Lev s bílou hřívou

Pán Munzar si zaslúži za výkon v tomto filme uznanie... Filmu dávam 60%. (22.10.2014)

Film jsem viděl kdysi dávno v rámci školního představení a líbil se mi. Takže jsem byl zvědav, jak ho uvidím současnou optikou. A pořád dobrý, i když o 20 minut kratší stopáž by neuškodila. It's a long Way to the Top if you wanna nebejt kýčař... (26.03.2018)

Co si myslet o člověku, který si sám o sobě myslí jak ho všichni mají rádi. Na rozdíl od Dvořáka, od kterého si snad každý vybaví nějakou melodii, se Janáček příliš do všeobecného podvědomí nezapsal. Připadá mi, že film představuje skladatele z povolání nikoliv z talentu. Přesto nechci ubírat na jeho kvalitách, kteří ocení milovníci klasiky. (27.04.2022)

Janáčka jsem vždy považovala za skladatele, který se zdráhá být melodický, avšak na několika místech se nedokázal udržet a prozradil svoji genialitu i v oblasti melodie, která snese srovnání třeba s Dvořákem (např. hned v první části Sinfoniety). Luděk Munzar zvládá rovněž své řemeslo mistrovsky a rovněž se místy zdráhá použít melodičnosti své povahy v herectví. Ale je tam. Je tam všude. (25.09.2013)

Po shlédnutí tohoto snímku jsem měl v hlavě prázdno a bylo mi špatně od žaludku. Jaromil Jireš vylíčil pana Janáčka jako hnusného chlípníka, naprosto necitelného ke své ženě,což by nebylo ještě tak zlé, ale to všechno provázela nestravitelná atmosféra a hudba mě (jakkoliv mám rád klasiku) rozhodně neuchvátila. Po shlédnutí tohoto snímku jsem se začal vyhýbat všemu, kde se objevuje pan Munzar. Promiňte, ale na tohle se prostě koukat nedalo. (10.07.2006)

Československý film vyprávějící o hudebním skladateli Leoši Janáčkovi (1854-1928). V hlavní roli rodáka z Hukvald se představil L. Munzar a film ho zachycuje už jako známého hudebníka, neboť jeho mládí je ve filmu opomenuto. Snímek se zabývá těžkostmi při zrodu jeho nejslavnější opery Její pastorkyňa, situací během nemoci a úmrtí jeho dcery (V. Žilková) a neuspořádaným rodinným životem s manželkou Zdeňkou (J. Hlaváčová). Ačkoli je snímek J. Jireše velmi poeticky a romanticky zaměřen a zobrazuje pro někoho až příliš dlouhé sekvence z jeho oper, dává tak divákovi nahlédnout do společenského prostředí české hudební scény na počátku 20. století. Ve snímku se objevuje též Janáčkův přítel, světoznámý A. Dvořák (L. Tokoš) a jsou zde zmíněny i počáteční rozpory mezi Janáčkem a hudebním skladatelem a ředitelem Národního divadla K. Kovařovicem (J. Adamíra). Janáček je popisován jako muž obětující maximum své hudbě, jenž v druhé polovině filmu hledá stále častěji a intenzivněji uměleckou inspiraci u mladých žen. Kromě jeho nešťastné manželky J. Hlaváčové se v záletné Janáčkově náruči vystřídala zpěvačka M. Vašáryová, díky jejímuž hlasu se původně opomíjená a kritikou ztrhaná opera Její pastorkyňa dostala do Národního divadla, temperamentní pěvkyně V. Zawadská a nakonec vdaná Z. Adamovská, jež Janáčka v seniorském věku upoutala rozepnutou košilkou. Dvoření postaršího skladatele k mladé a bezstarostně prostomyslné Adamovské vypadalo zpočátku podivně a nedůstojně, obzvláště za přítomnosti jejího manžela prkenného J. Bartošky, a zdálo se, že skončí fatálním fiaskem. Janáček se však na deset let odmlčel a poté překvapivě dosáhl svého cíle, neboť objekt jeho zájmu s ním odjel do Hukvald a inspiroval ho svou přítomností až do konce skladatelova života. Bílá hříva z názvu filmu přesně odpovídá barvě a tvaru skladatelova účesu, přirovnání ke králi zvířat však zůstává přehnané a nejasné. Obávám se, že život a dílo L. Janáčka nenabízí natolik zajímavých situací, aby plně pokryl dvouhodinovou délku tohoto lyricky laděného životopisného díla. Jsem si vědom, že režisér J. Jireš byl mistr na romantická a poetická díla, avšak v tomto případě jeho snaha nepadla na úrodnou půdu, neboť snímek začíná poměrně záhy nudit a docela dlouhé úryvky z jeho oper rozpačitému výsledku také napomohly. (15.07.2019)

Předností filmu jsou výborní herci a herečky a jejich výkony. Slabinou je poněkud těžkopádné pojetí a délka filmu. Jireš měl Janáčka rád, ale nedokázal to přenést na diváky.(max.50%) (05.07.2022)

"Žena, když rodí, tak ji taky nikdo nevyrušuje. A já, když komponuji, tak rodím !!!" Jaromil Jireš si tímto filmem jen upevnil pozici mého oblíbeného českého režiséra. Je to přesně ten typ filmu, který se slovy popsat nedá. Není ani tak o ději, je o skladatelových snech i nočních můrách. Je o poetice, hudbě, inspirujících krásných ženách a krásných obrazech. Nízké hodnocení na ČSFD mě ani moc nepřekvapuje, protože tenhle film opravdu není pro každého. A asi jen málokdo měl to štěstí, že ho - jako já - viděl v kině. P. S. Je pozitivní zjistit, že V. Žilková byla kdysi docela dobrá a sympatická herečka (než se z ní stala nesnesitelná televizní pinda). (14.04.2015)

Několik kapitol ze života Leoše Janáčka nám ukazuje těžkou cestu, kterou musel skladatel podstoupit při prosazení svého díla i pozitivní vliv, který na něj měly jeho mladé lásky. Tak jako většina velkých umělců byl i Janáček rozporuplnou osobností. Zaráží mě nízké hodnocení tady na CSFD (63 %), protože film je minimálně stejně tak dobrý jako Vláčilův Koncert na konci léta. (22.05.2012)

Nádherná pocta vášnivému skladateli skvěle propojuje Janáčkovu hudbu s kamerou Jana Čuříka. Herecké výkony jsou velmi silné, přičemž Zlata Adamovská zde předvedla svou patrně nejpozorohudnější roli vůbec. (01.07.2019)

Nedovedu poslouchat operu, způsobuje mi to skutečnou trýzeň. Veškeré operní pasáže, a není jich úplně málo, jsem tak byl nucen přetočit, a přišel jsem nejspíš o propojení skladatelova díla a života, které si znalci vychutnají. Jako velký obdivovatel českého filmu musím však ocenit zbylé části této biografie, která není úplně špatně uchopená, a zvolená forma docela ladí s obsahem - ač tedy Janáček vlastně pouze tvoří, trpí, nebo běhá za mladšími ženami. Přinejmenším si budu pamatovat ňadra múzy Zlaty, a skutečný koncert Luďka Munzara, který tu přehlušil všechno ostatní. (03.05.2022)

Celkem dobře zahrané, hlavně Munzar se snažil. Hodnocení: 65 % (25.02.2021)

VELMI DOBRÉ , ČESKÉ , SKVĚLÝ MUNZAR , PROSTĚ KVALITNÍ PODÍVANÁ . (12.12.2012)

Artový film sdělný širšímu publiku, ačkoli s trochu delší stopáží. Dojemně krásná přehlídka vrcholného herectví, vizionářské režie, sugestivní kamery a promyšleného scénáře s nebezpečnou (na dobu vzniku) symbolikou nekomformního člověka s životním elánem. A řada doprovodných symbolů: třebaže jméno příkrého Janáčkova kritika Janáčka, záběr na obálku knihy se jménem Zdeňka Nejedlého je výmluvný, známý Švabinského portrét TGM na konzervatoři, nečekaná přítomnost Upíra Krejčího. (14.04.2015)

Tady asi ujedu. Film byl asi dobrý, ale copak můžu za to, že se mi Janáčkova hudba ale vůbec nelíbí (možná ji jen nechápu) a ten herecký tandem (i když nehraje špatně) už se mi prostě hrubě přejedl? (11.04.2022)

Nejsem odborník na Janáčkovu hudbu ani jeho osobu (prof. Štědroň je jen jeden 8-), ale myslím, že na dobu vzniku celkem zdařilé dílko. Nemám antipatie k panu Munzarovi, a vím, že má hudbu moc rád, vystupoval i s orchestry jako konferenciér či recitátor, hudbě rozumí... Film hodně staví na prolínacích sekvencích, snu, reality, inspirace. Pro hudebního outsidera zajímavé. (28.02.2011)

Ve filmu, odehrávajícím se v době počátku 20. století do dne skladatelovy smrti, vystupují především ženy Janáčkova života : předčasně zemřelá dcera Olga, manželka Zdena, zpěvačka Marie Calma, milenky Míla Urválková a Jelča Horvátová a především skladatelova osudová láska Kamila Stosselová. Ve filmu se prolínají dvě různé časové roviny, skladatelovy vize, úryvky z operních představení, návraty do dětství a autentické Janáčkovy komentáře. (19.09.2013)