New York Stories
Obsahy(2)
New York. Řeklo by se, že je jenom jeden. Světová metropole, centrum světového obchodu, politiky, ale také vzdělání, kultury a zábavy. Film Povídky z New Yorku ovšem dokazuje, že existuje tolik podob tohoto města, kolika očima se na něj podíváme. V tomto případě očima tří výrazných režisérských osobností. Tři příběhy, tři různé pohledy, tři odlišné autorské rukopisy. V úvodní povídce, nazvané Lekce, sledujeme očima Martina Scorseseho uznávaného malíře, který se potýká nejen s tvůrčí posedlostí, ale také se svým rozháraným osobním životem. Francis Ford Coppola se ve své povídce Život bez Zoe dívá na New York okouzlenýma dětskýma očima, zatímco Woody Allen zůstává v závěrečném segmentu Oidipus dnes věrný svému oblíbenému typu neurotického hrdiny s nevyřešeným vztahem nejen ke své matce. Tři příběhy, každý úplně jiný, tři kamínky do fascinující mozaiky jménem New York. (Česká televize)
(více)Recenze (181)
Chvílemi si říkám, že ty 3* jsou až moc. Coppolova povídka mi přišla strašně dětinská a sentimentální. Scorsese mě nijak nedostal a chvílemi mi to připomíná, že si chtěl jen NĚCO natočit s kamarády a k povídce jako takové nemá takovou lásku. Woodyho Allena jsem nikdy neměl rád, ale jeho povídka mi přišla ze všech nejpříjemnější a přijal jsem jí nejlépe. Škoda. Mohly to být 3 skvělé povídky, které by vytvořili krásný film, ale výsledek takový není... ()
Scorsese pojal svou povídku jako trénink v zoomech kamery a v tom, kam až jde zajít v přesvědčivosti podání. Coppola uvízl v nemastným námětu (ze slabé režisérské chvilky ho nepodezírám). A Woody ctí zásadu, že otroci rodí otroky, a bez většího překvapení pokračuje v tom, co v 70. letech načal. Odečteno a nepodrženo: 90%, 60%, 80%. Kdyby se povídky víc provazbily (řekl vůbec režisérům někdo, že je to společný projekt?), vydalo by to na víc než na dvouhodinový spárořez. ()
Tři povídky v režii tří mistrů. Martin Scorsese, Woody Allen a Francis Ford Coppola. Martin Scorsese ukazuje, jaký dar má pro silné postavy a jak skvěle zvládá jejich osudy. Malíř v podání Nicka Nolteho je skvělý. Woody Allen si znovu zahrál svého neurotika, ale v tomhle případě je top neskutečně okouzlující, především díky jeho filmové mamince. A nakonec Francis Ford Coppola, který také nezklame, ale jako kdyby ke dvěma nějak nezapadal. Přece jen. Scorsese a Allen mají New York mnohem více v těle, a to jak životními zkušenostmi (Coppola je z Detroitu), tak i filmově. ()
Na takýto etalón režisérskych hviezd rozkopašné, nesúrodé, a aj nestotožniteľné krátke poviedky, ktoré sa ani synergicky neprepájajú a ani ako samostatné jednotky nefungujú bohvieako nezávisle. Scorsesemu by som dal za to umenie obrazu a výborného výberu White Shades of Pale 3,5, Coppola naopak ukazuje, že za stratou životnej energie a jedinečnosti nie sú iba štúdiá a slabé rozpočty (2,5) a Allenova obrazotvorná citová fantázia dokáže aspoň nebrať oné veci ani trochu za vážny povraz (3). ()
Galerie (19)
Photo © Touchstone Pictures
Zajímavosti (14)
- První film Kirsten Dunst. (HellFire)
- Michael Powell pomáhal s hlavním problémem příběhu Woodyho Allena "Oidipus dnes." (HellFire)
- Na scénáři k povídce Francise Forda Coppoly spolupracovala i jeho dcera a budoucí režisérka Sofia Coppola. (mcleod)
Povídky z New Yorku jsou utkány v odlehčeném pohledu na nejlidnatější město Spokojených států amerických. New York je světovým centrem obchodu, finančnictví, médií, politiky, vzdělání, zábavy, umění, reklamy i módy a zachytit nenucený půvab nejproslulejšího města je pokaždé svatou výzvou ctižádosti filmových tvůrců. Tři výrazní filmoví režiséři amerického původu spojili své schopnosti a znalosti ve snaze zaujmout, pobavit, rozveselit. Tři příběhy, tři odlišné postoje, tři různorodé pohledy na město měst, tři druhy filmařské rozjívenosti, kde jediným společným průsečíkem ruchu emoci je Paul Herman v nepodstatných hereckých rolích a termín láska v pestrých barvách života. Martin Scorsese vše rozjíždí povídkou ŽIVOTNÍ LEKCE na příznivé přílivové vlně ironie. Láska je základní potřebou tvůrčí múzy, přesto není jedinec v systému hry trvale nenahraditelný. Hlavní postavou je uznávaný a úspěšný abstraktní malíř Lionel Dobie (dobrý Nick Nolte) a jeho potřeba ve tvoření úzkosti. Jeho protějškem je Paulette (zajímavá Rosanna Arquette), netalentovaná studentka malířství a Lionelova múza v rozpolcenosti touhy, rozumu a vzájemného využívání. Zaujme Paulettina jednostranná známost a komik snobsky intelektuálního podání Gregory Stark (Steve Buscemi), moderní malíř a sebevědomý Paulettin svůdce Reuben Toro (Jesse Borrego), lehce nervózní kurátor Lionelovy výstavy Phillip Fowler (Patrick O'Neal) a nová i mladá naděje něžného políbení múzy lásky utrápeného malíře (Brigitte Bako). Francis Ford Coppola nabízí efektní obrazové hrátky prominentního dětství ŽIVOT BEZ ZOÍ. Dětská přemoudřelost, nadstandard životního luxusu a roztřesené zdání orientální pohádky zanechávají rozpaky. Hlavní postavou je Zoë (Heather McComb), povýšeně šťastné dítě, které si vždy a všude ví rady. Zaujme matka na cestách profesní fotoreportáže Charlotte (Talia Shire), otec a nejlepší flétnista světla světa Claudio (Giancarlo Giannini), spolehlivý sluha Hector (Don Novello), nový arabský spolužák Abu (Selim Tlili) a sjetá princezna Soraya (Carole Bouquet). Láska si hraje na schovávanou, ztrácí se a nachází. Bohužel nejpříjemnějším momentem povídky je jen hudební koncert v Propylajích athénské Akropole. Woody Allen vše ukončuje svým OIDIPOVÝM ZTROSKOTÁVÁNÍM v režimu a ve struktuře rozjívené ztřeštěnosti. Láska čeká na souhlas i soulad schválení. Hlavním zájmem událostí je padesátiletý právník Sheldon Mills (velmi příjemný Woody Allen) a jeho hledání vhodného životního partnera. Jedinečným názorovým oponentem je jeho stará matka (velmi zajímavá Mae Questel), velmi náročná k synovu způsobu životu a naprosto indiskrétní v intimně osobní rovině. Zaujme Sheldonova přítelkyně se třemi doživotními závazky Lisa (Mia Farrow), amatérská vymítačka ďábla Treva (Julie Kavner), Sheldonův psychoanalytik (Marvin Chatinover), poctivý kouzelník Shandu (George Schindler), překvapený a opatrný vedoucí divadla (Larry David), hluchá teta Ceil (Jessie Keosian) a Sheldonův nadřízený pan Bates (Ira Wheeler). Povídky z New Yorku otevírají rozradostněnou slavnost tří amerických celebrit filmové režie. Martin Scorsese okouzlí a pobaví svou ironií i pocitem úzkosti. Francis Ford Coppola opět dokládá, že je efektním vypravěčem bez hlubšího smyslu a pochopení nitra. Jeho malý příspěvek je rozčarováním. Woody Allen svou neurotickou ztřeštěností celkový dojem mírně vylepšuje, přesto nedokáže udržet kvalitu po celou dobu a kluzké podrážky se občas smeknou ze zamrzlé hladiny vkusu. Povídky z New Yorku jsou lehkým filmovým občerstvením. () (méně) (více)