poster

Fantom opery

  • anglický

    The Phantom of the Opera

Drama / Horor

USA, 1925, 93 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • MikO_NR_1909
    ***

    Umelecké a zároveň depresívne prostredie s fantómom a jeho pudmi, ktoré sú rovnaké ako u všetkých pohľadnejších ľudí. Tiež chce lásku a symbolizuje typickú hororovú drámu nemého filmu. Odzrkadľujú sa tu napr. ľudské slabosti, emócie, svedomie... A táto téma je takisto obľúbenou adaptáciou pre rôzne inscenácie, ale že by ma to vyslovene chytilo - to nie. Z tých silnejších momentov sa dá vyzdvihnúť napríklad padajúci luster, stúpajúca hladina vody, pivničné priestory... Navyše je to ovenčené peknými kostýmami a maskami. A týmto to práve pôsobí elegantne temne (čo sa málokedy vidí hlavne dnes). A narozdiel od expresionistických motívov z Kabinetu Doktora Caligariho sa ťarcha sústredí predovšetkým do interiérov (tým bol Caligari výnimočný, že obsahoval jedinečné prvky a symboly...)(28.5.2013)

  • Véča
    *****

    Tahle adaptace románu Gastona Lerouxe je zatím nejvydařenější.Celý film táhne Lon Chaney,na kterém opět skvěle zapracovali maskéři a jeho obličej vypadá opravdu děsivě,svým vzhledem mi trochu připomíná egyptské mumie s velkými vyceněnýmo zuby.Hudební doprovod u mojí verze nahrával patrně orchestr z velké části obsazený smyčcovými nástroji,jeichž rychlé změny poloh od nejvyšších k nejnižším byly bravurním výkonem.Ve flmu se objevila také barevná Technicolorová sekvence,protože tehdy ještě v barvě nebyla použita jedna barva(myslím že zelená),všechno v oné sekvenci bylo červené nebo do fialova.Film ubíhá ve svižném tempu,takže si člověk po dvou hodinách téměř neuvědomí,že se blíží konec.(30.7.2006)

  • D.Moore
    *****

    Atmosféra za milion, démonický Lon Chaney v dokonalé masce, obdivuhodné dekorace (kdyby mi Christopher Lee v úvodu neprozradil, že to není skutečné divadlo, ale pouhá napodobenina, nenanapadlo by mě to) a v nich se odehrávající strhující děsivý příběh o lásce / posedlosti. Za vrchol filmu považuji Fantomovo první odmaskování, ale například Maska rudé smrti také neměla chybu. Moderní "rocková" hudba z roku 1990 mi k filmu pasovala překvapivě dobře.(28.9.2014)

  • peter12
    ****

    Prenadherne a zároveň strašidelno desivé kulisy. Muzikálové kreácie i hudobné doprovody boli vynikajúco zladené.Romantický príbeh tu bol dosť omieľaný a keby to celé skrátili tak by to dopadlo čosi lepšie.Ako som prv ý krát uvidel aká tvár sa skrýva pod maskou brrrr ma v tom momente opantal skľučujúco ťaživý pocit. Červená smrť bola tiež štýlová .L.Chaney bol nesmierne presvedčivý a ako zločinec tiež bol ukážkový.Nechýba dramatickosť,mučiaci strach z mučiarne a o atmosferické chvíľky tiež nieje núdza.Len príbeh je rozťahaný,plný naivity(aj keď to sa dá pochopiť podla natočenia filmu) a má pár nezmyselností.A žiadne viditeľné vraždy ale aj tak som spokojný.(18.2.2015)

  • vypravěč
    ****

    Fantom opery se snaží kondenzovat šokující hrůzu a rozpadá se mu přitom celek, skýtající v obtížně přístupných zákrutách svého labyrintu mnohé temné otázky, jež by mohly anatomizovat tu kalnou interiérovou, podzemní existenci, která se skví (či spíše ztrácí) v centru jeho (ne)pozornosti, a dosáhnout tak sugesce hrůzy opravdové. Nadto je tento raný pokus ještě vychýlen z vypravěčské osy zacílené k marné pointě, statickými jevištními mezihrami, které by přeci bývaly mohly být dokonalými tapetami smutku osamělého vyděděnce, kolorujícími jeho věčnou nespavost. Ptal jsem se, co je to za život v propasti, jaké jsou city neživené sluncem, ale plynovými lampami, leč dozvěděl jsem se, že pod maskou není víc než přespříliš snadno uvěřitelná legenda.(14.7.2011)

  • - Rupert Julian měl většinu času spory s herci i techniky. S Chaneym skoro během celého natáčení nemluvil. Museli spolu komunikovat přes prostředníka. Poté, co po jedné hádce naštvaný Rupert Julian odešel pryč, režíroval několik scén Sedgwick. (liquido26)

  • - Pražská slavnostní premiéra se konala 21. října 1925 v Bio Lucerna. Spojené orchestry biografů Louvre, Lucerna a Radio zahrály pochod z opery Faust a Markétka, s duetem Fausta a Mefista pokračoval Emil Pollert a Pavel Jeral, árii Markétky přednesla Jarmila Novotná. (NinadeL)

  • - Během závěrečné honičky v ulicích Paříže můžeme vidět kulisu katedrály Notre Damme použité již pro jiný Chaneyho film - Zvoník u Matky Boží (1923). (liquido26)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace