Freud

Takmer detektívne pátranie dr. Freuda po príčinach ochorení pacientov, vykazujúcich príznaky bez zjavnej súvislosti s telesnom, je podporené dramatickou hudbou, čiernobielo expresívnou linkou a tajomnými, postupne odkrývanými snovými sekvenciami. Odmietanie kolegov, neochota lekárskej obce pripustiť nové teórie a metódy liečby za pomoci hypnózy, analýzy sna a detstva môžu dať divákovi, okrem spomenutej dramatickosti aj zaujímavé poznatky o ranom období psychoanalýzy. Všeobecnejšie je trpké uvedomenie si neochoty meniť zabehané liečebné postupy psychických ochorení metódami, ktoré prinášajú parciálne výsledky, no nie sú exaktne overiteľné. (06.01.2006)

Malo to zopár silných momentov ale ako celok ma to nudilo. Hypnózy vôbec nefungovali nech to herci hrali akokoľvek vierohodne (herecké výkony boli patrične dobré) než psychoanalýza to vyzeralo ako šarlatánstvo. Za zmienku však stoja parádne, temné scény kedy sa Sigmund Freud prvý krát stretáva s Oidipovským komplexom. Zvrátený mladík pod hypnózou začne bozkávať figúrku v tvare ženy pod dojmom že je to jeho matka. V hystérií Freud uteká preč od svojho pacienta. Začne mávať nočné mory ktorých sa nedokáže zbaviť. Sny a nočné výjavy sú tu takisto pekne spracované. Vyžarovalo z nich číro číre zúfalstvo ako s tých najtemnejších nočných môr . Ináč je to viac ako 2 hodiny rozťahaná nuda. Bavia ma pútavé psychologické dialógy ale takých dobrých pri ktorých by som dokázal držať pozornosť tu bolo málo. Tie boli akurát tak na konci. (22.01.2014)

Vynikající pojednání o otci moderní psychoanalýzy. Nejenom Freuda mám trošku načteného, takže mi snímek neservíroval v zásadě nic nového. Každopádně, snímek je na svoji dobu zpracován velmi chytlavě a v podstatě se v něm nenacházejí momenty, kdy bych měl nutkání si kousat nehty, nebo si hrát s různými částmi svého těla. Montgomery Clift je zde dokonalý. Luxusní podívaná, která, věřím, zaujme každého, komu je zpracovávané téma alespoň trošku blízké. [82 %] (09.04.2022)

Na rozdíl od spousty hollywoodských životopisů, které vás spolehlivě uspí svým lpěním na chronologicky odvyprávěných faktech a zjednodušené emocionalitě, šli tvůrci na Freuda od lesa. „Příběhem“ je cesta Freudova poznání lidského podvědomí ilustrovaná na odhalování otcovských neuróz jeho komplikované pacientky a překvapivě i jeho vlastní (ano, i Freud byl jako dítě fixován na svou matku). Čili ve výsledku pozoruhodné a expresivní (ČB obraz a noční můry), ale také poměrně odtažité a didaktické. (25.06.2005)

"Jste posedlý neurózami jiných, abyste zapomněl na své vlastní," vytýká Sigmundu Freudovi oportunisticky naladěný kolega a v jedné větě tak shrnuje můj názor na otce psychoanalýzy. Můj dosavadní názor, měl bych dodat. Hustonův film mě totiž přiměl ho zčásti přehodnotit. Nadále si myslím, že k stáru Dr. Freud podlehl sebeklamu, že jsou jeho teorie všespásné a s bohorovností fanatika štěkal na lidi přespříliš ultimativní soudy. Že tím možná víc traumat způsobil, než vyléčil. Ostatně, jeho žák C.G.Jung přes veškerou úctu ke svému mistrovi celou řadu jeho domněnek úspěšně vyvrátil. ;) Jenže Huston se chytře zabývá jen krátkým, podstatně ranějším úsekem psychiatrovy dráhy. Jen těmi okamžiky, kdy na základě konkrétních případů přímo detektivním způsobem hledá a nachází nové metody léčby - zatím ještě váhavě, metodou pokus-omyl. Film se soustředí podstatně víc na téma zrodu psychoanalýzy než na Freuda jako člověka. I Montgomery Clift ho ostatně hraje velmi decentně, neutrálně, bez patosu vyhřezlých emocí, který je životopisným filmům vlastní. Protože Freud kupodivu není životopis, ale nesmírně poutavý a srozumitelný "naučný" film a může posloužit i jako užitečný základ pro studium celé problematiky. 90% (15.08.2007)