Teroristka

Bída na bídu. Na potřeštěnou taškařici to bylo málo ztřeštěné, na moralitu zase plné klišoidních figurek. Janžurová hrající sedmdesátiletou učitelku v penzi? Ok, ale proč se chová a obléká jako z 19. století? Vždyť to snad není těžký spočíst. Taková paní by se narodila v roce 1950 a dospívala by a prožívala pubertu v šedesátých letech. Tudíž: Semafor, big beat, Beatles, Olympic.... Nechápu, proč se tedy tady sedmdesátnice chová, jako kdyby vyrůstala v dívčím ústavu s Karolínou Světlou a nosí šaty, jako by si je půjčila od Boženy Němcové...... Zápletka je samozřejmě nevěrohodná, což by nevadilo, kdyby autoři přidali víc humoru a nadsázky. Místo toho se inscenace chvilku toporně snaží o komedii, pak nahodí těžké sociální téma, pak se pokouší o satiru - a z toho žánrového mixu jsou maximálně tak rozpaky. Jo, a ta unylá rádoby westernová hudba, co hrála furt dokola, by byla schopná přivést člověka k šílenství. SHRNUTÍ: Česká televizní inscenace.... (28.04.2020)

A Janžurku máme zpátky. Paní Iva Janžurová už asi nebude ve svém věku příliš reagovat na filmové nabídky scénářů, které vyžadují zvýšenou fyzickou námahu. Usuzuji ale, že za svoji bohatou hereckou kariéru ještě netřímala v rukou brokovnici, tudíž se taková příležitost neodmítá. A mířit s ní na Martina Hofmanna už teprve ne. Tedy nic proti němu, ovšem představuje-li bezcharakterního mafiána, kterého se bojí širé okolí, tak je třeba nějak zasáhnout. Aktivní seniorka a učitelka na penzi tedy opouští svět dobré pohody u televize, vaření s láskou a relaxačních procházek a vstupuje do hry za spravedlnost, ze které už se nedá vystoupit. Kontroverzní námět inklinuje mnohdy k několika žánrovým odvětvím. Ve filmu účinkuje Pavel Liška, takže čekejte i nějakou hlášku, účinkuje v něm i Tatiana Vilhelmová, takže u Dyků vypukne i potenciální žárlivá scéna, když souloží s Hofmannem, svůj part má také Slovensko, takže účast hlásí Kristína Svarinská a její obnažené poprsí. A nechybí ani Jana Plodková, Eva Holubová a Sára Affašová, ale její sekretářka se zjeví jen na okamžik. Všichni účastníci hráli zajímavě. Radka Bajgara netřeba představovat, od hrůzostrašného tvůrce v počátcích se propracoval k zajímavým projektům, přičemž tenhle je jeho vrcholem. Ústřední znepřátelená dvojice Janžurová-Hofmann dokáže s vážností, absurditou a černohumorným bujením námětu/scénáře úspěšně rezonovat, načež film nemá omleté linky, působí režijně svěže a nebojí se své zjevné kontroverze. Takže vesměs ojedinělé dílo, které hodnotím i podle toho, jak se u něj dá zabavit. A nevyvstal v tomhle ohledu žádný problém. 10/10 (12.09.2019)

Chvilku mi trvalo, než mi došlo, že jde o absurdní nadsázku, a když mi to došlo, skvěle jsem se bavil. Tenhle film nejd brát realisticky, je z kategorie If... Co kdyby. Ostatně, jeden slavný režisér dokonce film s tímto názvem (If) natočil. Klíčová je v tomto filmu věta: "Nečekal jste, že důchodkyně se bude chtít bránit." A o tom to je. ano, šmejdi všeho druhu, nejen developeři,zneužívají dobroty nejen důchodců, ale všech čestných lidí, a sázejí na to, že právě ona čest těm lidem nedovolí se bránit a jim nějak šlapat na paty. Nu a tady ve filmu vidíme, co by, kdyby. Kdyby se slušná učitelka už fakt naštvala a začala věci řešit. Ta nadsázka je skvělá a scéna v domě Macha patří k tomu nejdokonalejšímu z filmu (na druhé místo bych dal rychlé vypořádání se s agresivními cyklisty, kteří jsou mi rovněž z duše protivní). Líbilo se mi i dávkování informací, jen začátek mě trošku zklamal, protože hned nebylo jasné, že jde o nadsázku a film mne začal nudit, neb ta harnice mezi realitou a absurdností zde ještě nebyl jasně vymezena - ke škodě filmu, protože mnohý divák to ak vezme jako realistické drama a bude tom hledat reálné chování postav v současných reálných podmínkách (o něž ale vůbec nejde, jak žel zjistíme až později). A navíc je tu i Kazín, i když já mám raději tu druhou hospodu, kde čepují Tři sestry. :-) (06.04.2020)

Budete muset v jedné chvíli rozdýchat, že se to stát nemůže resp. že takhle to dál nepůjde. Když se přes to přenesete, dostanete prima nekorektní porci humoru Luďana z Mostu, jemuž skvěle sekundují Liška, Vilhelmová, Plodková a Svarinská, s profesorským dozorem jako vždy dokonalé Janžurové. Ten konec je můstkem pro dvojku? Podobné filmy: Kill Bill! (08.09.2019)

Film, který v rozhodujících chvílích utíká k nadsázce jako k argumentu své neškodnosti, i když veškeré implikace jsou totalitárně děsivé. Táhnou to herci, kterým se občas povede vtip, ale je fakt strašidelné, jak moc se u toho lidi chtějí smát. Sice jsem z toho neměl morální kocovinu jako z Teorie tygra, to ale především proto, že mi nebylo jasné, co z filmu má přesně vyplývat. Jak moc se snaží vztahovat k našemu světu a jak moc chce čerpat z frustrace lidí? Protože to očividně dělá, ale v jaké míře a proč vlastně? Není nic horšího než představa "obyčejných slušných lidí, co berou spravedlnost do vlastní ruky", protože kam to může vést, jsme viděli nedávno, když se jiný senior stal prvním českým teroristou a málem to vedlo ke smrti desítek nevinných. Pán to taky myslel dobře a taky myslel na přežití svojí komunity, kterou je potřeba ochránit proti iluzorním a karikovaným "vetřelcům". Měl jsem možnost po filmu debatovat s diváky v rámci akce Bio skeptik Městské knihovny, kde se všichni hlásili k tomu, že 1) veškeré násilí ve filmu je nadsázka a nemá být bráno vážně a 2) poučení filmu je, že lidi musí dodržovat pospolitost a přiměřenými prostředky se bránit. Což je nesmírně bizarní, protože film nenabízí jediný "přiměřený prostředek" a veškerá řešení jsou založena na zcela nadměrném násilí (které podle diváků nic neznamená) nebo náhodě - a nikdo z přítomných nebyl schopný ten rozpor nějak komentovat. (Dál spolery.) Teroristka nabízí problém a protože nechce z Janžurové udělat vražedkyni, volí deus ex machinu, která vše vyřeší. To nechává konflikt v podstatě otevřený a odpověď nenabízí - a před titulky je naznačeno, že se systém uzavřel do nekonečného cyklu, kdy vyhrožovat násilím je jediné, co může alespoň hypoteticky vést ke zlepšení systému. Což by asi mohl být platný politický statement, kdyby si ho film uvědomoval. Jenže protože hranice nadsázky, parodie a výpovědi jsou (záměrně?) zcela zamlžené a neexistující (aby se filmu nedalo nic vytknout pod rizikem osočení z přílišně doslovného čtení?), nejde než pokrčit rameny. V důsledku film neříká nic o ničem, nicméně je svědectvím o paralyzovanosti a impotence "slušných Čechů", kteří své argumenty i řešení částečně vědomě směřují mimo realitu do světa nehmotné nadsázky, a pak se diví, že se jim nedaří navigovat v prostoru mimo svou hlavu. (05.04.2019)