Reklama

Reklama

Snímek Tam na konečné patří k tomu nejlepšímu, co československá kinematografie 50. let vyprodukovala. Ján Kadár a Elmar Klos natočili tento film jako svou třetí spolupráci v duchu italského neorealismu: zaměřují se na obyčejného člověka v jeho každodennosti. Rukopis autora scénáře, spisovatele a dramatika Ludvíka Aškenazyho, lze rozpoznat v poetických prvcích dialogů i monologů, ale také v celkovém ladění filmu. To se vyznačuje něhou a porozuměním pro osudy lidí z domu Na smyčce, jež se proplétají a nejsou radostné: Pešta by byl rád dobrým otcem malé Haničce, ale touha po alkoholu je silnější; studentka Olina je zamilovaná do povrchního a cynického Martince; a jednoduché to nemají ani bezdětní manželé Kovandovi a Maruna, jejíž manžel je ve vězení. Film se opírá o herecké výkony, kameru zkušeného Rudolfa Stahla ml. a citlivou hudbu legendárního Zdeňka Lišky. (Noir Film Festival)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (81)

igi B. 

všechny recenze uživatele

Na svou dobu nesporně velmi kvalitní >socialisticky (neo)realistické< drama, kterému sice z dnešního pohledu trošku škodí až příliš schématicky pojatý příběh (dle předlohy tehdy populárního Ludvíka Aškenazyho), bezesporu však jak svým námětem, tak filmovým zpracováním i hereckými výkony patří k tomu nejlepšímu z československé kinematografie celých padesátých - a vlastně až do nástupu >nové vlny< i šedesátých let... Je až s podivem, jak málo tenkrát stačilo pánům K&K k natočení působivého (černobílého) filmu, kterému dominují výborné, zcela civilní herecké výkony, Evy Očenášové a Vladimíra Ráže v rolích nesourodého mileneckého páru obzvláště. Zajímavá je i hudba, pro celovečerní hraný film zde debutujícího a později velmi úspěšného skladatele filmové hudby Zdeňka Lišky. ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Inspirace italským neorealismem s psychologickou drobnokresbou typickou pro povídkovou tvorbu Karla Čapka je zcela zřejmá. Skládačka příběhů obyvatel jednoho činžovního domu na pražské periferii je rámovaná čtyřmi ročními obdobími od jara do zimy a během tohoto roku se odehraje v životě sledovaných řada zásadních změn. Láska, nevěra, rozchod, nechtěné dítě, smrt a řada dalších událostí. Velmi dobře zahrané i zrežírované a ve své nenápadnosti přitom hodně sugestivní. Vladimír Ráž si v roli měšťáckého sobeckého magistra Martince střihl jednu ze svých nejzápornějších rolí a Martin Růžek v roli alkoholika je víc než uvěřitelný. Celkový dojem: 80 %. ()

Reklama

troufalka 

všechny recenze uživatele

Drobné glosy ze života na pražské periferii zasazené do průběhu jednoho roku. Nejde ani o sociální drama ani o kritiku společnosti, ale o datailní pohled do soukromí nesený v duchu realismu. Navzájem se prolínající příběhy odkrývají obyčejné všednodenní příběhy, které jsou velice dobře zvolené - osamnělá manželka, studentka, babička s vnučkou, opilec, starčší bezdětný pár ... Výběr postav a jejich vykreslení je ostatně silnou stránkou všech filmů dvojice Kadár/Klos. I mezi optimistickými snímky předválečné éry se začínají objevovat filmy zachycující život jaký je, bez zbytečného romantizovaní nebo snahou o humorný pohled na vážné stránky lidského bytí. To čím by Batalion v předválečné kinematografii stává se Tam na konečné v době poválečné a před nástupem nové vlny. ()

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Nádherný film, který troufám si říct už řadu let nevysílali v žádné z našich televizí. Rok života obyvatel jednoho předměstského činžáku na konečné zastávce tramvajové linky tuším že na Pankráci (dnešní Budějovické náměstí). Bezdětní manželé se nezištně starají o dítě alkoholika. Neštastně zamilovaná studentka Olina (E.Očenášová) se rozhodne být svobodnou matkou. Dobré ztvárnění řekl bych takového českého neorealismu všedního dne. Výsledná podoba filmu byla silně ovlivněna právě tímto stylem (žánrem). Víc než jen dobrý psychologický film jehož znovu uvedení v ČT by rádo potěšilo nejen mě ale určitě i všechny přznivce takového toho československého klasického filmového neorealismu který byl spíš pro tu dobu typický v Itálii kde vlastně tento přízvučný pojem tak kolem roku 1943 vznikl. 4,5/5*. ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„Poslyšte, to je zvláštní, my se skoro vůbec neznáme.“ – „Nic si z toho nedělejte, to bude asi tím, že bydlíme vedle sebe.“ Tak tomu říkám hořké drama. Několik smutných osudů obyvatel jednoho baráku na Konečné, přičemž naděje na zlepšení je tak nějak v nedohlednu. Žádné velké příkrasy, naopak, téměř konstantní deprese, jen malými chvilkami střídaná něčím lehounce úsměvným. A krom jiného lze v díle cítit překvapivě silnou pánskou sebereflexi, protože snad každá mužská postava něčím trápí ženské hrdinky, ať už kvůli „nemorálnímu“ přístupu (Rážův lékárník, opravdu výborně zahraný Růžkův opilec), či nějakému drobnějšímu nedostatku (menší role Kemra a Haničince), na druhou stranu v každém z „hříšníků“ zbylo místo i pro trochu té lidskosti nebo zkrátka něčeho, díky čemu se do nich lze alespoň trochu vcítit (tedy, pokud vůbec chcete, že). Na konci si už ovšem tvůrci dovolili nalít divákovi do žil i trochu té optimističtější krve (i když nějakou tu hořkost přibalit nezapomněli) a samotný závěrečný záběr spolu s Liškovou hudbou je moc pěkný. Silné 4*, škoda toho až příliš čitelného příběhu a zbytečně moc šablonovitého Martince, jinak velká spokojenost. „Vy to máte dobrý, všichni, jako ve škatulce, tady je dobro, tady je zlo a uprostřed je čára, že? Ale já po tý čáře chodím! Rozumíš? Nerozumíš, viď? Vono to není v žádný příručce.“ ()

Galerie (9)

Zajímavosti (4)

  • Snímek se odehrává na dnes již zaniklé jednokolejné tramvajové smyčce před dosud stojícím domem na Budějovickém náměstí. Tenkrát zde opravdu končila d-3, ale scenárista a režisér v závěru krásného filmu předběhli dobu o čtyři roky a d-3 prodloužili až na Kačerov. Až do 13. ledna 1952 končila d-3 za Pankráckou vozovnou v dnešní ulici Na Veselí. Od téhož dne byla dočasně prodloužena na Budějovické náměstí, kam jezdila do 20. října 1952, kdy se opět vrátila na původní konečnou Na Veselí. O dva roky později, od 17. března 1954, začala pravidelně končit na Budějovickém náměstí a od 5. září 1960 byla ve špičkách pracovních dnů a v neděli odpoledne prodloužena na Kačerov. Od 13. března 1961 začala definitivně jezdit na Kačerov, kde byla ukončena na vnitřní koleji smyčky, zatímco na vnější koleji končila d-14. Uprostřed smyčky stávaly autobusy, které jezdily do okrajových částí města. (sator)
  • Dům, který hraje v podstatě hlavní roli v tomto filmu, stále stojí a to kousek od dnešního metra Budějovická a to na adrese Batelovská 120/5. (hendrich6)

Reklama

Reklama