(Ne)obyčejný kluk

"Obyčajná tvár" je film o chlapcovi Augustovi Pullmanovi, ktorý sa narodil s vadou tváre. Pre svoje estetické postihnutie to nemá v živote jednoduché, ale napriek tomu sa nevzdáva. Je to snímok, ktorý hrá na city, miestami doslova citovo vydiera diváka. Musím však uznať, že je to po filmárskej stránke profesionálne natočené. Vypočítavo dojímavé filmové dielo. Ja si však nedokážem odpustiť cynickú poznámku. Viete si predstaviť, že by sa starej veľkohubej anorektičke Julii Robertsovej a krivonosému trotlovi Owenovi Wilsonovi podarilo spoločne splodiť pekné dieťa? Ja veru nie. Výsledok ich potencionálneho párenia presne zodpovedá podobe malého Augusta Pullmana. *** (31.03.2020)

Pro silná rodinná dramata, která se občas umí shodit nenásilným humorem, mám velkou slabost. I když tlačí na pilu, i když mě okatě vodí na předem odhadnutelná dějová místa a i když přesně vím, kde ze mě tu slzu vydolují. Nástup do školy v podání Auggieho Pullmana takový není. Před každou příběhovou křižovatkou už už nakračuje na příslušná klišé, která odhadujeme desítky minut dopředu - a pokaždé včas uhne jinam. Nepřestával jsem žasnout, s jakou lehkostí si dokáže stokrát viděný příběh převázat takovým způsobem, že mě dokáže překvapit, jak kdyby se jednalo o revoluční nápad. Stephen Chbosky má (i vzhledem k Perks of Being a Wallflower) očividně odžito dost smutného, což je mi líto. Vypsat a vyrežírovat se z toho takhle báječnou formou je ale nejen pro něj dokonalou katarzí. (20.01.2019)

Trvat tenhle film ještě tak o deset minut víc, praskla by mně z něj asi hlava. Z těch úsměvů, z té dobroty, z těch všech hodných lidí okolo. Myslím, že všeho moc škodí a tady to platí dvojnásob, čímž mám na mysli hlavně cukrkandlový konec, který moje hodnocení zvrátil na dvojkovou stranu. Realita vypadá mnohem jinak a to je asi jediný a dle mě úplně rozumný důvod, proč zase jednou po čase půjdu proti proudu. (05.02.2018)

Američané se naučili produkovat velké množství béčkových a céčkových filmů, které jsou všechny točené podle stejného principu. Vyberu si téma, obsadím to známými herci, odvyprávím příběh ... a divák má pocit, že už to někdy viděl!! Hlavně, aby u toho tekly slzy, protože američané se rádi dojímají! Nevím, na kolik evropských diváků to funguje stejně, na mě moc ne, mě to prvoplánovité dojímání spíše otravuje. Tady bylo všechno krásně upravené, nalíčené, modelové situace, všechno s dobrým koncem. Prostě tak, jak to v životě nikdy není. Film k žehlení nebo třídění a zašívání ponožek. Jednou bohatě stačí. (19.12.2018)

Charlieho malá tajemství mám moc rád a tak jsem byl zvědav jaký příběh nám bude Stephen Chbosky vyprávět teď a jaký bude. Je opět výjimečný!!! A čím byl pro mně výjimečný? Tím, že nám ukazuje, že to nejdůležitější v životě co máme není kariéra ani peníze, ale vztahy. Když má člověk vedle sebe rodinu co ho má ráda, pár přátel kolem sebe tak to je tím největším štěstím. Štěstím, které je trvalé. To nějaká koupená věc nikdy být nemůže. A právě děti jako August Pullman nám můžou pomoci vidět svět lépe. Stephene děkuji. 10/10 (05.02.2018)