Helimadoe

Chtěl jsem zde ocitovat pár vět, které jsou k filmu uvedeny v Lexikonu českého filmu od Cinemy, nicméně za mě to udělala balba (která je buď onoho textu autorkou, nebo to sem prostě opsala). Nicméně já jsem chtěl tyto řádky uvést proto, že s nimi nesouhlasím. Knihu jsem sice nečetl, ale rozhodně si nemyslím, že by ve filmu musela být dopodrobna rozebrána psychologická motivace (ani když je to podle Havlíčka). A taky nemám pocit, že by cokoli bylo podřízeno výrazné výtvarné stylizaci. Pro mě to byl prostě příjemný a zajímavý film. (02.01.2008)

Zatímco Juraj Herz si na Petrolejových lampách zlomil třeba ruku, Jireš si na tomhle přepisu Havlíčkova románu zlámal vaz. Převádět Havlíčkovu prózu na filmové plátno není jednoduché. Přestože tohle není typické Havlíčkovo dílo, určitě není tak složité zfilmovat lyrický příběh jako psychologický román. Nejlépe se s Havlíčkem asi vyrovnal Jiří Bělka, který natočil pro televizi Neviditelného (1965). (05.05.2006)

Helimadoe je film, který na ČSFD ztrácí body asi hlavně pro svou pomalost. Sám o sobě je ovšem režírován poměrně dobře a ani herecké výkony nejsou vůbec špatné. Především Josef Somr podává výkon velmi dobrý a kupodivu ani herectví Jakuba Marka jakožto hlavního hrdiny není, navzdory místní kritice, nijak zlé. Hlavní slabina filmu tkví v něčem jiném. Zcela fatálně se míjí s knižní předlohou. To, že museli tvůrci obětovat některé části děje je samozřejmě pochopitelné, vždyť nacpat 240 stran textu do devadesáti minut filmu lze jen obtížně. Také změny vyplývající z rozdílných charakteristik filmu a literatury jsou pochopitelné. Méně pochopitelné jsou významové posuny. Doktor Hanzelín není lidmi opovrhovaný podivín, jeho dcery nepůsobí dojmem zapšklých starých panen, Ema není dívenka chorobně drobná a křehká, učitel Pírko není nemotorný směšný prcek. To všechno samozřejmě posouvá celkové vyznění příběhu a číní jej o poznání banálnějším... Navíc, mnohé situace ve filmu se nejen od knižní předlohy liší a to prakticky vždy směrem k jejich zjednodušení, banalizaci, odmagičnění, ale dokonce jdou významově zcela proti duchu předlohy. Například pokud Dora v předloze říká, že nemůže být šťastná, ve filmu tvrdí pravý opak. Zatímco tragický, bezvýchodný, existenciální rozměr románu se ve filmu zcela ztratil, motiv erotického jiskření byl naopak neúměrně zvýrazněn... Samozřejmě se naskytá otázka "proč?" Možná ze snahy po větší divácké přitažlivosti, lepší pochopitelnosti. Film jakoby obrušuje veškeré hrany a místo nich kreslí podivnou starosvětskou idylku. Určitě i proto, že si tvůrci filmu zjednodušovali práci a jednotlivé scény, lokace či situace řešili tím nejjednodušším způsobem. Možná také proto, že Jireš jednoduše neznal románovou předlohu a z ne příliš šťastně napsaného scénáře vytáhl zcela odlišné důrazy. Mnohé významové posuny by pak šly na vrub prosté snaze dát, patrně ne zcela pochopitelnému (protože posunutému), ději alespoň nějaký smysl. Výsledek je ovšem tak jako tak slabý... Celkový dojem: 60% (27.06.2010)

Filmová adaptace stejnojmenného románu Jaroslava Havlíčka nedosahuje sice kvalit fenomenální Herzovy adaptace románu Petrolejové lampy, ale má své osobité nostalgicko-rozverné kouzlo, byť se poměrně zásadně liší od své románové předlohy...tragický a existenciální rozměr knihy Jaromil Jireš, věren si svému poetickému vidění světa (v kombinaci s pojetím, které nastavil již scénář Václava Šaška), ve své filmové adaptaci zcela opomněl a akcentoval náladu prvních citových vzplanutí a následných hlubokých zklamání typických pro období dospívání, erotický prvek mi pak ve filmu trochu překážel, jelikož se ne úplně potkával s poetickým rastrem nastaveným režisérem. Helimadoe rozhodně není špatným filmem (a tak typicky pro čsfd je coby český porevoluční titul silně podhodnocen), určitě mu ale ublížila doba jeho vzniku (všichni jeho stěžejní tvůrci už byli bohužel výrazně za svým uměleckým zenitem), kdyby byl realizován o nějakých dvacet let dříve, konstelace předního českého režiséra a výrazného scénáristy (Václava Šaška lze označit za specialistu na dílo Jaroslava Havlíčka, úspěšně adaptoval 4 jeho knihy včetně právě výše zmíněných Petrolejových lamp) mohla s celkem vysokou pravděpodobností napovídat o přestoupení oné pověstné tenké hranice nadčasovosti a o uměleckém zdaru či nezdaru... (20.11.2006)

Film námětově podobný Wajdovu Sestry z Vlčí, jehož kvalit ovšem ani zdaleka nedosahuje. Postrádám v něm i typickou havlíčkovskou náladu, která je tolik patrná v Herzových Petrolejových lampách nebo i ve Svobodově Prokletí domu Hajnů. Vadí mi poněkud i jeho jakoby televizní zpracování podobné o něco pozdějšímu a zdařilejšímu Bylo nás pět (Smyczek, 1994). Přesto palec nahoru za herecký výkon Josefa Somra i za práci rekvizitáře, který dal dohromady tolik dobových předmětů. (07.09.2013)