašová - (Šebková) +++ Jaroslav Dušek - (Saša Mašlaň) +++ Stella Zázvorková - (Babička) +++ Eva Holubová - (Učitelka Eva) +++ Emília Vášáryová - (Krausová) +++ Jiří Kodet - (Kraus) +++ Kristýna Nováková - (Jindřiška) +++ Boris Hybner - (Kúzelník) +++ Hudba: Výber od Václava Neckáře +++ ()
Česko se může pochlubit komedií, která má své kouzlo, doopravdy dokáže pobavit, což spousta novodobých českých komedií nezvládne. Doslova je našlapaná vtipnými scénami, které ale začnou působit tak, že autor příběhu popisuje ty nejlepší okamžiky svého života, které zažil. No a možná ty úplně nejlepší se rejža snažil nacpat do filmu, který je díky tomu nadprůměrnou komedií, ale zároveň na mě působí trochu přeplácaně. Ale co, i výzkumníci z NDR udělají někdy chybu... :-) ()
Galerie (31)
Zajímavosti (123)
- V Elienovom (Ondřej Brousek) byte je vidieť plagát na film Muž, ktorý miloval tancujúcu mačku z roku 1973, lenže Pelíšky sa odohrávajú 6 rokov pre ním. (ČSFD)
- Eva Holubová o natáčení postelové scény s Jaroslavem Duškem prohlásila: „Došli jsme ke scéně, kdy Saša s učitelkou Evou vypijí láhev, tančí, odeberou se do ložnice a pár teček… Ptala jsem se, co znamená pár teček. Zajímalo mě, kam chtějí zajít. Hřebejk říkal: ‚Kam až nás pustíš.‘ A Dušek na to: ‚Neboj, já půjdu jen na krajíček.‘ To bylo strašný. Když přišel den D, vzala jsem si dvoje spoďáry, protože mi bylo jasný, čeho je Dušek schopný. A taky jsem si ještě půjčila od Simonky Stašové stahovačky. Nechápu, jak jsem to na sebe nandala, protože pak je ze mě museli odstřihávat.“ (Komiks)
- Všichni herci z Pelíšků se shodli na tom, že při hereckých zkouškách i při natáčení panovala neobvykle dobrá atmosféra – a to nejen díky vzájemné shodě a profesionální souhře herců a štábu, ale i díky příslovečnému klidu režiséra Jana Hřebejka. „Natáčení byla příjemná pohodová záležitost,“ potvrdil Jaroslav Dušek. (SONY_)
Reklama