Blikající světla

Jensen ve svých filmech dokáže brilantně skloubit dva unikátní faktory, které jen tak někdo skloubit nedokáže. Jednak tu máme ten nejbrutálnější černočerný humor, který si nebojí dělat prdel z postižených, pedofilie ani jakékoli formy násilí od kanibalismu po genocidu lesní zvěře. A potom cosi odporně člověčinského, co navzdory veškerému odporu vaší heterosexuality vezme ty vaše zaprděné suché ksichty a roztáhne je do širokého lidumilného úsměvu, až se z toho posadíte na prdel a se zahřátým srdcem přemítáte, kde udělali rodiče chybu. Tyto dva zdánlivě neslučitelné faktory se třískají, spojují a promíchávají a nakonec z nich máte kus delikatesního žvance, z kterého tečou sliny každému jezevci. Blikající světla každopádně považuji za nejlepší snímek jeho filmografie. (07.02.2013)

Buď je to gangsterka maskovaná za pohodovou a až meditativní životní přestavbu... nebo je to naopak? Čtyři kriminálníci z Kodaně bůhví proč otvírají hospodu někde na vesnici. Skvěle zahrané charaktery, s vysvětlovacím flashbackem do mladí dokonale dotváří omáčku k silné pointě, která i když je vylhaná, tak jí chcete věřit. Jensen dokáže příběhy konstruovat originálně, civilně a s vtipem. Hajný se samopalem v závěru válí. Co čumíš ty krávo? (05.04.2021)

Každý chlap v životě pozná chvíli, kdy je třeba vydat se jiným směrem a ti statečnější se touto cestou i vydají. Ovšem málokdo kvůli tomu přestane zabíjet lidi. Torkild je však charakter, takže zapomene odevzdat výsledek poslední kasařiny a vydá se podnikat do lesa. Já jsem mu tedy rozuměl, ale bavit jsem se přitom moc nedokázal. Čestnou výjimkou byly Arneho psychopatické výlevy či scéna vyčištění hospody opilým lékařem a svérázným lovcem. V těchto chvílích jsem vybuchoval smíchy, ale bohužel se jednalo o výbuchy příliš osamocené. (20.08.2015)

I v životě tvrdého gangstera nastane situace, kdy se bude chtít usadit. Tak proč si nezařídit menší výletní hospůdku někde uprostřed dánských lesů. A právě s budováním nového živobytí sledujeme, jak se postupně tihle čtyři tvrdí chlapi vyrovnávají se svou minulostí, která má u každého z nich kořeny hluboko v traumatech z dětství. (28.12.2004)

Když se čtyřce přátel ocitne v rukou kufr plný peněz, kašlou na nekompromisní mafiány a vydávají se do Barcelony. Protože to tak vyšlo. A navíc kromě jednoho z nich (kdy jeho natvrdlá přítelkyně v závěru prostě hubu nezavře) je tady nic nedrží. Jenže plány jsou jedna věc a hořící auto i postřelený kamarád druhá. Zůstanou tak uprostřed lesů ve staré ruině, která kdysi bývala restaurací. A budou mít čas nad lecčím přemýšlet. Pomůže jim hravý scénář, který uhnětal čtveřici chlapíků, kteří balancují na pomezí surových sociopatů a obyčejných kluků, kteří prostě v životě (a v dětství, do kterého se vypointovaně vrátíme) zatím neměli moc štěstí. Jejich kroky divák začne tak nějak chápat a užívat si další minuty. Ostatně Anderse Thomase Jensena známe jako tvůrce jízlivých fláků, ve kterých se opakovaně setkává s (jeho i mými) oblíbenci Mikkelsenem a Kaasem – a rovněž scénáristu tíživých dramat režisérky Susanne Bier. I tentokrát se pohybuje v cynické rovině a s opravdu černým humorem. Přesto za mě lehce slabší „Dánové“. (30.03.2021)