Sextánka

Sentimentální příběh a červená knihovna jak vystřižená z nějaké knihy. Malý dívčí románek, studentka Eva Martenová, pocházející z bohaté situované rodiny, kdy rodiče při svém zaměstnání na ní nemají čas se zamiluje do svého profesora, nic nového pod sluncem, v českém filmu jsme na toto téma taky nějaký ten film už mohli vidět, ve skutečném životě se do dělo, děje a bude dít. Rolf Wanka jako profesor-milovník Jiří Rón byl opravdu hodně elegantní, některým ženám se určitě musí líbit i dnes. Hodně kýče, hodně slz, zjevná naivita a jak už to tak bývá divák se nakonec dočká i sladkého happíku. V kontextu danné doby a v porovnání s jinými to ale nebyl ještě tak hrozný výsledek, takový "Krb bez ohně" byl daleko horší a daly by se jmenovat další. ddt: Pozorný divák si jistě všiml hereček Jiřiny Steimarové nebo Sylvy Langové, které se později proslavily. Pro tehdy 15 letou Langovou to byla vůbec teprve druhá role! Film se natočil souběžně s německou verzí podobně jako "Divoch", v obou filmech hrál Rolf Wanka, němou Medeottiovou-Boháčovou verzi z roku 1927 v hlavní roli s Anitou Janovou jsem bohužel neviděl. Komentář zde jako pátý v pořadí.. (27.12.2009)

Ten film je strašný, přitom by stačilo poměrně málo, aby působil zajímavěji - zasadit ho do skutečně romantického ovzduší (jako třeba je Noční motýl), obsadit skutečně dramatické herce (spíše divadelní, zde jen Steimar a Kronbauerová) a ubrat prostor pro první spíše dobově komediální část (která zas tak špatná nakonec i díky Ferbasové či Kreuzmannovi není) odkazující - už názvem (který je podle mě hodně zavádějící) k Fričovým študáckým komediím (ale ubírajícím citové vypjatosti, kvůli níž byl film zřejmě točen) , pak by to bylo melodrama silné a přesvědčivé (hudba filmu je pro žánr dokonalá). Přes všechny chyby nakonec dávám průměr, protože určité kvalitativní aspekty přeci jen zůstávají. (12.10.2010)

Sextánka není rozhodně jediným filmem z toho období, který pojednává o školním prostředí. Jednoznačně je ovšem nejhorším. Alespoň z těch, které jsem viděl určitě. Už od začátku mě dostalo monotónní odříkávání textu hlavních herců, profesora Jiřího Hrona a profesorky Bruncvíkové. Vcelku nereálné je pak i to, že se studentka nesvěří žádnému z přátel. Také mladý profesor studentku bere jen jako studentku, teprve až po sebevraždě zjišťuje, že ji vlastně miluje. I na tehdejší dobu je to velmi naivně provedený a napsaný film. (26.07.2021)

Průměrná veselohra s průhledným dějem, jehož epizody se odehrávaly i v jiných filmech. Problém lásky profesora ke spolužačce (a také naopak) je věčně živý, znal jsem alespoň dva podobné případy ze života. Zde je takový vztah načrtnul poněkud naivně,, opět je tu druhá žena (profesorka Bruncvíková), která příběh komplikuje, opět je tu Kreuzmann v roli nesnesitelného profesora... (20.12.2020)

Jedná se o učebnicový příklad špatného sentimentálního melodramatu (chcete-li červené knihovny) a archetyp Pytlákovy schovanky. Scéna s jedem, zkoušení u tabule, slídivý profesor matematiky, patetické výkony Steimara a Kronbauerové (ryze divadelních herců jako rodičů hlavní hrdinky) jsou výrazem žánrových a režisérských klišé a hereckých manýr. Celkový obraz filmu nevypadá opravdu nijak lichotivě, ale s jistou dávkou nadhledu se dá zhlédnout. Škoda, že Hana Vítová je v širším diváckém podvědomí zapsána právě takhle. Ale nebude to trvat ani třináct let a v Pytlákově schovance vše odčiní. Na pět hvězdiček jsem si opravdu netroufal. (28.12.2003)