• Orlau32
    ****

    Pohádka, pro kterou pan Kachlík vybíral hlavní představitele se vkusem a citem pro krásu. Princezna Magda Vášáryová, samozřejmě nádherná ! Princ Bajaja Ivan Palúch, fešák, vysoký jak má být. Nic mě v pohádce nerušilo ! Drak, jako loutka, byla na tu dobu dobře vymyšlená a je třeba si v "BONUSU" na DVD poslechnout režiséra Kachlíka, co o tom říká. Jedinou výhradu (ale to je maličkost) bych měla k paruce Bajaji, kdy dělal zahradníka. Proč musela být tak pitomá a ještě zrzavá ? Lepší by bylo na hlavě slámové roští. Ale to je opravdu moucha. Výborně byl vybrán rovněž loupeživý rytíř. Typ jak vyšitý. (nevím, bohužel jak se jmenoval). Celkově lze říci, že pohádka patří mezi ty oblíbené pro dětské i dospělé diváky.(25.12.2008)

  • ABLABLABLA
    **

    Moc se mi to nelíbilo, ani ne to že to bylo takové ponuré, ale prostě tuhle pohádku jsem nikdy moc nemusela ani v knižní podobě a teď, když jsem ji viděla ve filmové, tak taky ne. Hned první, co mě udivilo, jak mu nebylo divné, že ten kůň mluví. To je asi normální, když se bijete před hostincem, že na vás kůň promluví "naskoč si" a odveze vás. Ok. Další věc. Ha a pak že dřív to nebylo jako dneska... znala ho - no znala je silné slovo - potkala ho před dvěma minutama a už by ho políbila, kdyby je nevyrušili.. to je úplně stejné jak dnešní omladina (jsem sice zhruba stejně stará, ale baví mě používat slovo omladina :D) na diskotéce, nebo snad ne? Akorát že nehrají slepou bábu, ale tanec zvaný ochmatávačka. Další fakt. Odkdy ženské v této době (pohádkovostředověké samozřejmě) mohly nosit legíny aka kalhoty a být oblečené jako panoši? Ten souboj s drakem byl každopádně nejubožejší a nejnudnější, jaký jsem kdy viděla. Nekonečné obsakakování draka na koni jak na oslu a ani se nestrefoval. Všimli jste si taky, že evidentně neuměl zacházet s mečem, když ho furt držel za ostří anebo jako obrannou kládu? No a nejvíc mě dostal závěr, kdy zcela radikálně, bez debat je hned popravili hozením ze skály... a házeli je všichni - kuchtík, voják, služka... hodně razantní.(26.1.2014)

  • kingik
    ***

    Jmenuji se Bachacha. Tahle pohádka mně nepřijde diváky moc vyhledávaná. Nikdo moc o ní nemluví, nikdo ji moc nevychvaluje. A mně to nedalo a pokusil jsem se zjistit, co je toho příčinou. Předně není natočena podbízivou a ani příliš atraktivní formou. Zvolená režie je pro běžného diváka až téměř "těžkotonážní". Podobnou režii měl také Třetí princ s Trávníčkem. Rovněž výběr herce do hlavní role jde dost proti proudu obvykle zaběhaným a osvědčeným typům na role princů. Divácké představy tak může snaživý Ivan Palúch naplnit a taky nemusí. Ani Magda Vášáryová není princeznou, ze které se zatají dech. Známý příběh pak plyne se svými vrcholy a propady. A pohádková atmosféra na diváka dýchne jen velmi málo, ačkoliv si myslím, že nějaké to svoje kouzlo tahle pohádka určitě má. Když k tomu připočtu Kachlíkův poctivý filmový přístup, vychází mně z toho pohádka, kterou si opakovaně hned tak nedám, protože má potíže s tempem a občas se vleče, ale není důvod ji zatracovat. Nové verze se rozhodně hned tak nedočkáme, co kdyby se jí náhodou ujal Troška a udělal Bajaju roztomile žvatlavým princem. To by teprve byla pohádková katastrofa. 60%(16.3.2013)

  • plechulka
    ***

    S rodiči v kině cca v 9 letech byl drak s orlími zobany děsuplný ... a princezna s předlouhými vlasy překrásná (Celé dětství mne stříkali "na kluka"!) a vůbec všichni úžasní - i Černý princ..... (A po letech, když jsem konečně shlédla Markétu Lazarovou mě pak všichni někoho připomínali.....) Každopádně závěrečná scéna, kdy Bajaja hledá Slavěnu mezi vysokým kapradím byla romantická i po letech, kdy jsem na film koukala se svými dětmi, co loutku draka "odzívaly"....(11.4.2011)

  • Ezis
    *****

    Pro mě nejlepší česká pohádka. Jako malá jsem z ní viděla jen konec a pamatuju se, že se mně líbila princezna Slavěna a strašně jsem se bála draka. Sice možná není dokonale technicky zpracovaný, ale co byste chtěli od Československa roku 1971? Kdyby takhle vypadali dinosauři v Jurském parku, byla by to ostuda, ale u starých českých pohádek spíš než na technickou dokonalost hledím na to, jestli mají bohatý jazyk a zajímavý děj, jestli mají co říct a rozvíjejí dětskou fantazii. To, že jsem se toho draka bála, dokazuje, že vnější nedokonalost mu rozhodně nebyla na překážku :-) Později se mně Princ Bajaja velice zalíbil. Kvůli nádherné hudbě Vladimíra Sommera, kvůli malebným a přitom ne kýčovitým přírodním scenériím, správnému záporákovi, krásné, hravé a inteligentní princezně Magdě Vášáryové, a samozřejmě také nádherným kostýmům Vladimíra Brehovszkého. O těch by se tu dal napsat celý článek. Líbí se mně, že hodně používá bílou barvu a jeho kostýmy jsou vkusnou kombinací reálných historických stylů (italské renesance a empíru) a pohádkovosti. Měla jsem velké štěstí, že jsem je mohla vidět „naživo“ na výstavě ve Strahovském klášteře a na rozdíl od některých jiných, méně kvalitních, vypadaly moc pěkně i po čtyřiceti letech a zblízka. No a další rozměr pro mě pohádka získala, když jsem si přečetla scénář Františka Pavlíčka i s vynechanými scénami. Ty doplňovaly obraz, který film bohužel nedotvořil do konce: obraz velice propracovaného a moudrého příběhu. Na začátku pohádka prince zastihuje jako laskavého a statečného, ale trochu lehkomyslného mládence, který je odhodlán jít za svým snem, i když přesně neví, jaký ten sen vlastně je. Vypráví o něm svému koni a ten ho nazve „pěšákem snu“. Ve filmu je ovšem princovo vyprávění vynecháno, takže koníkovo „pěšák snu“ zazní tak trochu do prázdna. Během filmu princ postupně dospívá, učí se vytrvalosti, sebezapření a odvaze rozhodnout se pro těžší cestu. Na scénáři se mně nejvíc líbí dvě věci: jednak že se v něm projevuje Pavlíčkova láska k přírodě (princ zachrání nejen koně, ale i lasičku), což je motiv, který pohádkám rozhodně prospívá. A za druhé to, že příběh i postavy mají daleko ke schematičnosti - princ pomůže stařence, ale ta mu nesplní tři přání - jen mu řekne, že záleží na člověku samém, jakou cestu si vybere a kam ho dovede. Ani princova cesta za snem a láskou nejsou jen klasickou „cestou za vysněnou princeznou“ - zajímavou změnou je, že se nikdy nedozvíme, o čem přesně princ snil, ale je zřejmé, že jeho snem rozhodně nebyla prostě jen krásná princezna. Možná to má být nenápadná výzva, aby si na místo princova snu dětský divák dosadil své sny a dospělý své ideály, kterým postupem času začal říkat iluze. I sama princezna je reálná lidská bytost s lidskými vlastnostmi: hravá, trochu povýšená, provokativní, laskavá, odvážná a tvrdohlavá. Je to nejpropracovanější, nejživější postava princezny v českých pohádkách. Do Bajaji se opravdu zamiluje, až když se přesvědčí, že v něm našla záhadného ctitele, obdivovaného hrdinu i přítele. A příběh nekončí tím, že princ získá princeznu, ale až ve chvíli, kdy i princezna osvědčí svoje odhodlání jít za svou láskou a něco pro ni obětovat, a oba dohromady osvědčí svou schopnost spolupracovat (to už ve filmu chybí). Za scénářem je zkrátka cítit ruka člověka, který má cit pro jazyk, fantazii, laskavost a srovnané hodnoty.(22.4.2011)

  • - Herci vo filme bojujú so skutočnými zbraňami. (Zdroj: ČSFD.cz)

  • - Rudolf Kachlík uvedl, že Bajaja (Ivan Palúch) měl původně jezdit na arabském koni. Ten se ale při souboji s drakem splašil a utekl. Dále pak vyzkoušel ještě jedenáct koní, ale u všech byl výsledek totožný. Teprve dostal radu, aby Bajaju posadil na vysloužilého cirkusáka, který skutečně zůstal při souboji s drakem chladný. Palúch měl však s koněm problémy. protože jakmile jej chtěl pobídnout do cvalu, naučený kůň se místo toho vzepjal. Jindy se zase posadil a jednou si dokonce lehl na bok. Trvalo nějakou dobu, než se Palúch naučil způsob, jak koně pobídnout ke zrychlení. (Maja238)

  • - Tehdejší ústřední dramaturg Ludvík Toman, který nenáviděl všechno, co souviselo s náboženstvím a vírou, ke scénáři této pohádky připsal: "Vynechat pokřižování babičkou, těmto věcem je třeba se vyhnout." (raininface)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace