New York Stories
Obsahy(2)
New York. Řeklo by se, že je jenom jeden. Světová metropole, centrum světového obchodu, politiky, ale také vzdělání, kultury a zábavy. Film Povídky z New Yorku ovšem dokazuje, že existuje tolik podob tohoto města, kolika očima se na něj podíváme. V tomto případě očima tří výrazných režisérských osobností. Tři příběhy, tři různé pohledy, tři odlišné autorské rukopisy. V úvodní povídce, nazvané Lekce, sledujeme očima Martina Scorseseho uznávaného malíře, který se potýká nejen s tvůrčí posedlostí, ale také se svým rozháraným osobním životem. Francis Ford Coppola se ve své povídce Život bez Zoe dívá na New York okouzlenýma dětskýma očima, zatímco Woody Allen zůstává v závěrečném segmentu Oidipus dnes věrný svému oblíbenému typu neurotického hrdiny s nevyřešeným vztahem nejen ke své matce. Tři příběhy, každý úplně jiný, tři kamínky do fascinující mozaiky jménem New York. (Česká televize)
(více)Recenze (181)
Jedna hvezdicka dolu je za ne moc povedenou Coppolovu povidku. Jeji myslenka sice nebyla spatna, ale scenar a zpracovani melo do idealu daleko. Odted jiz nemohu prohlasovat, ze jsem od nej nevidel slaby kus. Za to zbyle dve povidky zaslouzi absolutorium. Skvela freudovska vztahova studie ve Scorseseho prispevku doplnena u nej tradicnim pouzitim popularni hudby umoznuje jednoduche vciteni se do postav pribehu, divak se s nimi bez problemu identifikuje a patra, kdeze uz nekdy neco podobneho v zivote videl ci snad dokonce zazil. Woody Allen se zase dokazal drzet sveho modelu, ktery je v podstate ve vetsine jeho filmech stejny, ale nikdy nenudi a neprijde stereotypni. Jeho pribeh zkraceny na polovinu obvykle delky je stejne uplny jako by byl celovecerni, nic nechybi ani neprebyva. Navic zivotni pribeh, ktery nekteri urcite osobne taky znaji, opet koreni obvyklym, mne velmi blizkym sarkastickym humorem. ()
Povídkové filmy mám rád, ale dobrých je opravdu pohříchu málo nebo jsem na dobré zatim nenarazil.Spojení tří skvělých režisérů slibovalo ještě víc, ale možná právě to bylo na škodu, protože ze sebe nemuseli vydat uplně nejlepší nápady.Od Scorseseho jsem čekal víc, ale jeho povídka se ještě celkem dala, přesto je to asi nejhorší, co jsem od něj viděl.Coppola mě zklamal, povídka byla opravdu slabá a Woody Allenovi se to povedlo nejvíc, hned od začátku je to jeho typický styl a odpustil bych i to, že to byla na mě celkem blbost. Po povídkách bych to hodnotil : Scorsese 60%, Coppola 50%, Allen 70%. Celkem tedy za 60% ()
Vzhledem k počtu obyvatel New Yorku je možné přirovnat vznik filmu k tomu, kdy český producent vyzve tři režiséry, kteří natáčí odlišným stylem a pro jiné publikum, aby něco spáchali, a nazve to Povídky z České republiky. Samy o sobě by jednotlivé příběhy obstály minimálně u fanoušků příslušného tvůrce, ale dohromady to neladí a navíc mám pocit, že ani v jednom případě nejde o kousek, který by stál vysoko v rámci jejich tvorby. Ve všech třech povídkách je jistý nadhled a prvky humoru různé intenzity. Ačkoliv jsem fanda Woody Allena, nejvíc mě zaujala povídka Scroseseho. Celkový dojem: 60 %. ()
Povídka Martina Scorseseho není zhuštěným příběhem, jak se u podobných projektů sluší. Ubíhá volným tempem celovečerního filmu a po 45 minutách skončí přesně tam, kde mě začalo zajímat, jak bude pokračovat. ;o) 60% Povídka Sofie a Francise Coppolových působí jako dětský film a nepochopil jsem, čím je tak spjatá zrovna s New Yorkem. Jistěže příběh zazobaných dětiček se nemohl odehrávat někde v Iowě, kde není nic než obilí a ty věci, co ho sklízejí, ale v kterékoli - třeba i evropské - metropoli úplně klidně. 50% Povídka Woodyho Allena se mi ovšem líbila moc. Má správné tempo, vtip, je naprosto originální a krásně nerealistická. Příběh právníka, jehož matka vykukuje z oblaků nad Manhattanem a informuje kolemjdoucí, do kolika let se její syn pomočoval, prostě nemá chybu a předchozí povídky převyšuje rozdílem dvou tříd. 100% Takže celkově to vychází na 70% ()
Chvílemi si říkám, že ty 3* jsou až moc. Coppolova povídka mi přišla strašně dětinská a sentimentální. Scorsese mě nijak nedostal a chvílemi mi to připomíná, že si chtěl jen NĚCO natočit s kamarády a k povídce jako takové nemá takovou lásku. Woodyho Allena jsem nikdy neměl rád, ale jeho povídka mi přišla ze všech nejpříjemnější a přijal jsem jí nejlépe. Škoda. Mohly to být 3 skvělé povídky, které by vytvořili krásný film, ale výsledek takový není... ()
Reklama