The Train to Heaven
Režie:
Karel KachyňaKamera:
Josef IllíkHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Josef Koza, Alena Procházková, Bořivoj Navrátil, Martin Štěpánek, Zdenka Smrčková, Michal Vavruša, Jaroslav Heyduk, Ivan Palúch, Hana Čížková, Jana Gýrová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Píše se rok 1944. Konec války je ještě v nedohlednu a nálety na Prahu jsou čím dál častější. Paní Havelková proto pošle dcerku Dášu (Z. Smrčková) k dědečkovi Baudyšovi (J. Koza), který žije na horské samotě jménem Chmura. Ta je se zbytkem světa spojená jen malou železnicí, vybudovanou kvůli dopravě dřeva. Dál za Chmurou je už jen konečná zastávka jménem Nebe. Dáša se spřátelí s dětmi ve škole, do které dojíždí vláčkem. Ona sama se nejvíc líbí Frantovi, synovi topiče na lokomotivě. Chlapec si jednou dokonce lokomotivu vypůjčí a přijede s ní pro Dášu na Chmuru. Výlet ovšem nedopadne příliš dobře a Franta, který si dobrodružství doma odskáče, se rozhodne utéct k partyzánům. Jenže vesnici a trať obsadí němečtí vojáci, kteří si ve výtopně zřídí sklad střeliva. Franta a Dáša se pokusí zmocnit se jejich nákladu… (Česká televize)
(více)Recenze (49)
Pôvabná poetika – Slnko gúľa očami a všade strašia drevení čerti. Čo je to oproti realite, ktorá sa odohráva len niekoľko desiatok kilometrov od tejto pokojnej idyly! Ponor do detskej duše, ktorej je v podstate jedno, že tam, kdesi v diaľke zúri vojna. Detská fantázia, dobrodružstvá, malé chlapčensko – dievčenské šteklenie... Mestské dievčatko spoznáva život na dedine, mierne romantizovaný pohľad. Potom však aj do tohto malebného kúta krajiny prídu Nemci. ()
Jaké hodnocení může dát divák Kachyňově filmu o válce, dětech, horách? Jaké s hudbou Zdeňka Lišky a s věrohodnými dětskými herci, kteří kradou vlak, pijí slivku a ještě se do sebe zamilovávají, vši, nevši? Prostě minimálně 4*. "Kdo nepil slivovici, může zůstat v lavici, kdo pil, ke zdi!". Na protektorát docela slušný vtip. ()
Detský sen v odľahlej dedinke, to je plno snehu, detské lásky a krásna horská železnička s parnými rušňami. Všetko je krásne až do určitého momentu, ale aj potom film nestráca na detskej hravosti a rozmarnosti, hoci aj v detskom partizánskom odboji. Pohľad na vážne veci je typicky kachyňovský, primerane poetický, s malými hrdinami v centre filmu. Štyri hviezdy s malým prižmúrením oka pre pár zdĺhavých scén. –––– Víš, že je to hezký, že máš tak dlouhý vlasy? –––– Kdo pil slivovici, ke zdi, kdo nepil, zůstane sedět v lavici. ... To jsem si mohla myslet. I první třída. ()
Takto lehce a přitom procítěně dovedl vykreslit dětský svět skutečně snad jen Karel Kachyňa. Neznám mnoho jiných filmů, kde by dětské postavy působily tak věrohodně a nenuceně jako zde. Válka neválka – dětství nevyvede z míry ani ona... Hudba: Zdeněk Liška. ()
Ani to není moc drama nebo válečný film, spíš taková rodinná vypravěčka, která šla udělat mnohem líp, ale taky daleko hůř. Spíš mi přijde, že tady měl režisér trošku svázaný ruce a omezené možnosti, co se týká herců, prostředí a snad i možných nápadů. Těžko říct. Žádnej zázrak to ve výsledku není, ale dávat filmu tři hvězdy by bylo zase zatraceně nezasloužený, tohle je sakra poctivej nadprůměr, koukatelnej, zábavnej. Asi ho nepotřebuju nutně vidět zas a znova, ale na jedno odpolední kouknutí, to zase sakra rád. ()
Krásný poetický film z Beskyd, natočený kamerou jako dětskýma očima, kterým válka a němečtí okupanti přijdou abstraktní a tak daleko, že by tam ani za tisíc nocí bezhlavý jezdec nedojel. ()
Krásná poetika, takhle už dneska nikdo filmovat neumí. ()
Poetické válečné drama z valašského venkova, ve kterém mile překvapili dětští představitelé. ()
Československý film, jenž zobrazuje krátké působení malého městského děvčete u dědečka v odlehlých končinách hor. Toto sympatické děvčátko zde bylo ukryto před leteckými nálety, neboť děj snímku probíhá v zimě 1944. Film je natočen ve typickém Kachyňovském lyrickém tónu s důrazem na vizuální složku a s tradiční vynikající práci s dětskými herci. Snímek si všímá především dětského bezstarostného vidění světa a jejich seznamování, válečné události do děje zasáhnou pouze v závěru, kdy atmosféra trochu zhoustne. Samotný závěr však hodnotím nepříliš povedený, jakoby useknutý a nevýrazný. Režisérovo kategorické vsazení na lyričnost jasně dokazuje rozpor mezi protahovanou hudební scénou na lokomotivě a nevyvinutým závěrem. V dětských rolích zazářili Z. Smrčková a M. Vavruša, pro svou snad životní roli dědečka-partyzána byl vybrán J. Koza. Poměrně zajímavou roli venkovské učitelky ztvárnila neznámá A. Procházková. Domnívám se, že se jedná pouze o průměrné Kachyňovo dílo, se snad až příliš omezenou dramatickou složkou, co se však týče smyslu pro dětské vidění světa, prokázal režisér své nesporné umění. ()
Nelíbí se mi, když desetileté děti jednají jako dospělí. Kachyňa se zde opravdu vyznamenal. Nikdy jsem v ničem neviděl, aby děti pily tvrdý alkohol a to dokonce pod dohledem dospělých! A to dokonce dvakrát! A podruhé dokonce se svou učitelkou!! A to na cáklé svatbě odehrávající se v otevřeném a jednoucím vagóně, v mrazu a zimě. Na tvářích mnoha komparsistů je vidět, že toho mají ale opravdu dost. No hnus. Na chalupě u dědy je to jak v kabinetu kuriozit. Všude samé hnusné loutky. Holku šoupne do podkroví do mrazu a sám si lebedí dole ve vytopené kuchyni. Dále tady děti řídí parní lokomotivy, umí ji dokonce i potají nastartovat a ukrást pod nosem hloupých německých stráží, v noci neleží ve vyhřátých postelích, ale raději v mrazu a sněhu lítají venku a chystají se místo neschopných dospělých bojovat proti náckům. S nepovedeným filmem se svezla i hudba. Lišku nenapadlo nic jinýho, než laciný cajdákový valčíček. Penězi se tentokrát nešetřilo, ale bylo to ke škodě. Několikrát nevkusně a přepláceně vyzdobená lokomotiva. To má být asi jako ta poetika. Němci jsou podáni obzvlášť nehezky. Kachňa se snaží zahrát na vlasteneckou strunu, ale to jak rabují školu a vyhazují lavice a klavíry okny působí spíše jako nepovedená parodie. Upachtěná učitelka tomu dává korunu. Z dětských herců se mi líbí jen Michal Vavruša. Z dospělých nikdo. Hodnocení: 10 %. ()
Vystihnutí dětského světa super, přesné vykreslení jednotlivých postav a zapadlá horská komunita někde na Valašsku parádní. Tohle Kachyňovi opravdu jde a ani zde nezklamal. Co mi vadilo, byly některé zbytečně natahované záběry, díky nimž film působí trochu nastavovaně. Konec pak paradoxně působí jako nedotažený. Liškova hudba samozřejmě geniální. Jsem rád, že jsem viděl, ale znám lepší Kachyňovy filmy.... ()
V tomto filmu podlehl Kachyňa možná až příliš snaze po poetickém vyjádření. Příběhu to ubližuje. Ozdobená lokomotiva stokrát jinak, jejíž jízdu brzdí dosti hrubý střih. Umění za každou cenu působí trochu jako kalkul; pršící peří, podlaha posetá jablky, partizánský doktor prohánějící se na bělouši... Nevyčítám nedostatek realističnosti, byť podobné reálie existují lépe zpracované; chybí ale přirozenost a nejsilnější Kachyňova přednost - zobrazení hloubky a komplikovanosti lidských vztahů. Dospělým je věnováno málo prostoru, jenže, málo platné, jsou to právě oni, kdo určují prostor dětského vidění světa. ()
Nevěsta je moje ségra, my se vdáváme! Další Kachyňa, na kterém 5* nestačí... Kdo pije, nemyslí, kdo myslí, nepije! ()
Nemôžem inak ako 5 hviezdičiek. Už len preto, že film zobrazuje jednu z lesných železničiek, ktorých bolo kedysi na Slovensku ako maku ale prežili iba dve. A jednu z nich na začiatku 70-tych rokov môžeme vidieť aj v tomto filme. ()
Neviděla jsem to 40 let. Stříhání vlasů jsem nezapomněla celou tu dobu. Jsem překvapená barvou, tenkrát jsme měli černobílou tv a tak mé vzpomínky jsou čb. Kouzelný film dodnes. ()
Hezký dětský film, to je vše. Odehrávat se to jinde a být jiná hudba, asi by zapadl. Takto jej pan Kachyňa povýšil, ale dávat plnou hodnotu, k tomu vůbec nevidím důvod. ()
Jako válečný film pro děti je to pecka. I pro dospělé s duchem dítěte (nemyslím to zle ;-) Pro duchem dospělé bych doporučil spíše Želary. Stejný žánr ale drsnější. Vlak do stanice nebe je typický dětský film 70. let, ovšem ne o poutích, motýlcích a dětských láskách… Spíše o mašinkách a válce. Milovníky vláčků a zejména parních mašinek jistě nadchne. ()
Na Kachyňovy filmy mám slabost, jsou nenásilné, lidské a hlavně hodně morální a citlivé, dobře diváka vtáhnout do pocitů hrdinů v příběhu a dají trochu nostalgie či melancholie. Tento film je jeden ze skvostů, je akorát dlouhý a stojí za zhlédnutí od začátku do konce. Hodnocení: 80 % ()
Tohle by mi přesně sedlo ve vysílacím čase někdy na Vánoce.Je to film pro všechny, děti i dospělý. Dětský příběh, v dospělé době, proč ne. Film za 3 plus geniální hudba Zdeňka Lišky, takže za 4. ()
Dneska jsem to viděl snad po třiceti letech a líbilo se mi to pořád stejně. ()