Purpurová růže z Káhiry

Je to zvláštní, uplynulo teprve pár měsíců od dob, kdy jsem se na filmy Woodyho Allena nedokázal dívat, a teď v nich spatřuji jistotu... nemusím se bát, že Allenův film bude nějaká blbost a to platí i Purpurové růže z Káhiry. Woodymu se podařilo skvěle odhadnout, jak by to asi vypadalo kdyby z filmového plátna vyběhla jedna z vedlějších postav. Je zábavné sledovat ty, jenž ve filmu zůstali a bojí se, že bude vypnuta promítačka a stajně tak je zábavné sledovat Toma Baxtera, který je dokonalým obrazem muže a se jí snaží zalíbit (a jak se zdá, jde mu to). Trochu horší to je s nesympatickou postavou hollywoodského herce Gila Shepherda, je totiž vypočítaví a sebestředný. Jediná jeho úloha ve filmu je zachránit své namyšlené ego. A to se mu bohužel podaří, přičemž pokazí... nebudu spoilerovat, prostě jen tento film je skvostem světové kinematografie a já bych Vám jej rád doporučil. (15.11.2005)

První čtvrthodinu jsem se celkem nudil a připadalo mi, že bych radši sledoval onu černobílou Purpurovou růži z Káhiry, na kterou chodila hlavní hrdinka do kina. Poté, co se zápletka rozjela, mi zas vadila Mia Farrow, na níž nic zajímavého neshledávám. Film tak zachraňoval originální scénář a vynikající Jeff Daniels. Mimochodem: Viggo Mortensen hrál jen ve scéně, která byla vystřižena, takže bych ho sem ani nepletl. (24.11.2005)

Jedná ze zásadních výtek filmových kritiků, kterou většina diváků nejen nesdílela, ale ani nechápala, směřovala proti odtržení filmového světa od skutečnosti. Film má reflektovat realitu všedního života a řešit reálné problémy, ne nabízet únik do světa iluzí. Naproti tomu diváci vždycky odpovídali, že všední reality mají plné zuby a do kin přicházejí snít a bavit se. Woody natočil zábavnou hříčku o filmovém průmyslu jako tradiční továrně na sny, kam se chodíme schovat před bídou každodenní ubíjející reality. Filmová postava se jednoho dne vzbouří a rozhodne poznat skutečné city a skutečný život a osloví divačku ve filmovém sále. Následuje romance jak z těch nejpokleslejších dílek červené knihovny okořeněná Allenovým ironickým nadhledem, která má ovšem pro vyznavače žánru červené knihovny poněkud bolestné zakončení. Purpurová růže je komedie, ale narozdíl od raných Woodyho dílek není založená na hláškách a bláznivých gazích. Milé obsazení, Woody už tady jasně dokázal, že jeho nejsilnější parketa je práce s herci a propracované dialogy. Celkový dojem: 85 %. (27.10.2013)

Příběh o postavě, která vystoupí z plátna za svou milovanou divačkou je vtipný, originální a romantický. Woody Allena tentokrát neuvidíme jako herce a jako autor je nezvykle málo cynicky a naopak něžný. Hezky vypravuje o filmových láskách a zamilování se do fikce, které může člověk při sledování filmů zažit. Další pěkný nápad je, že další postavy ve filmů zůstanou, zoufale komentují situaci a doufají, že film nebude stažen z distribuce. Tento kruh uzavírá herec uniklé postavy, který potřebuje svou chválenou figuru navrátit zpět do filmů. Celkově pěkná promyšlená a skoro až hravá záležitost, ve které se mixne několik žánrů a emoci. Trochu tomu chybí větší jiskra a zapamotavelnost ale pro jednou se na to hezky kouká a je to určitě milý. (20.06.2020)

Další z nezapomenutelných filmů Woodyho. Překvapuje mě, jak je jeho tvorba tematicky rozmanitá. Tentokrát zvolil romantický motiv a krásně k tomu využil prvky fikce. Ačkoliv zde sám Woody tentokrát nehraje, vůbec to nevadí, protože málokterý jeho film vám tak skvěle představí jeho osobnost a myšlenky. Navíc Mia Farrow a Jeff Daniels hrají takřka dokonale, takže jeho absence ani trošku nevadí. 9/10 (18.03.2008)