Odnikud

Diane Kruger herecky excelentní, ovšem i přes to mě film zas tak neoslovil. Ačkoli jsem o něm předem věděl minimum, spousta věcí mi tam přišla předvídatelná (například jsem věděl s jistotou, že soud obviněné uzná nevinnými - mimochodem nevím, jak moc je spoiler toto sem napsat, když distributor v pohodě v anotaci vyzrazuje, že Katjin manžel a syn zahynou, což mi osobně přijde stokrát horší; jinak sekvence u soudu mi na tom filmu asi přišla nejzajímavější). Problém jsem měl asi s těmi postavami - neviděl jsem tam nikoho sympatického. U Katji jsem nechápal, co na svém partnerovi viděla, u něj mi vadila jeho kriminální minulost, a u strůjců výbuchu jsem postrádal nějaké objasnění jejich motivace nebo zázemí (kromě toho, že se hlásili k Hitlerovi, o nich film v podstatě nic jiného nesděluje - film je tak nazírán primárně z pohledu Katji, která se zdrcena svou ztrátou chová tak jak se chová; a člověk jako já se u toho nemůže zbavit dojmu, že kdyby si našla někoho "normálního", mohla být toho všeho ušetřena - prostě začít si v Německu s Turkem s kriminální minulostí a u toho fetovat snad ani nemohlo skončit jinak než špatně). Nesednul mi ani závěr filmu - osobně by mi přišlo zajímavější, kdyby buď v krásných řeckých lokacích prošla vnitřní proměnou a viníkům odpustila, respektive se smířila se svou situací, nebo kdyby se vrátila domů na žádost svého přítele/právníka, a vedla dál soudní bitvu o spravedlnost. Takto mi přišlo, že ten film prostě strašně tlačí na pilu a snaží se dostat diváky na svou stranu, což jen potvrdily titulky v závěru, které film zasazují do současných německých reálií a které naplno odhalují, s jakým záměrem byl ten film natočen ("Mezi roky 2000 až 2007 v Německu Národní socialistické podzemí zastřelilo devět přistěhovalců, policistku a spáchalo bombové útoky. Jediný důvod jejich útoků byl ten, že oběti nebyly Němci."). (23.08.2018)

Půjdu trošku proti místnímu proudu, protože největší slabinu filmu vidím v průměrném technickém zpracování a nepříliš zručné režii. Některé záběry se snaží být civilní, přicházejí o jasné rámování a působily na mě spíš takovým neumětelským dojmem, než že by se pyšnily jasným formálním odůvodněním (a jelikož Akin není De Palma, formálně mě neoslovily ani ty půlené obrazy, kdy strkal do nepřirozené ostrosti první i druhý plán obrazu zároveň). Vše zachraňuje scénář, který není nijak geniální, ale je prostě zajímavý a jelikož Diane Kruger s přehledem celý film odtáhne, nenechává divákovi nějaký větší prostor k váhání a odpočinku. V rukách nějakého formálně vytříbenějšího autora by Odnikud byla asi ještě větší zátěž na nervový systém diváka, i tak je to ale dějově docela strhující záležitost, s opravdu výbornou (a i dost sexy) Diane Kruger. 7/10 (28.02.2018)

Na Diane Kruger jsem už od Troji táhnul, ačkoliv jsem až doposud neviděl jediný její německý film. V Hollywoodu se celkem uchytila a nyní se vrátila zpět a natočila těžkotonážní drama, na které se velmi nepříjemně kouká a při titulcích člověku vyvstanou na mysl velmi mrazivé pocity. Všechny úspěchy na festivalech zasloužené, díky Warner Bros klidně Diane mohla bojovat o oscary. Škoda, že v US to zřejmě do široké distribuce nešlo. Já si třeba podobné filmy více užiju doma v klidu a přítmí. (18.05.2018)

Filmová výzva 2018 - Německo. Zatímco Fatih Akin nechává vzpomenout na jeho nepřekonatelné Gegen die Wand, Diane Kruger nechává zapomenout na nějakou Trójskou Helenu. Bezpochyby její nejlepší výkon v kariéře, jak visí na plakátech všude, kam se v Paříži podívám. Jsem moc rád, že jsem na ten film šel zrovna ve Francii, která jej dokázala v Cannes náležitě ocenit, zatímco nominace na Oscara nepochopitelně utekla. V mé letošní výzvě se Německo určitě neocitne v poli poražených a zcela zaslouženě. Spojení Fatih Akin a Diane Kruger funguje a moc bych si přál jej vidět ještě někdy v budoucnu. Poznámka na závěr - vzpomněl jsem si na své státnice z trestního práva a proklínal jsem to zasrané "in dubio pro reo". které jsem si vytáhl jako jednu z otázek z procesního práva. Já bych se v kůži Diane v té soudní síni neudržel, určitě bych byl vykázán. (25.01.2018)

Na Odnikiaľ nevidím nič pozitívne, záver filmu je vrchol amorálnosti. Aj spoločenskokritický film môže byť v niečom pozitívny, tento Fatihov počin je však iba fatálny. Film bez nádeje nielenže nemá zmysel točiť, on aj škodí divákom, pretože im podsúva nihilizmus. Nemusíte veriť v súdnu spravodlivosť, verte, že Kristus bude spravodlivo súdiť na konci sveta a preto nezúfajte! (06.10.2018)