Freud

Freudovy Vybrané spisy (ve třech svazcích, vydaných v letech 1969-1971) jsem si půjčil v Budějovicích u vojenského lékaře plk. Hrocha v roce 1977, když jsem u něj byl na vyšetření pro podezření z psychického vyšinutí, kterého jsem se obával, protože každému se na vojně líbilo a všichni chtěli bránit naši socialistickou vlast, jenom já ne. Knihy jsem přečetl v následujícím roce, když už se mi začínali rodit děti, a já s nadšením sledoval, jak se Freudovy obecné nálezy shodují právě s jejich projevy.... Psychoanalýza je bezpochyby vzrušující nauka, ale udělat z ní drama umí asi jen John Huston, který umí udělat drama ze všeho; dokonce i z vedlejších rolí, např. vídeňského univerzitního profesora Theodora Meynerta. Přestože "psychoanalytický světový názor" se už příliš nenosí, o infantilní sexualitě se asi již nepochybuje. (25.09.2015)

"Jste posedlý neurózami jiných, abyste zapomněl na své vlastní," vytýká Sigmundu Freudovi oportunisticky naladěný kolega a v jedné větě tak shrnuje můj názor na otce psychoanalýzy. Můj dosavadní názor, měl bych dodat. Hustonův film mě totiž přiměl ho zčásti přehodnotit. Nadále si myslím, že k stáru Dr. Freud podlehl sebeklamu, že jsou jeho teorie všespásné a s bohorovností fanatika štěkal na lidi přespříliš ultimativní soudy. Že tím možná víc traumat způsobil, než vyléčil. Ostatně, jeho žák C.G.Jung přes veškerou úctu ke svému mistrovi celou řadu jeho domněnek úspěšně vyvrátil. ;) Jenže Huston se chytře zabývá jen krátkým, podstatně ranějším úsekem psychiatrovy dráhy. Jen těmi okamžiky, kdy na základě konkrétních případů přímo detektivním způsobem hledá a nachází nové metody léčby - zatím ještě váhavě, metodou pokus-omyl. Film se soustředí podstatně víc na téma zrodu psychoanalýzy než na Freuda jako člověka. I Montgomery Clift ho ostatně hraje velmi decentně, neutrálně, bez patosu vyhřezlých emocí, který je životopisným filmům vlastní. Protože Freud kupodivu není životopis, ale nesmírně poutavý a srozumitelný "naučný" film a může posloužit i jako užitečný základ pro studium celé problematiky. 90% (15.08.2007)

Takmer detektívne pátranie dr. Freuda po príčinach ochorení pacientov, vykazujúcich príznaky bez zjavnej súvislosti s telesnom, je podporené dramatickou hudbou, čiernobielo expresívnou linkou a tajomnými, postupne odkrývanými snovými sekvenciami. Odmietanie kolegov, neochota lekárskej obce pripustiť nové teórie a metódy liečby za pomoci hypnózy, analýzy sna a detstva môžu dať divákovi, okrem spomenutej dramatickosti aj zaujímavé poznatky o ranom období psychoanalýzy. Všeobecnejšie je trpké uvedomenie si neochoty meniť zabehané liečebné postupy psychických ochorení metódami, ktoré prinášajú parciálne výsledky, no nie sú exaktne overiteľné. (06.01.2006)

Som rád, že životopisný snímok tohoto psychovelikána začína až od toho podstatného. Vynecháva sa tým kopa nepodstatných vecí. Vidíme mílniky v myslení a psychoanalýze Freuda a jeho priam detektívne zmýšlanie, ktoré absolutne nenudí. Práve naopak, strháva. Veľký podiel má na tom skvelá réžia Hustona, rovnako aj skvelí herci. Sny Freuda sú silno uveritelné, obsahujúce prvky hororu a drámy. Takisto je film odvážný, rovnako ako Freudove myšlienky o infantilnej sexualite, hoci čiernobiele spracovanie vyznieva ako film zo 40. rokov, nie o 20 rokov neskôr. Nevravím, že na škodu. Hodnotenie: 90% (16.08.2013)

Něco málo o skrytých démonech, kteří sžírají naše duše - a něco málo o těch, kteří se rozhodli s nimi bojovat, přičemž se jedná o vyprávění hypnotizující - i když právě nejste pod vlivem hypnózy, která se právě stává plnohodnotnou součástí terapie ... barvité - navzdory černobílému obrazu, jehož odstíny naopak neobyčejně věrně dokreslují maličko zjitřenou atmosféru ... a především CHÁPAJÍCÍ a respektující - jak Sigmunda Freuda, tak i pohled prudérní doby, která logicky musela demonstrovat svůj odmítavý postoj k jeho závěrům. (13.01.2017)