Mystery Train
Tajomný vlak
Režie:
Jim JarmuschScénář:
Jim JarmuschKamera:
Robby MüllerHudba:
John LurieHrají:
Masatoši Nagase, Júki Kudó, Cinqué Lee, Nicoletta Braschi, Tom Noonan, Sara Driver, Richard Boes, Steve Buscemi, Vondie Curtis-Hall, D'Army Bailey, Tom Waits (více)Obsahy(1)
Tři povídky odehrávající se v městě, které proslavil zpěvák Elvis Presley. Děj svého dalšího celovečerního filmu režisér Jim Jarmusch umístil do Mephisu, do rodiště známého zpěváka Elvise Presleyho. Tady se odehrávají tři tragikomické povídky a obrazně tvoří vagóny téhož vlaku. První je o mladém manželském páru z Japonska, dvojice přijela za rockenrolovými hrdiny a ještě si naplánovala návštěvu v Gracelandu. V druhé části Italka Lousia čeká na letadlo, jež ji má odvézt rakev se zemřelým manželem zpět do Říma, vše se ale poněkud zkomplikuje. Poslední povídka pojednává o skupince nočních výtržníků, kteří se uchýlí do téhož hotýlku... Vtipné a nezvyklé je zobrazení města očima cizinců, spojitosti mezi jednotlivými povídkami jsou vyjevovány postupně, z různých pohledů. Nezávislý filmový tvůrce také jakoby byl fascinován vytvářením souvislostí mezi různými prvky vyprávění, a tak „prostřídá" hned několik žánrů, přes nekonvenční variaci na romantickou komedii, duchařský příběh až po svérázný kriminální thriller. (Česká televize)
(více)Recenze (154)
Povidka prvni, velmi dobre postavy dvou Japoncu a jejich herecke vykony. Scenar slaby. Povidka druha, me nejvice zaujala historkou se stopem, genialni. Stejne tak i dobrosrdecna Italka. Povidka treti, urcite nejzabavnejsi. Buscemi je opravdu vynikajici herec. Postavy recepcniho a pikolika jsou taky zdarile. Spojitost povidek tady je, nijak zajimave propleteny ale nejsou. Slusna ponura atmosfera Memphisu. Celkovy dojem malinko rozpacity, slaboucke ctyri hvezdicky. ()
Dokonalý film se skvostnými detaily. Zaplácnutí mouchy? Navíc se skvělou hudbou a perfektním Stevem Buscemim. ()
Mephis - zakleté město, kterým proniká duch Elvise. Japonci ho přijíždí hledat, ale ten se zjeví úplně někomu jinému. Cena za přespání je pro každého dvacet dva doláčů, ale jen někdo uslyší projet svým životem "mystery train". A zdánlivě mrtvé město (viz počáteční procházka Japonců) má i své obyvatele, své bary a své zločiny. / Mám Jarmuschovo pomalé a vyprázdněné vyprávění o ztracencích všech národností rád, ale dvě hodiny jsou už přílíš. Trojdílná TV serie, to bych bral, ale film... ()
...přijíždí do stanice, kde se poprvé rozbušilo srdce Elvise, ostatně i mé, pro líně plynoucí, toulající se atmosféru výnosné i plýtvající existence figurek Jima Jarmusche. Otevřené kupé všem.... ()
Mám rád poklid Jarmuschových snímků, myslím že v žádném nikdy nikdo nezrychlil...😀 Jo a všimli jste se že Jarmusch vypadá jako Presley!? 😇 ()
Nebýt té třetí povídky, příjemné atmosféry (zejména záběry před setměním) a několika úsměvných scén, chtěl jsem tu tento film pořádně zdrbat. Čím víc se film ale blížil ke konci, tím míň jsem se nudil. Přesto si myslím, že je dost nadhodnocen jen kvůli jménu "Jim Jarmusch". Na druhou stranu musím dát (slabé) čtyři hvězdičky, protože se třemi bych se cítil provinile. Něco se mi na filmu líbilo... zřejmě ta lehce bizarní atmosféra města. ()
Zas jednou po čerstvém zhlédnutí měním ze čtyř na pět. Tady to pro mě u Jarmusche poprvé do sebe všechno zapadlo, pomalejší tempo, návraty a variace v tentokrát už doopravdy promyšlené a ne jen ledabyle nahozené struktuře, výrazné postavy i postavičky, chytrý humor, krásné obrazy na nečekaných místech, údiv nad běžnými věcmi viděnými v nevšedním světle. Japonskou švestkou na dortu je můj velký oblíbenec Screamin' Jay Hawkins coby vrátný – slyšeli (a viděli) jste ho někdy zpívat? ()
Další typický Jarmuschovský film; vyníkající herci i skvěle hrající nehreci; typický minimalismus, typicý pomalu se rozvíjející místami vtipný hypnotický příběh... ()
Opět zajímavý spletenec tří navzájem propojených povídek. Vlak si jede svým klidným tempíčkem, ale rozhodně nenudí. Pobaví jak v povídce první, kde sledujeme typický post-moderní vztah dvou milenců, jenž by se dal nejlépe shrnout slovy apatie a odcizení. Ve druhé části sledujeme dívku, jenž si svou bezmeznou dobrotou koleduje o malér. Ale pozor, poslední část je zkrátka nejlepší. Putování tří ztroskotanců a jejich opilecké etůdy spolehlivě vykouzlí nejeden úsměv. A to ani nemluvím o veselých vsuvkách, v nichž vystupují hoteliér a jeho poslíček... ()
tu atmosferu Jarmuschovych filmov si proste musite zamilovat troska z nej sa vam prenesie domov a svet sa vam potom zda magickejsi ()
Jedna z prvních filmových rolí Steva Buscemiho a přece už dokázal udělat nezapomenutelnou figurku. Krom toho - hodně dobrý film. :-) ()
Ten třetí příběh mě utvrdil ve 4 hvězdičkách. Nejlepší bylo Buscemiho rozsvícení světla :-) ()
Vlastně je těžké hodnotit nějaké další filmy bezprostředně po Návratu ztraceného syna. Doufám, že to Jim Jarmusch neodnese, ale myslím, že ne.... Jak popsat ten pocit, který mi tu a tam při sledování tohoto filmu odcházel. Jako kdyby se ty jarmuschoviny každou další povídkou ztrácely. Postupně mizely. Proto už mě ta třetí povídka tolik netěšila.(zase si říkám, jestli ten Tarantino, jestli ho ta třetí povídka k tomu Pulp fiction trochu neinspirovala). ()
Nezávislá, pohodová procházka po Memphisu. Tři povídky volně spojuje právě zmiňované město, hudba s ním spjatá (hlavně ta Elvisova) a jeden zaplivaný hotel. Sice jsem se i přes pomalé tempo skoro nenudil, ale ty "příběhy" jsou vlastně naprosto o ničem. ()
Nejzábavnější z celého filmu byl hlas Toma Waitse v rádiu. ()
Prvá historka s Japoncami bola úplne o ničom, druhá s duchom Elvisa a dvomi ženami v rovnakom hoteli už o niečo lepšia, ale nevytrhla to. Pre mňa ďalší trochu nezáživný, až podpriemerný Jarmusch. ()
V rámci Jarmuschovo filmografie se jedná o ne úplně fantastický snímek, v kontextu americké nezávislé kinematografie však o hodně zdařilé dílko, které nepostrádá jednotící linii všech tří zdánlivě nesouvisejících příběhů. Chyběla mi však výraznější pointa a možná i trochu více vtipných momentů, bylo jich tam sice dost, ale v jeho filmech jich je přeci jenom obvykle mnohem více. Geniální jsou maličkosti - zapalování Zippa, jeho chytání do náprsní kapsy, dialogy hotelové obsluhy a japonského páru, Natchez vs. matches, srovnávání Elvisova vzhledu atd. apod. ()
Já ty povídkový filmy prostě žeru! Od Jima Jarmusche jsem viděl Night on Earth, Coffee and Cigarettes, a teď Mystery Train. Připadalo mit to jako mix od Night on Earth a Four Rooms (což neni od něj). Tři povídky v jeden den, různý lidi a jejich příběhy. Anglina, japonština a itaština, neznámí herci (teda až na mýho oblíbence Buscemiho a na Joea Strummera z The Clash), vtipně podaný dramatický scény a vůbec celkově skvělej nápad. Jediný co bych vytknul je, že Elvisova anglina mohla bejt víc britská. Ale jinak k tomu fakt nemam co dodat. Na co megafilmy s efektama za miliony dolarů? ()
Vinylový majster magneticky láka do starého hotela v Tennesse najobyčajnejšie divných ľudí a cez ich ústa a pohľady sa stáva krajným hýbateľom deja , ktorého ohniskom a jadrom je momentálne samotné prostredie a stenami oddelený meeting v nápeve ducha päťdesiatych rokov. ()
Musím připustit, že celou dobu mě to udrželo v pozornosti, i když tedy nevím proč. Co tomu ale chybí je pointa. Jednotlivé příběhy tak nějak plynou ale od nikud nikam a je to skutečně bez pointy. Nevim co si o tom myslet proto je to na tři hvězdy a ne víc. ()