Noc na Zemi

Pro mě nejlepší Jarmusch. Špičkový tematický a vysoce zábavný povídkáč, kde mladičká Winona Ryder vyčnívá svou rolí charismatické, neustále klející taxikářky-automechaničky Corky. Zábava je zde zaručena nejen díky skvělé herecké skvadře, ale také díky zasazení jednotlivých povídek do různých světových metropolí. Doporučuju! (05.09.2015)

Docela mě udivuje, co na tomhle filmu všichni vidí. Z 5 povídek se mi líbila 1 a půl. Zahráno bylo vše velmi slušně. Kamera byla ovšem naprosto debilní. Koukat 2 hodiny na 5 taxikářů, v 5 různých destinací, hovořících 4 různými jazyky, mi zkrátka nepřipadá jako nic geniálního. Film jsem spíše shledal naprosto nudným. Totálně jsem nebyl osloven. Tohle není film, tohle je napovedený filmový experiment. Alespoň hudba za něco stála. LA-odpad!, NY-3*, Paříž-1,5*, Řím-1,5*, Helsinky-1*. Zaokrouhleně 1*. (12.01.2013)

toto je úplná povinnosť pre každého, kto si o sebe myslí alebo chcel myslieť, že má rád dobré filmy, nezávislé filmy, klubové filmy skrátka tie kvalitné snímky, ktorých Jim Jarmusch, môj favorit, je kráľom. Skvost kinematografie plný slávnych hercov rozohrávajúcich na minimáonej ploche taxíka úžasné, vtipné, dojemné ale predovšetkým ľudské príbehy s minipointou to všetko doprevádzané hudbou môjho ďalšieho miláčika Toma Waitsa. Toto skrátka musíte vidieť a počuť. (24.11.2005)

Tak tohle byla nádhera, povídky se mi líbily všechnny, Winona Ryder jako odvážná školačka řídící taxík, jak z jiného světa do New Yorku spadlý Armin Mueller Stahl, slepá holka v Paříži, ale HLAVNĚ Roberto Benigni a jeho užvaněná kreace římského taxikáře, který svou "zpovědí" dohnal nebohého kněze až na věčnost... ovšem kdo by taky tu kombinaci dýně, ovečky a švagrové vydýchal, že... Aby té legrace nebylo příliš, trochu severské deprese na závěr... a nemůžu opominout mého milovaného Toma Waitse, jehož hudba celý film doprovází. (09.05.2010)

Božínku, to byla nádhera. Pět minipříběhů, nejlaskavějších z laskavých napříč světem zeměpisným i lidským. Všechny povídky byly tak originální, přitom působily přirozeně, téměř všedně, možná o to víc měly "objímající" účinek. U mě nejvíc zabodovala ta s "helmou" a "stínítkem", povídka s Winonou byla taky parádní, těžko vybírat lepší z toho, co se nejvíc cení ve chvíli, kdy vaše nálada klesne k čárce, pod níž už začíná deprese, a vytáhne vás to opět nahoru. A s Jarmuschem se mi to nestalo poprvé. (18.01.2006)