Touha

Pro mě osobně dnešní filmový objev. Přímo pohlazení po duši s krásnou poetikou. Na svou dobu přesahující rámec filmů oné doby. Vlastně už z něj čiší šedesátky. (31.08.2019)

Moc krásný poeticky povidkovy film o koloběhu lidského života, ukazujici na krásnou naivitu dětství, bezstarostnost mládí, těžkosti zraleho života v době 50 let na venkově a konečně pak na nemohoucnost stáří. V té závěrečné povídce je přitom krásné vidět, že v okamžiku, kdy v životě (smrtí jednoho člověka) něco končí, něco jiného (narozenim dítěte) zas začíná... Celý tento povidkovy cyklus je natočen typickým stylem ala Vojtěch Jasný, tedy hlavně pokud jde o kameru zaměřující se na krásné dlouhé záběry na krajinu. (20.07.2019)

Jednotlivé povídky: O chlapci, který hledal konec světa ***, Lidé na zemi a hvězdy na nebi *****, Anděla *****, Maminka ***. (09.06.2011)

O chlapci, který hledal konec světa: 60 %, Lidé na zemi a hvězdy na nebi: 80%, Anděla: 90 %, Maminka: 100 %. (25.11.2014)

Mohlo by to byť príjemné, keby to na mňa nebolo príliš lyrické. (24.11.2014)

LFŠ 2013 (Slovácké divadlo) (23.10.2013)

Jasného symbolismus ztrácí hlavně v druhé polovině dech a stopáž se zdá nekonečná. Jak už to u povídkových filmů bývá - skvělé pasáže střídají ty méně zdařilé. Zcela bez debat se kvalita snímku blíží světové úrovni a kdyby se podobné filmy u nás točily i dnes, byl bych nesmírně šťastný - ale po skončení mě film (navíc s takto poetickou tématikou, ke které mám co by člověk, který velkou část svého dětství trávil na vesnici a dovedu se tedy do tohoto prostředí velmi dobře vžít) nechal chladným. (25.11.2014)

Obrazově i jinak krásné, poetické....Nádherná "příprava" V. Jasného na Všechny dobré rodáky. (29.11.2010)

Povídkový film Touha srovnává čtyři období lidského života ke čtyřem obdobím ročním. Režisér Vojtěch Jasný točil v podmanivém kopcovitém kraji Valašska obyčejné příběhy zasazené do tehdejší současnosti padesátých let. Jaro a záhady lidského zrození. Chlapci touží nalézt kraj světa a malý Joska očekává doma malou sestřičku. Jak přicházejí děti na svět? Přináší je vrána, čáp, narodí se z vajíčka jako kuřátka... Když jsem byl malý, představoval jsem si, že se děti montují ve velkých montážních halách na běžícím pásu... Léto, to je láskyplný příběh mladého zeměměřiče s mladinkou Lenkou. Jan je starší a ví, že nesmí Lence odjet studovat výtvarnou výchovu... Třetí příběh je kontroverzní. Stará panna Anděla je paličatá, a tak odmítá nejen starou lásku Michala, ale i vstup do JZD, ačkoliv ví, že si na tom kusu země zničí zdraví, a přitom kolem už je všechno nové, oře se traktory, obilí se sklízí kombajny. Kontrast starého a nového světa i s náznaky necitlivého přístupu vedení obce, které zdánlivě jen ukládá povinnosti, ale má i kus citlivého srdce (Zdeněk Kutil jako předseda JZD a MNV)... Konečně příběh staré učitelky, šedesátka, to už je úctyhodné stáří a učitelka a maminka marně čeká, že bude ve stáří obklopena svými nejbližšími... Krásné prostředí Štramberka podmalovává smutný konec života. Pět hvězdiček filmu patří, i když bych vytkl drobné nedostatky. V době, o níž Jasný točil, se již oslovovali "soudruhu učiteli", také ten novorozenec si zřejmě pobyl o pár měsíců v porodnici déle... (24.11.2014)

Filmová báseň, to je přesně výraz, který k tomuto povídkovému filmu nejvíc sedí a který tu již použil Flego. Nádherná hudba Svatopluka Havelky ! Jen poznámka pro ty, které to zajímá : V úvodních titulcích se můžete dočíst, že jako pomocní řežiséři se na tomto snímku podíleli pánové Václav Vorlíček a Jiří Hanibal a jako asistentka režie Věra Plívová (později Věra Plívová Šimková) všechno později velmi úspěšní režiséři vlastních filmů. (12.06.2012)

České jaro, léto, podzim, zima je neskutečně krásným filmem, jehož syrová a obnažená reálnost působí až surrealisticky. Kytička jarního kvítí, jež nás provází všemi povídkami, se tak stává symbolem naděje na pozadí radosti a utrpení lidského rodu. Lidská pokora i tvrdost života dýchají ze záběrů širých luhů a lánů, strání a skrání. Povídkový příběh ukazuje, jak jsme s půdou spojeni na život a na smrt, a přece povznáší duši k nebesům… (25.11.2014)

Něžné půvabné příběhy. Úplně běžné osudy natočené režisérem, který umí vyprávět o obyčejných věcech poutavým způsobem. Miluje člověka a umí sdělit jeho pocity, sny, přání a bolesti. Všechno toto podtrhuje vynikající kamera. (19.11.2011)

Několik hodně civilních příběhů o různých podobách lidských tužeb. U mne se ale minulo účinkem... (25.11.2014)

Tieto poviedky dnes sotva oslovia diváka. Prvé dve sú naprosto o ničom. Tretia je už zaujímavejšia, ale jej záver je akýsi toporný. Najviac ma zaujala posledná poviedka - pekný ľudský príbeh. Ak som dal prednedávnom Kachyňovmu filmu At' žije republika 2*, tak v tomto prípade musím dať iba 1*. Jedna lastovička ešte leto nerobí. (02.09.2015)

První povídka: nejlepší. Druhá: vůbec jsem nepochopil, co tím chtěl Jasný říci. Jednoduchá a nezáživná milostná zápletka s nesympatickým Valou. Na třetí povídce je nejlepší, jak umí Tichánková skvěle ovládat koně. Poslední povídka: nuda, šeď, nepříjemní herci. (28.09.2017)

Výborná práce kamery. Některé záběry jsou opravdu nádherné. Dílčí hodnocení dle povídek: 1.- 70%, 2.- 75%, 3.-80%, 4.-80%. (06.03.2010)

Chtěla jsem dát 4, protože na mě film silně zapůsobil. Svou poetikou, ztvárněním tehdejší doby, zanechává ve mně výrazný pocit, připomíná mi mé nejzazší dětské vzpomínky (ovšem nejsem tak stará jako tento film). Ale něco mi na něm vadí. Duch filmu není čistý, budovatelské rysy pronikají do chování protagonistů i obrazů (zvlášť druhá a čtvrtá povídka) a je to trochu humorné až trapné. Ale možná je to jen můj subjektivní dojem, důsledek silné emoce, kterou film vyvolává a vliv filtru dnešního cynismu, který mě pořád otravuje. (25.11.2014)

1.Zde jsem sám sebe na tu dvacítku ukecal. Bylo to takové trochu milé. 2.Ani hlava ani pata, a také žádný konec ani pointa. 3.Tak zde za šedesát vynikající paní Tichánkové. 4.Opět bez ambicí. Asi to mělo vyvolat lítost. U mne se to nepovedlo. (30.04.2022)

Jasného film je symbolicky rozdělen do 4 ročních období. Začíná se narozením - jaro, končí zimou - smrtí. Všechny povídky se točí okolo venkova a poetického zobrazení. Snad jen krom Anděly. V této povídce je už naznačena kolektivizace, byť hodně mírnou formou. Pravdu o jejím průběhu ztvárnil později ve Všichni dobří rodáci. První povídka tíhne k dětskému pohledu na svět a tedy jediné části, která by mohla být i pro děti. Ve druhé naopak příběh zase tak optimisticky nedopadne, ale mladí lidé mají svou naději. Závěrečný příběh může leckteré příbuzné donutit k zamyšlení. Tak dlouho není čas se potkat až dotyčný člověk nemusí být už mezi živými. (20.12.2023)

Budovatelská tetralogie, kde jasně vede první příběh a pak kvalita klesá, ale poetičnost a ztvárnění jsou velmi silné. Hodnocení: 70 % (23.05.2013)