The Crying Game
Hra na plač
Režie:
Neil JordanScénář:
Neil JordanKamera:
Ian WilsonHudba:
Anne DudleyHrají:
Stephen Rea, Miranda Richardson, Forest Whitaker, Adrian Dunbar, Jaye Davidson, Andrée Bernard, Jim Broadbent, Ralph Brown, Bryan Coleman, Tony Slattery (více)Obsahy(1)
Člen Irské republikánské armády Fergus se podílí na zajetí britského černošského vojáka Jodyho. Během tří dnů se s ním sblíží. Přesto je však svolný rukojmího zastřelit. Jenže vojáka při pokusu o útěk přejede britský obrněný vůz. Fergus vyhledá v Londýně Jodyho dívku Dil a zamiluje se do ní. IRA ho znovu vyhledá a on přijme účast na chystaném atentátu. Zároveň se snaží uchránit Dil před spolubojovníky...
Neil Jordan suverénně splétá několik motivů do svrchovaně filmového tvaru. Po působivém prologu na klasické téma vztahu vězně a jeho strážce, odhalujícího zrůdnost politického násilí, se příběh přenáší do roviny intimního erotického poměru, ozvláštněného sexuální odchylkou (irský katolík je náhle postaven do neřešitelného dilematu). Na konci splynou obě roviny do poněkud bizarní historky z černé kroniky, a smírný epilog uzavírá zvláštní "vymyšlené" drama, jež vůbec nemusí být vzdálené realitě. Režisér dokáže mistrně navodit atmosféru, mnohdy i pomocí překrásných dobových písní. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (160)
Spíš 4 a půl. Hodně nevšední příběh, skvěle zahraný. Bohužel jsem dopředu znala pointu. Dá se o něm přemýšlet ještě dlouho do noci...filmů s tématikou IRA by se mělo dělat víc, viz. můj oblíbený Boxer. ()
Vždyť je to jen kus masa. … Krásně jsem si to vychutnal. – (smích) – Já si to vychutnal. Byls fakt skvělej. Věř mi. Fergus je v podstatě dobrý člověk. Zřejmě ale vyrůstal ve špatné společnosti, a tak nakonec skončil jako dobrovolník u IRA. Psychologické drama o hrůzách jedné ostrovní války se poněkud nečekaně zvrhne v psychologické drama o jedné netradiční lásce. Překvapivě je v druhé části mnohem víc násilí než v té první a tak vůbec je místy dost drsná. Sbíral jste už někdy zuby zlámanejma prstama? V první části vlastně jen vojáci rozstříleli úkryt teroristů. Vše, kromě vztahu Ferguse s vězněm, jde do pozadí a už tady se režisér dotýká choulostivých témat. Po srážce Jodyho s vojáky pak musí Fergus splnit slib, a tak odjíždí do Londýna. No a zde se to po krátké idylické romanci začíná zamotávat. Závěr zůstal otevřený, takže se nakonec můžeme jen dohadovat, jak vztah Ferguse a Dil skončí. …a škorpión odpoví: Nemůžu za to, jsem už takovej. ()
Vpravdě nezapomenutelný film... Vzpomínám si, jak jsem na něj šel kdysi dávno předávno nic netušíc do kina, a jaký obrovský šok mě pak během představení čekal. Tedy ona se mi ta holka sice zdála něčím trochu divná, ale že bude až TAKHLE divná, tak to by mě tedy bývalo nenapadlo. Byl jsem tehdy zkrátka ještě naivní trubka, dneska by mě už podobná pointa příliš nepřekvapila a určitě nešokovala. Jaye Davidson byl ve své roli fantastický a je to i hodně zajímavá osoba, jak jsem se o něm tady i jinde na síti dočetl. Škoda jen podprůměrných hereckých výkonů ostatních herců (kromě Foresta Whitakera), zvláštního stylu dialogů a ubohé filmové výpravy na úrovni televizní inscenace ČT; být The Crying Game pojata vizuálně zajímavěji a herecky lépe, určitě bych jí vypětil. ()
Hru na plač stačilo vidieť raz, aby zostala v pamäti pevne ukotvená. Odvážim sa dokonca tvrdiť, že si to, až na pár detailov, pamätám veľmi presne dodnes. Po rokoch úpenlivého hľadania a striehnutia už teraz iba vyčkávam. Niet sa kam náhliť, bojím sa unáhliť. Exotické jedlo väčšinou sklame, ak je pre nedočkavosť a z náhradných surovín pripravené doma, rovnako, ako stará láska bude vždy lepšie chutiť v spomienkach, než pri opätovnom stretnutí v inom čase. Až takto citlivý je môj vzťah k Hre na plač a vôbec nemám pocit, že by to v prípade tohto filmu bolo prehnané. [100%] ()
Úžasná role černé femme fatale Jaye Davidson! Kdyžtak si vzpomeňte na film Hvězdná brána… ()
Po dlhsej dobe som si pustil znova tento môj oblubeny mix romantiky dramy a trochu aj thrilleru. V minulosti ma na nom stvala len jedna vec a to Stephen Rea, ktory mi ako hlavny hrdina nebol prilis sympaticky. Ale zrazu mi prestal vadit a behom filmu pôsobi strasne láskavo, ako ho opise aj jedna postava. Mne strasne pripominal môjho oblubenca Tima Rotha, tak mozno Stephenovi pridem na chut aj v inych filmoch. A ak nie, tak v tomto filme som si ho uz oblubil a nemam najmensi problem sa vcitit do dilemy, ktoru behom filmu bude musiet riesit. Film je hlavne zvlastnou romancou v ktorej viacere postavy maju svoje tajomstva, ktore ich vyznamne ovplyvnia. To neustale predavanie si ulohy trpitela mi pripominalo dalsi skvely film s podobnou tematikou a to Cronenbergov M. Butterfly. Tentokrat sa ale dockame adekvatneho happyendu. Alternativny zaver so svojou snahou o absolutny happyend vyznieva strasne trapne a nevierohodne. Je evidentne, ze ho natocili na natlak studia a herci tam prehravali tak nasilu az to pôsobilo, ze si zo svojich roli robia srandu. Od Neila Jordana som videl niekolko filmov a ziadny z nich ma vôbec nebavil. O to viac ma fascinuje ako mu tentoraz vsetko dokonale zaklaplo. Okrem perfektneho scenara sa vyznamenali hlavne herci. Môj oblubenec Forest Whitaker tu ma len par minut v uvode, aby sa predviedol, ale aj na tak malej ploche si dokaze ziskat divakove sympatie a nasledne vas bude este dlho mrziet ako dopadne. Stephen Rea napriek tomu, ze je na vine jeho smutneho osudu nevyvolava v divakovi nenavist, ale skôr lutost nad tym, do coho sa zaplietol. Film ale ziskava poriadne grady grady akonahle sa na scena objavi famozna postava Dil. Nominacia na Oscara pre tuto osobu bola zasluzena a ja som jej tajomstvo zhltol aj s navijakom, ked som film videl prvykrat. A jej vykon nie je o nic menej pôsobivy ani ked uz poznate tajomstva vsetkych postav. Pre mna to je o to viac fascinujuce. Chemia medzi Dil a Reaovym Fergusom je fenomenalna. Kazdy jeden ich vzajomny pohlad vyvolava iskrenie. Od chvile ked sa stretnu, tak sa rozputa môj oblubeny zaner osudovej romanci u ktorej cely cas viete, ze nebude mat stastny koniec a o to viac si vychutnavate ich spolocne chvile. Nastastie toto je jeden z tych pripadov, kedy sa urciteho happyendu dockaju a nepôsobi to nasilne ale prirodzene. Okrem ustrednej trojky stoji za zmienku este vtipny barman Jim Broadbent so skvelymi hlaskami. Hudba dokonale podfarbuje atmosferu a text piesni niekedy doplna samotny dej. Takze po rokoch som este spokojnejsi a davam plny pocet. Je mi luto len toho, ze sa Jaye Davidson vykaslal na herectvo. Aj v Stargate bol genialny. 10/10. ()
Tak co o tom mám napsat? Pět hvězd je bez debat (klidně by ještě jednu zasloužil úžasně chytlavý - obzvlášť ve spojení s tímto filmem -, však neohratelný cajdák Boy Georgeho, který sem pasoval nachlup stejně, jako píseň Blue Velvet ve filmu...), ale co na něm bylo tak silného, že si na něj mimoděk vzpomenu x krát do roka, a to jsem ho od r. 1993 viděl jen 3x? Vícerovinový a překvapující příběh irského vojáka je tak reálný, civilní (těch několik, skoro jakoby v druhém plánu obnažených, témat jako je IRA, transvestice je přeci téměř běžným konverzační tématem prvního školního stupně) a tak uvěřitelně a dokonale zahraný. Poslední úkol pro IRU, splněný slib její oběti a jako odměna velmi zvláštní vztah i cit. ()
Skvelý scenáristický počin, ktorého silu znásobuje výborný herecký výkon Jaye Davdsona. ()
Akcí IRA ve filmu moc není, jen ze začátku se řeší britský zajatec a co s ním. Zajatce hlídá hlavně Fergus, který se s ním povídáním o sportu spřátelí. Dozví se od něho o přítelkyni Dil, o kterou ho zajatec prosí, aby se po jeho smrti postaral. Fergus to chce splnit, vydá se do Londýna Dil hledat. Vznikne mezi nimi zvláštní vztah, který všechno zkomplikuje. ()
Dil je ve své křehké zranitelnosti i všestravující touze po lásce stejně fascinující, jako Patrik v Jordanově pozdější Snídani na Plutu. Filmová výzva 2016 ()
Pro mé hodnocení je klíčová postava Dil, respektive výkon Jaye Davidsona. Kdo má pro tohoto herce, v němž se talent a charisma spojily v přímo vražedné kombinaci, slabost, nemůže hodnotit nízko. Bez něj bych film možná hodila i do odpadu:) Zápletka naprosto šílená (ten, kdo jí vymyslel, si zasloužil buď Oscara nebo Bohnice), ale funguje, aspoň na mě jo. Její originalita a kouzlo (kterému hodně pomáhá i melancholická hudba Anne Dudley) jsou důvodem, proč zhlédnout tento zvláštně přitažlivý film. ()
Extrémně nevyrovnaný počin. Dva poměrně soběstačné celky - stockholmský syndrom v Irsku a lehce almodovarovská londýnská romance - by mě bavily odděleně, jejich spojení ale nedopadlo moc dobře. Filmu by určitě slušelo, kdyby byl roztříštěn na několik povídek, mnohem lépe bych se smiřoval s výkyvy nálady a rytmu jednotlivých fragmentů. Takhle tady máme trochu akce, trochu srandy, trochu romantiky, trochu psychologie, sem tam pindík, sem tam krev. To vše v nemastném-neslaném obalu Jordanovy podprůměrné režie. Meh. ()
Tenhle film by mohl být synonymem pro nevyužitý potenciál. Začátek je totiž báječný, ale ta náhlá změná žánru mi prostě nesedla. Film se zlomí a spíše než drama, na kterém začínal, připomíná Birdcage plnou černého humoru, aby se na konci opět vrátil k původnímu konceptu. A to všechno není zrovna dobře namíchané. Jaye Davidson je opravdu neskutečný, přeci jen nominace na Oskara za první roli v životě mluví sama za sebe. Forest Whitaker a Stephen Rea stejně skvělí, ale jednotlivým částem bohužel chybí větší soudržnost (a konec je vysloveně nepovedený), a tak i když se na to dobře dívá, o žádný zázrak bohužel nejde. A přitom nechybělo mnoho. ()
Nesourodá směs tří potencionálně zajímavých filmů. ()
Snímek se skvělými, více i méně očekávanými zvraty, které posouvají film jakoby naprosto někam jinam. Film o tom, jak je láska komplikovaná, vlastně natolik, že ani sami její aktéři vlastně nejsou schopni poznat, jestli milují, co nebo koho milují, a jak moc jsou pro svou lásku schopni obětovat. Stephen Rea úžasný, Jaye Davidson nádherný a samozřejmě skvělý Jim Broadbent ve vedlejší roli. Ale ten příběh... ()
Velmi nezvyklé, báječně provedené, velmi silné. ()
Jedním z cílů a ambic filmu je seznamovat se světem, s kterým se běžně nesetkáváme nebo (v lepším případě) nikdy nesetkáme. Vždyť i Boy George zpívá: "Don't want no more of the crying game". A tak (raději) utečme od příběhu režírovaného IRA, a všímejme si následného vztahu dvou mužů: Ferguse a Joddyho, a Ferguse a Dil. Pro oba platí, že při poznávání jeden druhého se postupně mírní počáteční averze a zaujatost, a provedení chladnokrevné vraždy se stává takřka nemožným. Pozn.: Angličtina má poměrně dost idiomů spojených s pláčem: crying game, crying shame, crying time atd. Při překladu je třeba se trochu zamyslet. Hra na pláč asi nebude to pravé ořechové. ()
Zvláštní film, který má velice překvapivý vývoj a minimálně dva dost drsné zlomy. Mám hlavně na mysli svlékací scénu:-) Musím ale říct, že část po příjezdu Rea do Londýna se mi vůbec nelíbila. Rozhovory přes barmana, komický prvek v podobě x krát vracejícího Jakea, zdálo se mi to takové...dost blbé. Po svlékací scéně se to ale všechno změnilo k lepšímu. A závěrečná píseň "Stand by your man", která běží s titulky, mě pobavila. Ti co film viděli jistě vědí proč:-) ()
Je to zvláštní: neviděla jsem jediný film Neila Jordana, ze kterého bych nebyla úplně nadšená, ale přeci jen mi tam vždycky něco chybí k tomu, abych mohla dát s čistým svědomím 5*. Hra na pláč je skěvlý film, o tom žádná, a vsadím se, že ve své době musela vyvolat solidní poprask, kór v nábožensky upjatém Irsku. Scénář nemá sebemenší vadu, herci jakbysmet (obzvlášť zbožňuju ten mírně smutný výraz Stephena Rea, ten chlap je neskutečněj), režie bravurní (aspoň do té míry, co to můžu jako laik posoudit). Ale něco mi nesedí na příběhu, na tom, jak se odvíjí - asi se do mě dostatečně nezažral, každopádně nemůžu říct, že bych s to nějak prožívala, jako kdyby mezi mnou a postavami pořád stála nějaká clona. A v tom je právě ten háček - u takovýho příběhu bych to prožívat měla. Teď se ovšem nabízí otázka, jestli je to moje vina, nebo vina filmu... ()