• tomtomtoma
    ****

    Princ Bajaja ve filmovém zpracování Antonína Kachlíka si dokázal uchovat strašidelnou děsivost syrovosti starodávných příběhů, kde pohádkové bytosti s nadpřirozenými schopnostmi vládnou osudům, myšlenkám i činům. Díky zachovalému duchu archetypálního způsobu vyprávění se podařilo vytvořit poetické obrazy. Dětem ponurá nálada přinese záchvěvy strachu. Humorný nadhled se zde nenajde, přesto má tato filmová pohádka své osobité kouzlo a vznešenými tahy maluje smutnou rytířskou píseň s pochopitelně šťastným koncem. Hlavní mužskou postavou je princ Bajaja (zajímavý Ivan Palúch s hlasem Petra Štěpánka), dobromyslný člověk se skrytou identitou na své životní pouti k opravdové dospělosti spravedlivého a moudrého vladaře. Hlavní ženskou postavou je princezna Slavěna (půvabná Magda Vášáryová), nedozrálé kvítko uprostřed nesmiřitelnosti nadpřirozené síly pohádkového světa. A osud si občas krutě a zvráceně zahrává s lidmi. Hlavním padouchem je Černý princ (velmi zajímavý František Velecký s hlasem Petra Čepka), všehoschopný a vynalézavý vůdce loupeživé bandy. Není zvyklý na odmítání a násilně si bere vše, co se mu zalíbí. Důležitou postavou je mluvící kůň (hlas Petra Štěpánka), který si vybral svého pána, aby bděl nad jeho správným směrem životního poslání. Každou pochybnost nekompromisně zahání a udržuje hrdinu ve skromnosti, ostražitosti a lidskosti. Z dalších rolí: smutný král a trudnomyslný otec Slavěny (příjemný Gustav Opočenský), poslušní pohůnci Černého prince (Jiří Krampol, Josef Kubíček s hlasem Josefa Hlinomaze a Karel Hábl), snaživý princ a vystrašený nápadník (Jiří Ptáčník s hlasem Jaroslava Satoranského), bezelstný starý zámecký zahradník (Vladimír Hlavatý), moudře radící stařenka (sympatická Vlasta Jelínková), či vystrašený hostinský (Miroslav Vlček). Zdůrazňovaná skromnost a pokora učí trpělivosti na počátku i v průběhu svízelné cesty k určenému cíli. Díky děsuplné strašidelnosti má filmová pohádka osobitou podobu. Nekonejší, znejišťuje a poeticky rozpráví.(6.4.2017)

  • vlcekmirek
    ****

    Snad právě proto, že film není rozjuchaný, veselý, zářící barvami a vtipem, ale naopak je ponurý a smutný, spíš k zamyšlení, mne od dětství nějak zvláštně přitahoval. Jsou tam sice i některé nelogičnosti, např. když loupeživý rytíř se svými šesti nohsledy vykřikuje na nádvoří zámku, plném lidí: ,,Vzdejte se, jsme v převaze!" Tahle hláška mě vždy rozesmála. Ale našel jsem si tam i moudro do života, které mne provází od dětství a snažím se jím řídit. Když se Bajaja ptá moudrého koně, co je štěstí, on mu odpověděl větou, kterou jsem si zvolil za své životní krédo. Díky Bajajo.(27.12.2019)

  • Ezis
    *****

    Pro mě nejlepší česká pohádka. Jako malá jsem z ní viděla jen konec a pamatuju se, že se mně líbila princezna Slavěna a strašně jsem se bála draka. Sice možná není dokonale technicky zpracovaný, ale co byste chtěli od Československa roku 1971? Kdyby takhle vypadali dinosauři v Jurském parku, byla by to ostuda, ale u starých českých pohádek spíš než na technickou dokonalost hledím na to, jestli mají bohatý jazyk a zajímavý děj, jestli mají co říct a rozvíjejí dětskou fantazii. To, že jsem se toho draka bála, dokazuje, že vnější nedokonalost mu rozhodně nebyla na překážku :-) Později se mně Princ Bajaja velice zalíbil. Kvůli nádherné hudbě Vladimíra Sommera, kvůli malebným a přitom ne kýčovitým přírodním scenériím, správnému záporákovi, krásné, hravé a inteligentní princezně Magdě Vášáryové, a samozřejmě také nádherným kostýmům Vladimíra Brehovszkého. O těch by se tu dal napsat celý článek. Líbí se mně, že hodně používá bílou barvu a jeho kostýmy jsou vkusnou kombinací reálných historických stylů (italské renesance a empíru) a pohádkovosti. Měla jsem velké štěstí, že jsem je mohla vidět „naživo“ na výstavě ve Strahovském klášteře a na rozdíl od některých jiných, méně kvalitních, vypadaly moc pěkně i po čtyřiceti letech a zblízka. No a další rozměr pro mě pohádka získala, když jsem si přečetla scénář Františka Pavlíčka i s vynechanými scénami. Ty doplňovaly obraz, který film bohužel nedotvořil do konce: obraz velice propracovaného a moudrého příběhu. Na začátku pohádka prince zastihuje jako laskavého a statečného, ale trochu lehkomyslného mládence, který je odhodlán jít za svým snem, i když přesně neví, jaký ten sen vlastně je. Vypráví o něm svému koni a ten ho nazve „pěšákem snu“. Ve filmu je ovšem princovo vyprávění vynecháno, takže koníkovo „pěšák snu“ zazní tak trochu do prázdna. Během filmu princ postupně dospívá, učí se vytrvalosti, sebezapření a odvaze rozhodnout se pro těžší cestu. Na scénáři se mně nejvíc líbí dvě věci: jednak že se v něm projevuje Pavlíčkova láska k přírodě (princ zachrání nejen koně, ale i lasičku), což je motiv, který pohádkám rozhodně prospívá. A za druhé to, že příběh i postavy mají daleko ke schematičnosti - princ pomůže stařence, ale ta mu nesplní tři přání - jen mu řekne, že záleží na člověku samém, jakou cestu si vybere a kam ho dovede. Ani princova cesta za snem a láskou nejsou jen klasickou „cestou za vysněnou princeznou“ - zajímavou změnou je, že se nikdy nedozvíme, o čem přesně princ snil, ale je zřejmé, že jeho snem rozhodně nebyla prostě jen krásná princezna. Možná to má být nenápadná výzva, aby si na místo princova snu dětský divák dosadil své sny a dospělý své ideály, kterým postupem času začal říkat iluze. I sama princezna je reálná lidská bytost s lidskými vlastnostmi: hravá, trochu povýšená, provokativní, laskavá, odvážná a tvrdohlavá. Je to nejpropracovanější, nejživější postava princezny v českých pohádkách. Do Bajaji se opravdu zamiluje, až když se přesvědčí, že v něm našla záhadného ctitele, obdivovaného hrdinu i přítele. A příběh nekončí tím, že princ získá princeznu, ale až ve chvíli, kdy i princezna osvědčí svoje odhodlání jít za svou láskou a něco pro ni obětovat, a oba dohromady osvědčí svou schopnost spolupracovat (to už ve filmu chybí). Za scénářem je zkrátka cítit ruka člověka, který má cit pro jazyk, fantazii, laskavost a srovnané hodnoty.(22.4.2011)

  • klerik
    **

    Niektoré časti zúfalo dlhé a bez dramatického náboja. Kým inde sú trikové scény s drakom postupom času vtipné, tu sú tak otravne natočené, že sú trápne... Poteší netradičná miera brutality (dokonca aj hlava draka je od krvi a na zemi sa ešte metá ), ale samotné súboje sú slabé (o to viac si tvorcovia užili nekompromisné zhadzovanie zloduchov z hradieb). Krátke, a pritom strašne dlhé...(23.12.2014)

  • ostravak30
    **

    Princ Bajaja je sice klasika, vím, ostatně Božka Němcová pohádky uměla, ale tenhle film se příliš nepovedl. Jen samotný boj s drakem je tak příšerně zdlouhavý až začíná mírně fraškovatět. Přitom drak ani pořádně nechrlí oheň a je vlastně s podivem, že s ním má princ problémy. I když se pohádka natáčela roku sedmdesát jedna, přesto drak vypadá příšerně a tím nemyslím, že drak má vypadat příšerně, ale jsou vidět jen dlouhé hlavy a krky, celého draka v podstatě nezahlédneme. Zvláštnost filmového zpracování je pak i v tom, že Černý rytíř je bez milosti zabit, tedy shozen ze skály, což není u pohádek příliš obvyklé. V dětství jsem tuto pohádku nikdy nesledoval a asi jsem podvědomě tušil proč. O letošních Vánocích jsem to napravil, ale pohádka mě zoufale nebavila.(30.12.2019)

  • - V původní pohádce jsou v královské rodině tři princezny a Bajaja bojuje tudíž se třemi draky. Nemusí ale soupeřit s proradným Černým princem. (Robbi)

  • - Rudolf Kachlík uvedl, že Bajaja (Ivan Palúch) měl původně jezdit na arabském koni. Ten se ale při souboji s drakem splašil a utekl. Dále pak vyzkoušel ještě jedenáct koní, ale u všech byl výsledek totožný. Teprve dostal radu, aby Bajaju posadil na vysloužilého cirkusáka, který skutečně zůstal při souboji s drakem chladný. Palúch měl však s koněm problémy. protože jakmile jej chtěl pobídnout do cvalu, naučený kůň se místo toho vzepjal. Jindy se zase posadil a jednou si dokonce lehl na bok. Trvalo nějakou dobu, než se Palúch naučil způsob, jak koně pobídnout ke zrychlení. (Maja238)

  • - V titulcích je uvedena jako autorka scénáře Eva Košlerová. Ta ale pouze kryla skutečné autorství zakázanému Františku Pavlíčkovi. (jenik71)