Noc nevěsty

Další Procházkovo zúčtování s minulostí vyslovené zhruba týmiž slovy jako ta předcházející. Totéž zvykosloví krutosti, jímž (selský) venkov charakterizoval doposud, však s ohledem k tématu konceptualisticky dotváří hra s duchovními reprezentacemi ztvárněnými obyčejnými věcmi, všedními úkony apod., která posléze naznačuje přítomnost metafyzického v běžném životě, ba tento uvádí jako jeden nekonečný souhrn prefigurací evangelijního dramatu, které v podstatě zrcadlí život každého člověka. Procházkovi (ba ani Kachyňovi) však pochopitelně o nic takového nejde: celý ten barokizující dekor, důvtipný, umný a v bdělém kamerovém zraku i úchvatný, má jen prohloubit polemiku, rozmělnit opačné etické principy a jakkoliv nepevný řád ještě hlouběji vychýlit. Ambivalentně je vylíčena již hlavní hrdinka, v níž se neodlišitelně slévá láska, milosrdenství i pýcha, která její vůli k askezi, ba k mučednictví neodstiňuje ani tak hrdostí jako domýšlivostí, a pochopitelně i sama obec věřících, zbloudilá v touhách i potřebách – hmotných i duchovních. Nebylo by správné kohokoliv vinit, ani dívku ani vesničany, ale přesně tak se tento snímek chová: každý záběr viní ten předešlý, aniž by však sám osvětlil tu pravou cestu. Pesimistické rozuzlení, v něž se pracně konstruovaný mikrokosmos zhroutí, alibisticky poodchází od rozepsaných životů a nechává polyfonii umlknout bez naděje v sebemenší echo. (27.12.2017)

Po Uchu další Kachyňův nekompromisní zářez na pažbě normalizačního blahobytu. Události okolo kolektivizace začátkem padesátých let vykreslené poněkud jinak než v těch nadšených budovatelských filmech z té doby pochopitelně předurčily cestu do trezoru pro nejen tento, ale i další podobné kousky hned jak naši zemi osvobodila Sovětská armáda. Škoda tenhle film je dalším důkazem, že v šedesátkách se tu přervala násilně ta nová vlna ČS filmu která mohla přinést ještě spoustu podařených věcí, ale to už se žel nedozvíme...85% (24.09.2020)

Škoda, že tuhle vrcholnou éru naší kinematografie již za rok v srpnu rozdrtily pásy ruských tanků.... Kolik mohlo vzniknout takto skvělých filmů? Národ i umělci se po letech diktatury jedné strany pomalu začal nadechovat a rovnat shrbená záda. Ledy tály a i do kinematografie pronikly myšlenky a témata dříve naprosto nerealizovatelná. Noc nevěsty je film o šílených padesátých létech a kolektivizaci na venkově. Neumím si vůbec představit, že bych byl sedlákem s dobytkem a statkem, který se o svůj rodový grunt stará řádně tak jako otcové před mnoha sty lety a pak přijde bolševik ať vstoupím do družstva. Buď vše dám družstvu dobrovolně a nebo mi to vezmou násilím. Což se také dělo. V řadě vesnic pak toho největšího statkáře (a logicky také rebela, protože coby majetný sedlák míval ve vsi vliv) zavřeli nebo přemístili jinam. Ostatní pak často na vlastních statcích se starali o své dříve vlastní krávy a dobytek... Paradoxní na tom je, že ačkoliv všechno bylo všech a všichni se měli mít lépe, již brzy byl všeho nedostatek a výnosy byly v národním hospodářství mnohem nižší než když na tom svém pracovali sedláci... Samozřejmě padesátá léta jsou i obdobím války ideologie s církvemi, které zvláště na venkově měly ještě veliký vliv. Noc nevěsty v sobě snoubí všechna tato témata. Film je navíc neskutečně řemeslně zpracován, každý ze záběrů je skvostný i reálie venkovské vesnice a jejího okolí. Opravdu skvostný film. 4 svíce * * * * (21.06.2014)

Odpor, nebo naopak úslužnost při procesu kolektivizace, postavy na vesnici si navzájem dobře známé, dříve malí, pak díky Straně velcí soudruzi a dvě verze křesťanského přístupu. Popravdě řečeno, je to jen můj osobní problém, ale těžko se mi skousává to náboženství jako stmelující prvek vzdoru, přijde mi to jako přechod od jednoho fanatismu k druhému, proto pouze solidní 4* pro tento snímek trefně popisující svoji dobu a poměry. (16.12.2012)