Tam na konečné

V jednom činžovním domě žila osaměle mladá studentka Olina v malém bytečku na pražském předměstí, tam na konečné. O patro níž se přistěhoval do podnájmu světoběžník, starý mládenec lékárník, Martinec, který se moc nežinýroval a rychle získal srdce i postel Olinky. Olinka, dušinka, však jeho pravé já poznala, až když s ním otěhotněla. Martinec měl přízemní povahu, nutil Olinku k interrupci, ta se však rozhodla dítě si nechat a s Martincem se rozešla. V činžáku bydlí taky bezdětní Kovandovi, kteří se starají o dcerku opilce, kterého skvěle zahrál Martin Růžek. 75% (25.12.2013)

Napsal bych to přesně jako Tosim. Dodám, že Růžek předvedl skvělý herecký výkon, ale ani ostatní za ním nezaostávají. 70% a přikloním se ke 4*, 18.6.2015. (20.06.2015)

Světově proslulý,úspěšný tandem Kádár - Klos se v jednom z prvních děl snaží odvyprávět příběh činžáku na konečné stanici tramvaje."Na Smyčce" žije pozoruhodná skupina obyvatel - mladá,nezkušená dívka,bezdětní manželé,žena s manželem ve vězení,malá holčička s babičkou,kterou se snaží získat do péče její věčně opilý otec. Snímek jednoznačně čerpá z tehdy módního italského neorealismu a snaží se ukázat každodenní život těch nejobyčejnějších lidí jako je studentka,prodavačka,lékarník,tiskař.Na tehdejší dobu velmi odvážná témata jako nemanželské dítě,manžel v kriminále,nespolehlivý rodič,nevěra určila na několik příštích let směr československého filmu konce 50. a počátku 60.let 20.století. Herecky zaujmou Eva Očenášová v titulní roli Oliny,Vladimír Ráž jako její partner Karel a Martin Růžek coby nešťastný,alkoholický otec malé Haničky.Třetí film režisérského tandemu K+K rozhodně ukazuje nepochybný talent obou tvůrců,který bude později oceněn za snímky Smrt si říká Engelchen a především Obchod na korze,jenž se zapíše jako první československý film oceněný Oscarem...70% (03.09.2020)

Půvabná člověčinka popisující a rozebírající jednotlivé lidičky, nájemníky trošku podivného činžáku. Něco jako zmodernizovaný Týden v tichém domě. Možná i o něco lepší, bo méně poetické, ale za to více propracované, zvláště co do postav. (24.06.2023)

Bodyček předpisovému socrealismu, týden v tichém domě po deseti letech, poučený neorealismem a časově rozšířený. Aškenazy (pro mě nejmilejší a nejvýznamnější český spisovatel přelomu padesátých a šedesátých let) možná došel v rukou Kadára a Klose jistého přitvrzení, k dobru věci. Nálož nostalgie s přispěním Liškovy hudby a pankráckých exteriérů vnímám jako nadmíru mocnou. V závěru, když si obě hrdinky tváří v tvář ujasňují své místo ve světě, se mi zas jednou vybavily verše Jaroslava Seiferta, v nichž básník po dlouhém chvalozpěvu na ženy hodnotí naše pohlaví : "A co dovedou muži ? / Není toho mnoho. / Vymyslili si válku, / bídu, zoufalství a nářek raněných. / Umějí vykovat šílená děla, / obrátit města v sutiny / a při tom vystavovat na odiv / ubohou mužskou statečnost. // Vymyslili benzínové pumpy / a emancipaci žen. // A za polibky v jejich náručí / zkonstruovali jim zvláštní sedačku, / aby žena u stroje / mohla ještě pracovat / v posledním měsíci těhotenství. // Tak je to. / A to je vše, sbohem, adié. / Chtěli jste na mně kantilénu, / tady je !" (03.08.2015)

Jeden z prvních realistyckych filmů, u nás, o každodenním životě obyčejných lidí na konečné stanici tramvaje. Životy lidí z jednoho domu kteří končí jednu etapu svého života. Zajímavé jak z pohledu příběhů tak z pohledu filmařskyho stylu. Ne že bych o filmech něco extra věděl natož o pravopise.ZAUJAL MĚ TEN VLASTNĚ POVÍDKOVEJ FILM. (27.11.2016)