Helimadoe

Po vizuální stránce film stojí za pozornost. Havlíčkovskou lyriku, smíchanou s drsností a surovostí se Jaromilu Jirešovi podařilo věrně zobrazit. Ovšem to je všechno. Kde je barvitý jazyk a živelné postavy, Havlíčkovým hrdinům tolik vlastní? Z herců je jednoznačně nejlepší Josef Somr, s rolí drsného samorostlého lékaře chudých se skvěle vypořádal. Jiní se mi zdáli ve svých rolích nevýrazní. I tak ale dobrý film. (02.01.2008)

Na tomhle filmu je jednoznačně nejpůvabnější ten nevšední název. Ke všemu ostatnímu mám výhrady. Mělo to parametry televizní inscenace a ne distribučního filmu. Kdo se tady opravdu nevyznamenal, to byl představitel dospívajícího Emila. Podle jeho filmografie si touto rolí podepsal herecký ortel. Později už si v podstatě neškrtnul. Chudák tehdy možná tak zcepeněl, když si uvědomil, že je to vlastně docela slušná úchylárna. Postava ztvárněná Ljubou Krbovou byla regulérně zatížená pedofílií. Dora Lucie Zedníčkové byla jen psychicky labilní. Prostě a jednoduše se to nepovedlo. Nevím, proč o tom v obecné rovině smýšlím hezky, nelíbilo se mi to ani v době uvedení do kin. (23.01.2020)

Celkom banálny príbeh-spomínanie, čitateľné postavy, no ono to v komplexnosti sveta Havlíčkových postav a děja naberá akúsi všeplatnosť. Myšlienky, ktoré niekedy zaznejú i priamo, "Neklidná" Dora, päť sestier, Doktor, klúzelník a rodinné zázemie hlavného hrdinu... vo výsledku to akosi tne do živého, vyvoláva Ztesk a sebespyt. (27.03.2016)

V určitém věku to prostě některé české i světové režiséry (a nejenom je) postihne - začnou nostalgicky vzpomínat na mládí, špatné je zapomenuto, dobré je glorifikováno, všechno zalévalo teplé sluneční světlo a holky byly krásné a mladé a usměvavé a svůdné... A tak si takový režisér pak vybere nějakou předlohu, do níž by mohl tuhle svou nostalgii vrazit, jedno, že v originále to není o tom sluncem prodchnutém dospívání a hromadě holek na statku s velkými kozami (ačkoliv, dvě výjimky zde jsou), ale o tom stále stejném Havlíčkově cynickém pohledu na tehdejší dobu a některé lidi. Tenhle film jsem párkrát musel vidět, protože ČT to současně s Hradem z písku tehdy prezentovala jako úžasné dílo tehdejší tvorby, ale vždycky mne to nudilo, postavy mi přišly moc papírové, a ne životné, a na to jsem už poněkud alergický. Navíc hlavní hrdina by se hodil do Páni kluci, ale sem fakt moc ne. (15.06.2023)

Filmová adaptace stejnojmenného románu Jaroslava Havlíčka nedosahuje sice kvalit fenomenální Herzovy adaptace románu Petrolejové lampy, ale má své osobité nostalgicko-rozverné kouzlo, byť se poměrně zásadně liší od své románové předlohy...tragický a existenciální rozměr knihy Jaromil Jireš, věren si svému poetickému vidění světa (v kombinaci s pojetím, které nastavil již scénář Václava Šaška), ve své filmové adaptaci zcela opomněl a akcentoval náladu prvních citových vzplanutí a následných hlubokých zklamání typických pro období dospívání, erotický prvek mi pak ve filmu trochu překážel, jelikož se ne úplně potkával s poetickým rastrem nastaveným režisérem. Helimadoe rozhodně není špatným filmem (a tak typicky pro čsfd je coby český porevoluční titul silně podhodnocen), určitě mu ale ublížila doba jeho vzniku (všichni jeho stěžejní tvůrci už byli bohužel výrazně za svým uměleckým zenitem), kdyby byl realizován o nějakých dvacet let dříve, konstelace předního českého režiséra a výrazného scénáristy (Václava Šaška lze označit za specialistu na dílo Jaroslava Havlíčka, úspěšně adaptoval 4 jeho knihy včetně právě výše zmíněných Petrolejových lamp) mohla s celkem vysokou pravděpodobností napovídat o přestoupení oné pověstné tenké hranice nadčasovosti a o uměleckém zdaru či nezdaru... (20.11.2006)