Režie:
Jan HřebejkScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Jan MalířHrají:
Miroslav Donutil, Jiří Kodet, Simona Stašová, Emília Vášáryová, Bolek Polívka, Jaroslav Dušek, Eva Holubová, Stella Zázvorková (více)Obsahy(1)
A je tu zpět jedna z nejúspěšnějších českých filmových komedií od renomovaných tvůrců - režiséra J. Hřebejka a scenáristy P. Jarchovského s řadou skvělých herců. Vraťme se tedy s oblíbenými postavami k rodinným rituálům, láskám a trapasům odehrávajícím se na sklonku šedesátých let minulého století v jedné pražské čtvrti. Jemná poetika a humorná nadsázka jsou charakteristické pro vyprávění životních osudů tří generací mužů a žen ve zvláštním období našich dějin v roce 1968… V jedné dvoupatrové vile tu žijí dvě rodiny - Šebkovi a Krausovi. Otec Šebek (M. Donutil), prostoduchý, ale dobrácký důstojník z povolání, je zastáncem panujícího režimu a stejně vehementně obhajuje i vlastní neomylnost v roli hlavy rodiny. Elegantní otec Kraus (J. Kodet), bývalý odbojář s trpkou válečnou zkušeností, je naopak zarytým opozičníkem. Také on je přesvědčený o tom, že má za všech okolností pravdu - není proto divu, že se tihle dva nemají zrovna v lásce. Jejich děti - gymnazista Michal (M. Beran) a jeho spolužačka Jindřiška (K. Nováková) - spolu vycházejí docela dobře. I když Michal by byl rád, kdyby ho jeho sousedka brala trochu víc na vědomí. Ta má ale oči pro jiného. Nezbývá mu tedy nic jiného, než aby smutně přihlížel, jak mu jeho první milostné body krade spolužák Elien (O. Brousek). U Šebků a Krausů se zatím střídají rodinné návštěvy, ve vší obřadnosti se tu slaví Vánoce, svatba i nečekaný, bolestný pohřeb. Do zabydlených domácností vtrhnou i některé novodobé vymoženosti v podobě umělohmotných lžiček, nerozbitných sklenic i podivných her pro statečné pionýry. Mládež zatím pokukuje po lákadlech světa kapitalismu a snaží se žít svůj vlastní, na rodičovských autoritách a "velké" historii nezávislý život. V soukromí rodinných pelíšků se tak čas od času odehrají malá dramata názorů a vztahů, která se v paměti jejich účastníků otisknou už nejspíš navždy… (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (1 910)
Byť jsem si k Pelíškům vytvořil trochu despekt, jako obranu proti jejich davové nekritické popularitě, musím uznat, že je to jeden z nejlepších českých filmů min. polistopadového období, dýchající skutečnou nostalgií a kouzlem dnů, které śe nevrátí... Scénář je śvižný a vtipný, zahrané je to do puntíku bezchybně (nade všemi se tyčí Kodetův cholerik) a krásný je i soundtrack, kterému dominuje Sluneční hrob od Blue Effectu spolu s Neckářovou Kytarou Je to marné, půjdu s davem a při další projekci si nějaké ty mouchy najdu a basta...90% ()
Spolu s Musíme si pomáhat jde o vrchol Hřebejkovy tvorby. Scénáristicky dobře vypointovaný příběh, o kterém se většina pamětníků shodne, že tak nějak to bylo. Ono to ve skutečnosti bylo opravdu jen "tak nějak", spousta temnějších motivů a celá složitost té doby se Hřebejkovi do filmu nedostala, ale to vůbec nevadí, protože Hřebejk jen postupuje stejně jako postupuje lidský mozek. Odfiltrovává to nepříjemné nebo si to aspoň náležitě upravuje. Nemyslím, že Pelíšky jsou Hřebejkův nejlepší film, ale určitě je nejkomerčnější a nejmainstreamovější. Je to velmi profesionálně udělaný komediální rodinný snímek pro všechny generace, kterému se z hlediska řemesla nedá nic podstatného vytknout. Kdyby takhle profesionálně fungovala výroba většiny českých filmů, byla by na tom naše kinematografie opravdu dobře. Jen tu pátou hvězdičku se mi nějak dávat nechce. Tvůrčí odvaha riskovat a posunovat hranice filmového umění někam dál Hřebejkovi vlastní není a nebude. Herecky je to prakticky bez komentáře, taková paleta hvězd se v současném českém filmu vidí opravdu zřídka. Celkový dojem: 85 %. ()
"Já jsem zvědav, co na to řekne soudruh tatínek." Střet socialisty Šebka s kapitalistou Krausem je skvostný, Saša je jedinečně soudružský, muž s brašnou zase mrtvý a soundtrack náležitě stylový, ale pro mě to s počtem repríz tak nějak ztratilo to původní kouzlo. Zkrátka mi to už nepřipadá zdaleka tak vtipné jako kdysi a s tím mizerně slyšitelným mumlavým huhňáním některých postav se mé nedoslýchavé uši stále ještě nevyrovnaly. A po několika vědeckých experimentech, provedených v různých prostředích za různých teplot, mohu zodpovědně prohlásit, že moje hovno nehoří. ()
"Na mě si s nějakým nokem nepříjdeš děvenko!" ___________ Aneb tragikomická multigenerační výpověď o životě v tý nejzábavnější podobě, nejlepší Vánoční pohádka, Svatý Grál českýho humoru, a zároveň nejmilovanější evergreen domácí kinematografie kterej si zamiluje jak květinová alternativa, tak boomeři. Jednoduše: co scéna to legenda, co hláška to perla. 116 minut český dokonalosti ryzích jak skleničky od soudruhů z NDR. Doporučuje 10 Gagarinových bratrů z 10. ()
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::: Nejlepší český film ! Gratuluji ! Tenhle film se opravdu povedl. Kultovní hlášky, které dnes používá kdekdo, jedny z nejlepších hereckých výkonů, které jsem kdy viděl. Nesnáším české filmy, skoro jsem jimi až zaujatý, ale tenhle film nemá ani chybičku !!! Zvláštní je, že čím víc krát tuhle komedii vidím, tím víc se mi líbí a zdá se mi, že je naprosto geniální. Tohle se mi ještě u žádného filmu nestalo. Bravo ! :::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::: ()
Galerie (31)
Zajímavosti (123)
- V Elienovom (Ondřej Brousek) byte je vidieť plagát na film Muž, ktorý miloval tancujúcu mačku z roku 1973, lenže Pelíšky sa odohrávajú 6 rokov pre ním. (ČSFD)
- Při přípravách svatby říká Jindřiška (Kristýna Nováková) Michalovi (Michael Beran) v kuchyni, že jsou teď něco jako brácha a ségra. Toto je samozřejmě nesmysl, protože Eva (Jindřiščina nová adoptivní matka) je sestra Marie Šebkové, a proto se Jindřiška stala Michalovou sestřenicí, nikoliv sestrou. (pjotri)
- Jan Hřebejk použil do filmu vzpomínku Emílie Vášáryové na rozloučení se svou zemřelou maminkou. Jedná se o scénu, kdy si filmová dcera Emílie Vášáryové (Kristýna Badinková Nováková) sedne do skříně a tiše truchlí. (Komiks)
Reklama